Zážitky z běhání

Běhání je na zajímavé zážitky bohaté, a to i přes to, že se jinak může jednat o celkem "osamělý" sport. Za těch "pár" let co běhám, se mi přihodily méně či více zajímavé věci. Některé byly vtipné, jiné zase smutné, některé překvapily a některé moc nepotěšily. Nejvíce jich ale určitě patří do kategorie, co obdivem vyrážely dech. Pocity z běhu neznámou lesní pěšinkou, při východu slunce a za doprovodu nespočtu lesních tvorů, jsou ale jen těžko přenositelné. V tomto článku se tak místo toho budu věnovat zážitkům, které se "předat" dají. Začnu od těch, na které jsem si vzpomněl (zaznamenávat mě je bohužel napadlo až nedávno) a postupně plánuji přidávat i ty novější.

Svatební foto - 22.2.2020

Po delší době jsem se vyrazil proběhnout do centra města. V parku pod zámkem jsem pak viděl probíhající focení svatebního páru. Nepřemýšlel jsem nad tím nijak víc, než že jsem si řekl "jé svatba". Když jsem ale probíhal kolem fotografa, automaticky jsem nasadil můj široký závodní úsměv "všechno je v nejlepším pořádku" a jen na poslední chvíli zarazil zvedající se ruku do obvyklého pozdravu. Fotograf se tvářil hodně překvapeně a zřejmě proto mě ani nestihl vyblejsknout. Celý zbytek běhu jsem se pak musel smát a přemýšlet nad tím, jak moc automatizované nějaké akce máme.

Proč se neprotahovat pod stromem - 8.9.2018

První nadělení a inkriminovaná bříza

Jedno pěkné sobotní dopoledne jsem se rozhodl cvičně si proběhnout trasu závodu Saar Challenge - tedy pouze jeho poloviční variantu.  Běh probíhal skvěle, a kromě jednoho pádu mě na cestě nic nepřekvapilo. Nohy začaly být trochu unavené až na posledních dvou kilometrech, takže jsem se po doběhnutí šel pořádně protáhnout. Vybral jsem si pěknou břízu, o kterou bych se mohl pohodlně opřít a užíval si výhledu na Hlinsko, sluníčka a zpěvu štěbetajících ptáčků znějících z koruny mé břízy. Napadlo mě to, ne že ne, ale říkal jsem si, že takovou smůlu mít nemůžu. Můžu! Ani ne po minutě mi na ruku padá bílé nadělení. Vzhledem k tomu, jak po běhu vypadám, to nijak neřeším a protahuji se dál. Protahování má před nějakým očištěním přednost. Dívám se nahoru a žádné ptáky nevidím - musí být až úplně nahoře. Šanci, že by se skrze takové množství větví trefili podruhé, proto vyhodnocuji jako naprosto mizivou. Po zhruba další minutě však padá další nadělení a tentokrát trefuje kraťasy. Ok, už mi dochází, co se mi tím snaží naznačit a přesouvám se k o něco méně idylickému sloupu vysokého napětí. Od něj už ty uličníky vidím - je jich tam požehnaně. Ale zpívali hezky. 

Neúprosná výzva - 12.8.2018

Strava výzvy

Jednou z mých letošních výzev na portálu Strava je zaběhnout alespoň jeden půlmaraton měsíčně. Tento měsíc jsem to chtěl využít jako příležitost, zase si jednou dát delší běh na lačno (skvělý trénink na maratonské vzdálenosti). Ráno jsem proto bez pořádné přípravy rovnou vyrazil. Delší výběhy (15km+) si raději dávám až po snídani a klídečku dojít si pořádně na záchod. No nedalo se nic dělat, na asi 13. kilometru jsem musel (naštěstí v lese) zastavit. Hodinky samozřejmě mají dostatek slušnosti a měřenou aktivitu při zastavení automaticky pozastaví. Po opětovném rozběhnutí jsem na hodinkách zkontroloval tempo, které jsem do té doby vůbec neřešil. Pokud bych slušně zabral, mohl bych ho dostat pod 5 min / km. Pořádně jsem proto máknul a půlmaratonovou metu jsem proběhl s asi 20 sekundovou rezervou. Paráda! Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem doma po nahrání běhu zjistil, že Strava mi do výsledného času započítala i moji "pauzičku"! Člověk se už nemůže ani v klidu ...

