Už tradičně jsem si i pro letošní Vánoce nachystal další
volně dostupnou aplikaci
pro programovatelné hodinky Garmin. Tentokrát bez jakýchkoliv čísel a písmen.
Veškeré údaje jsou přehledně zobrazené pouze pomocí narůstajících či
ubývajících kruhů. Ty je možné si libovolně nakonfigurovat včetně jejich
velikosti, mezer a barev. Aplikace je opět zaměřena na minimalismus a díky
aktualizaci pouze jednou za minutu opět přináší nejlepší možnou výdrž na
baterii (naprosto neporovnatelnou s výchozími vzhledy od výrobce).
V nastavení aplikace (přes mobilní zařízení) lze upravit:
Zapnout až 7 kruhů pro zobrazení vybraných dat
Velikost kruhů
Velikost mezer mezi kruhy
Barvy jednotlivých kruhů
Barvu pozadí
Klasický vzhled
Data, která lze vybrat pro jednotlivé kruhy:
Minuty
Hodiny
Tepovou frekvenci (rozmezí 0 - 100 se zobrazuje jako narůstající kruh,
100 - 200 jako ubývající kruh)
Stav baterie
Splnění denního cíle kroků (do 100% narůstající kruh, poté ubývající)
Splnění denního cíle nastoupaných pater (do 100% narůstající kruh, poté
ubývající)
Dobu neaktivity v minutách*
Garminovské upozornění neaktivity
* Doba neaktivity je opět vypočítaná mým algoritmem odhadujícím výpočet
Garminovského "move alert" - nejvíce se mi osvědčilo neaktivitu vynulovat
při 35 či více krocích za minutu. V opačném případě pak dochází k ubývání
kruhu každou minutu a při dosažení 0 by mělo dojít k zobrazení klasického
upozornění (jakékoliv opuštění aplikace časovač vynuluje). V případě tohoto
datového pole je možné vybrat zvlášť barvu "aktivity" a barvu
"neaktivity".
1px kruhy
Bez mezer
Monochromní
Aplikace je dostupná pro všechny moderní hodinky Garmin, které podporují CIQ
SDK 3 a novější a mají barometr. Mezi ty patří:
Fenix 5 a novější (včetně Chronos)
Testování
D2, Approach, MARQ a jejich speciální edice
Forerunner 645 (music), 935 a 945
Venu
Vivoactive 3 a novější (včetně music verzí a speciálních edicí)
A na závěr trochu čísel z minulých vánočních dárků -
Orb
má za sebou téměř 3500 stažení s hodnocením 4.6/5,
Pure Fenix
5000 stažení s hodnocením 4.7/5 a
Zen Minimalist
20 000 stažení se stejným hodnocením 4.7/5. Spolu s pozitivními komentáři
skvělá motivace a důvod, proč v této tradici pokračuji.
Mám za sebou první měsíc v Norsku, a tak je na čase podělit se o nové
fotografie. Rozepisovat se tentokrát moc nebudu, tak jen ve stručnosti:
Norsko jsem si zatím opravdu zamiloval. Už mám za sebou první mrazy (do
-9°), první sníh, začínám se učit "bruslit" do práce (zatím mi to nejde jako
místním, ale na první pád stále čekám), běhání je skvělé (byť Garmin mé
výkony považuje spíše za chůzi) a i zima na ubytování mi přestala vadit.
Negativa se mi hledají opravdu jen těžko. Jediné, o čem se pod galerií
trochu rozepíšu je veganství - spousta lidí byla zvědavá, jak to tady půjde
a jestli nebudu muset zařadit nějaké živočišné produkty.
Před odletem jsem měl trochu obavy, jak to tady bude se zeleninou a různými
oříšky. Podle informací na internetu a videí na YouTube to vypadalo,
že veganství v Norsku není vůbec jednoduché. Já si ale nemůžu stěžovat.
Sehnal jsem tu všechno, co jsem potřeboval včetně chia a lněných semínek, mandlí (1kg
za 250Kč!), 100% arašídového másla, 100% sezamové pasty nebo Alpro jogurtů
(levnější než v ČR). Nabídka zeleniny je tu také široká, byť často opravdu
podstatně dražší. Takže mé oblíbené mrkve jsem vyměnil za brambory - třeba
trochu odžloutnu :) Snad jediné, na co jsem ještě nenarazil je tofu a tempeh,
ale zatím mi nechybí. "Dobrá" zpráva pro všechny starostlivé Čechy - s
veganstvím tedy nepřestávám ;)
Co se týče toho, co jím, zatím si vařím doma a žádnou restauraci ani menzu
jsem nezkoušel (byť ze
zkušenosti z minulého roku
vím, že bych se tam bez problémů najedl). Vše je otevřené, ale zatím jsem
neměl potřebu ani chuť. Držím se klasicky jednoduchých jídel - čočka /
fazole + nějaké sacharidy, zelenina a tahini. A podobně vypadají i mé
krabičkové obědy.
Od září, kdy jsem podepsal pracovní smlouvu s norskou univerzitou
NTNU,
jsem se zhoršující se epidemickou situací netrpělivě vyhlížel mé datum odletu.
Situace se měnila každým dnem, vypsané lety postupně mizely a já tak ještě 14
dní před odjezdem netušil, jak se do Norska vlastně dostanu. A ani po koupení
letenky situace nebyla o moc lepší a já jen doufal, že opravdu odletím. Zůstat
na poslední chvíli v ČR bez práce, bez zdravotního pojištění a k tomu platit
norský nájem bych opravdu nechtěl.
Nákup letenek jsem tentokrát nechal až na poslední chvíli. A ukázalo se to
jako dobrá volba. Nízkonákladové společnosti, které v září nabízely lákavé
ceny na lety do Osla je pár týdnů před odletem odřekly a nedělám si iluze, že
peníze bych býval dostal zpět (když ani z Emirates se mi nepodařilo na jaře
dostat ani dirham). Letenku jsem si koupil jen dva týdny předem a ze dvou
relativně rozumných možností zvolil polské LOT s tří-hodinovým přestupem ve
Varšavě.
Ostatní zařizování nebylo extra složité. Odhlásit se z českého zdravotního
pojištění, sociální pojištění řešit potřeba nebylo - o to se stará
zaměstnavatel (respektive příspěvek prostě nepřijde a tím je to vyřízené) a
hlavně ověřit platnost dokladů - to v mém případě znamenalo velký údiv, když
jsem zjistil, že si už několik měsíců vesele jezdím s propadlým řidičákem.
Epidemie byla ale alespoň v něčem užitečná a na úřadě jsem se tak dozvěděl, že
platnost je prodloužena automaticky až do konce roku. Takže bez pokuty.
Vše, co potřebuji
Perličkou před mým nedělním odletem byl už jen ve čtvrtek ulomený kus zubu.
Bohužel vzhledem ke školním prázdninám většina zubařů neordinovala. Už jsem se
smiřoval s tím, že prostě budu kousat na půlku zubů, ale to by nebyla moje
mamka, aby nevyštrachala nějaký ten užitečný kontakt. Za pár hodin kvůli mně
jedna paní zubařka na dovolené dojela do ordinace a zub mi opravila! Sestřičku
však musela nahradit moje mamka a musím říci, že odvedla skvělou práci - zub
pořád drží. Takže kdyby měl někdo nějaký ten problém se skořápkou od oříšků,
tak víte, na koho se obrátit.
Balení
V posledním týdnu v Pardubicích jsem od kolegyně dostal zajímavou otázku:
"Jak takové stěhování do Norska vypadá?" Má odpověď byla prostá: "Tentokrát
mám dva kufry, tak vezmu, co se vejde." Počítal jsem s tím, že zimní věci
zaberou podstatně více místa než když jsem odlétal do UK. A přikoupit si
jeden kufr vyšlo určitě levněji, než pak věci shánět v Norsku. Jedinou
komplikací tak bylo, že jsem si radši vzal i letní věci - kdo ví, kdy se
zase do ČR podívám.
Cesta
Přivítání ve Varšavě
Prvním důležitým bodem bylo odbavení na pražském letišti, kde za mě znovu
překontrolovali aktuální podmínky pro vstup do Norska, zeptali se mě na účel
cesty a zda vím o povinné karanténě. S tím vším jsem počítal, odsouhlasil, a
hlavně si oddechl, že se třeba něco na poslední chvíli nezměnilo.
Následující bezpečnostní prohlídka i nástup do letadla už probíhali víceméně
standardně.
V letadle mě hodně překvapilo, že i při tak krátkém letu bylo podáváno
občerstvení a lidé si při něm pochopitelně mohli sundat roušky. Myslím, že
ta hodina by se dala bez sundání roušky v pohodě vydržet a podobné chování
jen zbytečně zvyšuje riziko nákazy. Poláci dále vyžadují vyplnění formuláře
o zdravotním stavu, nejbližších kontaktech a plánu cesty - formulář jsem
musel vyplnit, i když jsem ve Varšavě pouze přestupoval a z letiště jsem se
tak vůbec nedostal. Letiště ve Varšavě pak bylo mnohonásobně rušnější než
pražské, takže jsem se na ty tři hodiny zašil někam do rohu co nejvíce
stranou lidí.
Východ slunce z okna
Konečně po příletu do Osla následovala nejobávanější část cesty - neotočí mě
zpátky? Mám opravdu veškeré dokumenty? Při pasové kontrole dostali přednost
místní a teprve po nich jsme šli na řadu my. Nás kontrolovali mnohem
pečlivěji. Čekání ale dlouhé nebylo - v letadle nás moc nepřiletělo a
úředníků bylo dost. Na mě vyšla moc hezká mladá policistka. Ukázal jsem ji
vzorně připravené dokumenty - vidět chtěla hlavně pracovní smlouvu, smlouvu
o ubytování a jak se tam dostanu - od univerzity jsem měl objednaného
taxíka. Za to jsem byl opravdu rád, ta 90minutová cesta vyšla dráž než obě
letenky. Pak mě jen upozornila na 10denní karanténu a bylo hotovo.
Na taxikáře jsem měl štěstí - byl to mladý kluk, co zjevně o České republice
nikdy neslyšel. Ptal se mě totiž, na které straně se u nás jezdí. Opatrně
jsem se ho zeptal, jestli slyšel něco o koronavirové situaci. Odpověděl, že
sleduje jen Norsko, USA a UK a že situace v Norsku se poslední dobou hodně
zhoršila. O tom, že Norská čísla byla tak 100x nižší, než v ČR jsem raději
pomlčel, abych ho zbytečně neznervóznil. Po celkem 13 hodinách jsem konečně
dorazil do mého nového domova, který jsem si hned zamiloval.
Jóga kobereček nebyl součástí
V pozadí kamrlík s postelí
Už nemusím jen klečet
Karanténa
Karanténa v Norsku nebyla vůbec zlá - povolené jsou tu procházky, pokud se
dodrží odstup od ostatních lidí. Takže jsem si mohl paradoxně chodit po
venku bez roušky, což v tu dobu v Čechách možné nebylo. Je ale pravda, že do
města jsem nešel a raději vyrazil do místních lesů a kopců, které mám hned
za domem. Tak pro ilustraci jen pár fotek a pokračování příště...