Něco je špatně - 8.8.2018

Teploměr ukazuje 34°C, obloha je bez mráčku, je lehce po poledni a sluníčko solidně paří. Všude doporučují jakýkoliv pohyb venku maximálně omezit, natož sportovat. Já ale právě běžím asi čtrnáctý kilometr a už se těším domů na pití (které jsem si samozřejmě nevzal). Běžím po pravé straně opuštěné asfaltky mezi poli, kam mají auta vjezd zakázán. Mozek je úplně vypnutý a nic moc nevnímám. V tom mě jen o něco málo rychlejším tempem pomalu dojíždí na kole jakýsi stařík a spustí něco ve smyslu "Něco tady máte špatně". Nejprve vůbec nechápu, co se snaží říci, ale postupně z něj začne lézt, že prý běžím po špatné straně. Odpovídám něco jako "Joo? Aha, hmmm, i tady se to řeší?". Prostě - nevybral si úplně ideální chvilku na duchaplný rozhovor. Na druhou stranu z něj také nelezla zrovna moudra. Za usilovného soustředění jsem ze sebe dostal něco ve smyslu, že tohle je skoro chodník. Načež on zvýšeným hlasem odvětil, že to teda není, že je to klasická asfaltka mezi poli. Až v tu chvíli mi začíná docházet, že to nemyslí z legrace, ale že se chce hádat. Každopádně už je pěkných pár metrů přede mnou a já odbočuji na příjemnější cestu. Ještě slyším, že dále něco nadává, ale už nerozumím co. Asi si vůbec nevšiml, že jsem odbočil. Docela jsem si později vyčítal, že jsem lehce nezabral a nedoběhl ho. Mohl z toho být zajímavý rozhovor. Třeba bych se i dozvěděl, na které straně se má běhat na cyklostezce, jak je to s tím, když běžím rychleji, než on jede na kole, nebo ho přesvědčil na veganství :)

RUNWEG.cz - 2018 

Je to opravdu tak složitý název?

Letos jsem si při registracích začal uvádět jako klub moje stránky runveg.cz. Tedy alespoň jsem si to myslel. Po prvním závodě jsem zjistil, že v registraci mám uvedeno runweg.cz! No dobře, jednou se to stát může. Po druhém závodě však nastal stejný problém. Do Slatiňan na MCM jsem proto vyrazil vybaven vizitkou, na kterou jsem si napsal RUNVEG.CZ. Paní se podívala a překvapeně pronesla: "Jo to se píše s jednoduchým V?". Jo!  

Cítím se staře - 9.4.2018

Každého běžce, kterého při běhu míjím, zdravím pozdravem "ahoj". Nezáleží na tom, zda se jedná o holku, kluka, pána, nebo paní. Výjimku dělám pouze u opravdu starších ročníků, a to jen tehdy, když je potkám brzy ráno - v tom případě volím neutrální "dobré ráno". Někde jsem slyšel, že pozdravením "dobrý den" lze člověka urazit. Řídím se proto pravidlem, že všichni běžci si tykají. Co jsem však nečekal bylo, když na můj klasický pozdrav jedna slečna odpověděla "dobrý den". Sakra, to už jsem opravdu tak starý?

Vítr - 1.4.2018

Těsně po doběhu do práce -
typické počasí (UK)

Konečně se udělalo trochu tepleji, nicméně silný vítr srážel pocitovou teplotu někam k nule. Celý můj 15 kilometrů dlouhý běh ale probíhal bez problémů. Jen v závěrečném otevřeném úseku přes pole jsem si říkal, že opravdu trochu fouká - vítr mě v nárazech párkrát málem úplně zastavil. Po doběhnutí, když už jsem jen procházel kolem zastávky mě ale pobavil pán na zastávce. Zřejmě měl "trochu" upito, protože se docela potácel a něco si mumlal. Já zaslechl akorát "...do prdele s tím větrem".

Co by za takové počasí v Anglii dali :) Stále vzpomínám na to, jak se tam skupinky lidí v jejich pravidelných časech scházejí venku k tréninku naprosto nezávisle na počasí. Prší? Sněží? Je bouřka? No a? Chceme sportovat nebo ne? Pokud by totiž čekali na dobré počasí, určitě by se nedočkali. Inspirativní byl také jeden z mých běhů do práce, při kterém jsem několik kilometrů běžel s jednou paní. Ta si prý jako každé jiné ráno vyběhla i přes to, že solidně pršelo. Běh v dešti ji prý baví nejvíc.  

Maslák na Trutnovském půlmaratonu - 10.6.2017 

Pavel Maslák, zdroj: Wikipedie

Po doběhnutí Trutnovského půlmaratonu mi jeden z Vojtových kamarádů přiznal, že si myslel, že jsem Pavel Maslák - známý sprinter. A že jsem si přijel jen tak vyklusat tento ne zrovna světově proslulý závod. Jen ten můj výsledek se mu moc nezdál :) To už je ale více než rok zpátky. Dnes už mám bohužel podstatně jinou postavu, takže podobné mýlky už nehrozí. Teď už mě ostatní přirovnávají tak maximálně ke křovákovi xixao (50 mil železnohorských).

The Game Changers

Pokud o víkendu nemáte na co koukat, a ještě jste neviděli film The Game Changers (Ti, kdo mění svět), určitě doporučuji a slibuji, že se jedná o lepší pokoukání než na nejnovější Star Wars (i přes to, že jsem je neviděl). Tento dokumentární film ukazuje, jak veganské stravování může dávat smysl. Rozebírá hlavně jeho zdravotní přínosy a ty mimo jiné demonstruje na nejznámějších veganských atletech a sportovcích. Vše je pojato velice jednoduše a film je zaměřen především na konvenční část populace, která často ani netuší, co to veganství je.

Pokud máte rádi překvapení a nesnášíte spoilery, zbytek článku nečtěte. Pro ostatní přikládám trailer, pod kterým film lehce rozeberu. Film je k dispozici online na různých platformách, ale určitě se dá najít i jinde :)   

O filmu 

Hlavní část filmu je věnována přínosu veganského stravování na lidské tělo. V tom se hlavní "průvodce" snaží porozumět tomu, jak by mohla strava založená pouze na rostlinném původu urychlit jeho regeneraci po zranění a zlepšit jeho sportovní výkony. 

Ekologickému aspektu veganství je pak věnováno pouze posledních asi 15 minut. A etické hledisko není zmíněno vůbec, což je vlastně plus. Tím, že se film nesnaží šokovat, jako ostatní dokumentární filmy zaměřené na veganství (například Earthlings), je vhodný i pro citlivější povahy a děti. Přesvědčovat zaryté příznivce klasického stravování o tom, že zabíjet zvířata je špatné stejně nemá smysl. Tohle v sobě člověk buď má, nebo ne.

Kritika filmu 

Z oficiálních stránek filmu

Bohužel film byl celosvětově přijat poměrně vlažně a hlavní média ho hned zdiskreditovala hlavně kvůli konfliktu zájmu hlavních producentů filmu, kteří mají investice ve firmách podílejících se na výrobě veganských náhražek masa. Ze světových médií pak fakta uvedená ve filmu zkritizoval hlavně časopis Men's Health. Na tento článek ale zareagoval James Loomis a uvedená fakta osvětlil: 

• Kritika, že metodologie některých vědeckých studií, o které se film opírá jsou často provedené na příliš malém vzorku populace, nebo financované neobjektivní firmou je částečně pravdivá. Stejné praktiky ale používá i masný a mléčný průmysl. Každopádně studie o vegetariánské stravě gladiátorů byla ve skutečnosti publikována ve dvou lékařských vědeckých časopisech.  
• Film uvádí, že konzumace masa zvyšuje riziko vzniku rakoviny tlustého střeva o 17%. Ve skutečnosti se však jedná o 17% z přibližně 5% šance vzniku tohoto onemocnění. To je sice pravda, nicméně i takto "malé" číslo pořád tvoří více než 800 000 lidí, což určitě není zanedbatelné.          
• Kritice použití atletů a sportovců k propagaci veganství moc nerozumím. Je asi jasné, že samotný přechod na veganské stravování z nikoho super sportovce neudělá. Kvalitní strava je základ, ale bez pořádného tréninku to prostě nepůjde.
• Naopak článek chválím za vyvrácení negativního vlivu sóji - její přiměřená konzumace určitě nevede k růstu prsou nebo neplodnosti u mužů. 

Z oficiálních stránek filmu

České "kvalitní" články s názory "odborníku" nechám raději bez komentáře. Pro úplnost jen doplním, že veganské stravování bylo schváleno velkým množstvím zdravotních organizací jako naprosto plnohodnotný způsob výživy vhodný pro všechny věkové kategorie (ano včetně novorozenců, dětí, těhotných žen, sportovců a důchodců). Určitě ale vyžaduje nějaké znalosti, plánování a přemýšlení - to se ale týká jakéhokoliv rozumného stravování. 

Oficiální stránky filmu pak obsahují články s dalšími informacemi o veganství a recepty na jednoduchá jídla. 

Jóga - tipy na tréninky III.

Většina lidí prý novoroční předsevzetí vzdá někdy mezi 12. - 19. lednem [1,2]. Ať už na ně člověk hraje, nebo ne, špatný čas na cvičení jógy není nikdy. Tak co si nedávat žádné sliby a plány, ale místo toho si bez rozmýšlení rovnou zacvičit? Stejně jako v článcích I. a II., i tentokrát uvádím tipy na různé tréninky na YouTube - od naprosto jednoduchých protahovacích, až po pořádné posilovací. Žádné vybavení není potřeba, postačí pouze nějaká podložka a základní znalost angličtiny (nebo schopnost imitace).  

Pro začátečníky

Adriene - 30 denní výzva pro rok 2020

Pomalá jóga v podání Adriene

Jako téměř každý rok, i letos si Adriene připravila 30denní výzvu pro úplné začátečníky. Tento nový program jsem nezkoušel, ale z toho mála, co jsem prolétl, to vypadá hodně podobně jako v letech minulých. To znamená velmi pomalé cvičení, vysvětlování pozic, ale hlavně skvělá atmosféra a pohodový přístup. Díky Adriene jsem vlastně kdysi s jógou pořádně začal. Bohužel teď už je na mě její cvičení trochu moc pomalé, i když k některým dynamičtějším tréninkům se stále rád vracím.  

Protahovací jóga

Jedním z hlavních cílů jógy je zlepšit si flexibilitu těla. Protahovací jóga je zaměřená právě na toto.

Kassandra - 1 hour Vinyasa Flow For Flexibility

Kassandry hodinové cvičení sice zní jako power jóga, ale nemusíte se bát, opravdu se jedná o pomalé protahovací cvičení, u kterého se nezpotíte ani pokud máte topení nastaveno na 30°. Rozhodně si ale pořádně protáhnete celé tělo. Popisem, že se jedná o cvičení pro pokročilé se určitě nenechte odradit. Cvičení je vhodné i pro začátečníky. Jde spíše o to, že Kassandra detailně nevysvětluje správné provádění technik. Ale při cvičení je dost času to když tak odkoukat.

Fightmaster Yoga - 1 hour Hatha Yoga

Cat má hlavně skvělý ... přízvuk

Hatha jóga je pomalejší styl, při kterém se pozice drží déle. Jedná se tak o ideální jógu pro zlepšení flexibility a zvýšení síly. Toto cvičení je méně náročné a vhodné právě hlavně jako protažení. Slečna má opravdu medový hlas a trochu jiný styl cvičení, takže vás čekají i nějaké ty méně známé cviky. Posledních 10 minut je věnováno meditaci zaměřené na dechové cvičení. Cvičí se navíc na prosluněné pláži, takže ideální pro zpestření pošmourných zimních dnů.

Cat - 1 hour Intermediate Vinyasa Flow Yoga

Opět trocha britského přízvuku. Toto cvičení není úplně zaměřeno na protahování, ale většina cviků přesto rozvíjí hlavně flexibilitu. Začíná se opravdu rychlými pozdravy slunce (ty je proto nutné znát) a člověk se tak parádně zahřeje. Následující pozice na flexibilitu jsou proto příjemné a aby člověk úplně nevychladl, tak jsou prokládány i cviky zaměřenými na sílu.

Posilovací jóga

A nakonec trochu intenzivnější tréninky.  

Brett - Sweaty Yoga Workout Sequence 45 Min Yoga

Cvičení není tak náročné, jak by z názvu mohlo vypadat. Člověk se sice zahřeje (zhruba tak, že i při vypnutém topení to je na cvičení bez trička), ale určitě to není žádný zničující trénink. Cvičení je zaměřené hlavně na planky (boční) psy (dolů, nahoru) a pozice bojovníků. Téměř všechny pozice jsou vhodné pro začátečníky, takže jediné, co by mohlo odradit je trochu dynamičtější tempo a pro planky určitá síla. Velkým plusem je poctivé protažení rukou. 

Sean - 30 Minute Killer Power Yoga for Strength

Flo dokazuje, že i chlapi mohou
být v józe hodně dobří

Pokud máte jen 30 minut nebo si chcete pořádně zamakat, tohle je ten pravý trénink. Sean dokazuje, že jóga se dá bez problémů cvičit i venku v tajícím sněhu. Trénink je veden v opravdu rychlém tempu, a proto je dobré znát názvy technik (nebo hodně využívat pauzu). Hlavně díky Seanovým vtipným komentářům (video namluvil až dodatečně) uteče 30 minut opravdu rychle.

Flo - Come Practice! | Vinyasa Flow Yoga

Flo je chlapík, který má očividně s výukou jógy hodně zkušeností. V tomto tréninku se podle jeho slov soustředí na vyváženost cvičení - na oba aspekty jin a yang. Obsahuje tedy jak dynamické cviky na pořádné zahřátí, statické na zvýšení síly, a nakonec i protahovací pro zlepšení flexibility. Flo si cviky párkrát proloží neuvěřitelnou akrobacií - tu lze naštěstí bez problémů ignorovat. Na začátku sice tvrdí, že cvičení bude trvat pouze 30 minut, ale jedná se o 45minutový trénink - byť uteče opravdu rychle. I tak ale Flo stíhá vše krásně vysvětlovat.  

Zhodnocení roku 2019

Zhodnocení letošního roku rozhodně nebude tak slavné jako v letech 2018 ani 2017. Kvůli zlobící kyčli jsem toho zdaleka nenaběhal tolik, kolik bych si přál, což se v kombinaci s mým cestováním také podepsalo na mnohem menší účasti na závodech. I přes to jsem si ale rok moc užil a kromě běhání se opět zaměřil i na jiné sporty a aktivity. Mimo jiné jsem si splnil jeden z mých snů, když jsem se nechal na 10 dní zavřít na meditačním semináři. Takže když už jsem se nikam neposunul fyzicky, tak možná alespoň trochu duševně. Možná. 

Běhání

Mé běhání bylo ovlivněno hlavně zimní pauzou, při které jsem opět rozhýbával kyčel. Pomalu běhat jsem začal v podstatě až v březnu a dostat se na nějaké rozumné objemy (>40km týdně) mně trvalo do června. Ale i nadále mě pak čekaly nějaké ty pauzy - dovolená na Slovensku a meditační seminář. 

Běhání v mrazivém Norsku (i když to
vypadá na příjemných 20°)

Pokus o překonání hranice 60 kilometrů týdně v kombinaci se čtyřmi závody v průběhu 14 dnů nedopadl nic moc a kyčel se opět ozvala, takže následovala další pauza a postupné rozběhávání. Ke konci roku jsem se pak dostal na 50 kilometrů týdně, ale opět to začalo být na hraně, takže raději další pauza.  

Prostě vůbec žádný ideál a o nějakém promyšleném tréninku tak nemohla být ani řeč. Nevím, jestli stárnu, moje technika běhu nestojí za nic, nebo dělám nějakou chybu ve výživě. I tak jsem si ale mohl užít běhání na nevšedních místech nebo se zvláštní atmosférou. Třeba na adventním běhu (i přes mizerné počasí), v Norsku (i přes brutální zimu), v okolí Ještědu (byť ještě za tmy), v Chorvatsku (i přes bouřku), v Římě (za neustálého čvachtání kaluží) nebo klasicky v pořádných pařácích v Malajsii a Indonésii.    

V řeči čísel to pak vypadalo následovně:

• Celkem naběháno: 1415 km (proti 2334 km v 2018, 1906 km v 2017 a 3446 km v 2016) 
• Celkem běhů: 161
• Celkový čas: 119 hodin
• Průměrná rychlost: 11,8 km/h
• Nastoupáno: 7 367 m

Chlácholení Garminu

Samozřejmě takhle proflákaný rok se podepsal i na mé kondici, která se rozhodně nikam neposunula. I tak se mě ale Garmin snažil utěšit a moji kondici stále hlásil jako 20letého klučíka. 

Ze závodů jsem se hlavně zvládl zúčastnit mého oblíbeného SAAR. Vzhledem k mému neběhání jsem ale neměl na výběr a musel jsem se spokojit s dětskou vzdáleností 21 kilometrů. Tu jsem ale zaběhl opravdu slušně a 2. místo v kategorii mi udělalo radost. Pak už jsem odběhal jen Kunětickou 9, kde se mi vzhledem k okolnostem podařilo celkem nečekaně zvládnout 9 závodů z 12. Při posledním závodě jsem měl také možnost poprvé pomoci s organizací, což byl skvělý zážitek. Podzimní běh od kluků z Heřmaňáku pak beru spíše jako příjemnou akci, která se jim i letos moc povedla. 

Další aktivity

Poprvé v lanovém centru

Kromě běhání jsem se dál věnoval klasicky plavání (z kondiční dráhy jsem letos nebyl vyhozen ani jednou, ale za to se mě koncem roku ujal nějaký důchodce a snažil se mě naučit plavat - očividně nejsem úplně ztracený případ), józe (stále se mi plete upward / downward facing dog a slova jako heels, toes a balls), posilování s vlastní vahou (opět žádný pokrok), ježdění na kole (tam jsem naopak pokročil natolik, že jsem si jako jediný běloch troufl vyrazit i v Indonésii), Pilates (určité cviky s pocitem zatažení tampónu mi stále moc nejdou) a jednou jsem byl dokonce vytažen do lanového parku v Orlických horách. Byla to má premiéra, takže pěkně na černý okruh, kde se mi na jedné překážce podařilo ostatní smíchem vyřadit na půl dne. Stačilo jim k tomu mé zoufalé zavolání "napnout" (myšleno lano, které mi přidržovali, protože jinak bych to nedal). Prostě skvělý dárek.

Z toho mála, co jsem si zaznamenal mám za sebou:  

• Na kole ujeto 555 km (17 aktivit)  
• Uplaváno 140 km (95 aktivit, průměrná rychlost 2,1 km/h) 

Duševní posun

Největší zkušeností roku pro mě byl 10denní meditační seminář. Při tom nebylo dovoleno žádné fyzické cvičení, což v kombinaci s minimálně 10 hodinami sezení denně znamenalo, že jsem přišel i o to málo, co jsem stihl natrénovat. Jen ujít asi kilometr na zastávku vlaku po semináři, byl pořádný záhul. To jsem ale rád obětoval, protože za tu zkušenost to rozhodně stálo.

Na meditačním semináři

Co všechno mi seminář dal, by vyžadovalo dobrého psychologa, ale z těch viditelnějších změn by to byl třeba fakt, že jsem přestal nosit hodinky, sledovat ušlé kroky (po téměř 3 letech jsem porušil řadu!), měřit si tréninky (kromě běhání, plavání, kola a nějakých výletů) nebo si stěžovat na brzké vstávání. Jako bonus jsem si pak pěkně rozházel organismus, když jsem se delší dobu stravoval jako ortodoxní buddhista (jídlo pouze dopoledne). 

Seminář se mi ale natolik líbil, že jsem chvíli opravdu uvažoval o kariéře mnicha. Tak jsem si ho alespoň v odlehčené formě zopakoval na naší chatě. Tam jsem ale dal jen 5 dnů, a to jsem ještě podváděl - místo odpoledních meditací jsem radši chodil běhat. 

Cestování

Škodolibý pohled z A380

Ani mi to nepřišlo, ale během roku se mi podařilo navštívit poměrně dost destinací - 8 různých zemí a porušit přitom mé předsevzetí nikdy nelétat s Ryanair. Ve zkratce to vypadalo nějak takto: Řím (hlavní ponaučení pro příště - i v Itálii může být v zimě zima) -> Barcelona (tu jsem se snažil hlavně přežít v brutálních horečkách z návštěvy Říma) -> Kuala Lumpur (naopak trénink nošení obleku ve 40° vedrech) -> Yogyakarta (má první asijská "sračka", která mi ale pomohla navázat nová přátelství) -> Opatija (výšlap na nejvyšší horu v okolí v brutální bouřce a následný pokus o usušení věcí - ani po 5 dnech se nepodařilo) -> dovolená na Slovensku (naopak bez jediného deště) -> meditační seminář v Německu (klidně to ale mohlo být kdekoliv jinde, stejně jsme byli zavřeni v pár budovách) -> Norsko (zbaběle jsem odletěl pryč pár dní předtím, než tam zapadli sněhem). Zkrátka povedený rok! 

Blog

Návštěvnost blogu

Návštěvnost blogu je pro mě trochu nepochopitelná. Skoro to vypadá, že čím méně píšu, tím více lidí blog sleduje. Takže plán na příští rok je jasný :) Při procházení statistik mě zaujala klíčová slova, které lidi na mém blogu hledají. Zejména: "jak vypadají vegani" (nevím, jestli jsem ukázkový exemplář), "amazon" (to opravdu nechápu), "je rama veganská" (jak která), "co jíst jako vegan" (mé recepty asi nezaujaly), "arašídová omáčka z arašídového másla" (z čeho jiného by měla být), "vegan domácí chovy" (co to jako má být?) a "proč vegani odmítají živočišnou stravu" (opravdu se dneska ještě někdo obtěžuje takto dlouhý výraz psát do vyhledávače?).  

Plány a cíle

Recept na tuto mňamku již brzy!

Plány na další rok se ponesou v podobném duchu jako v roce minulém - tedy žádné. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo ustálit se na nějakých těch 50 kilometrech týdně a dál už bych to vůbec nehrotil. Vyhrávání závodů mě také nechává chladným, a kromě těch několika tradičních srdcovek bych si raději běhal někde, kde to stojí za to.

A co se týče blogu a veganství, tam také neplánuji žádné zázraky, ale spíše pár vylepšení a nějaké nové recepty. Ale pár překvapení a netradičních článků by přijít mělo - tak vše nejlepší do nového roku! ;)   

Vánoce 2019

Letošní Vánoce pro mě měly netradiční, ale o to více příjemnou atmosféru. S pomocí jsem se opět postaral o kompletní přípravu cukroví v podobě 11 druhů, na které uvedu recepty. Znovu se jednalo převážně o nepečené druhy, ale došlo i na dva pečené. Tentokrát vše klaplo bez problémů a mixér ani jednou nezaprotestoval. Radost nám tak zkazil jen jeden připálený plech, ale bez toho by to nebylo ono. Štědrovečerní večeře pak byla v podobě ověřeného veganského bramborového salátu a hlívy obalené v mořské řase. A jako dezert opět vyhrála banánová zmrzlina, která nám už několik let nahrazuje zmrzlinové poháry nebo přeslazené dorty.   

Cukroví 

Tento rok jsme naše cukroví zase o maličko posunuli. Většina byla stejná jako minulý rok, ale pár nových druhů jsme stejně připravili a některé staré trochu vylepšili.

Arašídové polokoule a rafaelo
s čokoládou

• Rafaelo kuličky - nejjednodušší nepečené cukroví. Stačí rozmixovat kešu, strouhaný kokos, pár datlí a přidat trošku kokosového oleje. S hmotou lze pak dále různě pracovat. My z ní udělaly dva druhy kuliček - do prvních jsme vložili mandli a obalili v kokose a druhé pak místo kokosu v pecičkách belgické čokolády, které jsme do kuliček trochu zatlačili. 

• Rumové kuličky - letošní novinka ze stejného těsta jako předchozí kuličky, jen jsme přidali kakao a pořádnou dávku rumu. Vzhledem k tomu, kolik rumu tam nakonec bylo a kolik jsem jich snědl, musím konstatovat, že už se nadále nepovažuji za abstinenta. 

Proces výroby kuliček

• Arašídové polokoule - po zkušenostech z minulého roku jsme raději neexperimentovali a rovnou dělali otevřené polokoule, které jsme plnili kvalitní malinovou marmeládou. To se opravdu vyplatilo, protože každý, kdo cukroví ochutnal, ji okamžitě chválil. 

• Arašídovo-banánový fondán - klasika z upraveného dortu, jehož receptem se pouze inspiruji. Obvykle spodní vrstvu nesladím a do vrchní přidávám banán. Cukroví tentokrát poměrně dobře drželo a moc neteklo. Arašídy na ozdobení jsem navíc trochu zatlačil do horní vrstvy, takže prakticky neodpadávaly. 

• Galaxy kostičky - další klasika z upraveného dortu. Že se musí jíst rovnou z mrazáku, jinak se roztečou, stále není dostatečná výmluva a cukroví je natolik oblíbené, že vynechat ho nemám dovoleno. 

Bounty kostičky

• Bounty kostičky - poslední upravený dort. Tentokrát v podobě nálože kokosu a čokolády. Mňamka, kterou jsem si oblíbil hlavně já. Cukroví navíc neteklo, takže super i na ochutnávky mimo domov. 

• Pistáciové kuličky - kuličky z pistácií, kokosu a matcha prášku posledně byly hodně suché. Letos jsem proto těsto udělal trochu tekutější (přidal olej a kokosový sirup) a tentokrát namočil do rozpuštěné 60% belgické čokolády. Cukroví se rázem stalo jedním z nejoblíbenějších druhů. Ideální pro povzbuzení po probdělé noci, což se letos extra hodilo. 

Jáhlové koláčky a datlové sušenky

• Jáhlové koláčky - letošní první pečené cukroví. Těsto jsme připravili z uvařených jáhel a špaldové celozrnné mouky. Jako náplň pak použili mák povařený v kokosovém mléce s povidly, skořicí, kokosovým sirupem a rumem (letos byly Vánoce opravdu veselé). Pak už jen stačilo vytvarovat sušenky (nejprve kouli a pak rozplácnout), pomazat náplní a přidat kapičku malinové marmelády. Sušenky jsme pak dali péci zhruba na 30 minut. Další velice oblíbené cukroví i pro "tradicionalisty". Cukroví jsme ale nedali do lednice a po týdnu se zkazilo. Nejsem si jistý, jestli by i lednice pomohla. Jedná se prostě spíše o chuťovku na víkend. 

Letošní cukroví

• Datlové sušenky - další pečená klasika, která nám nahrazuje perníčky a linecké cukroví. Letos jsme jako oříšky použili vlašské (to byla chyba, protože v pár kouskách zůstaly drobečky skořápek, což mě málem stálo zub) a vinný kámen nahradili kypřícím práškem do perníku (půlka sáčku) a k němu ještě pro jistotu přidali perníkové koření. Sušenky se pekly opravdu rychle, a právě tento plech se nám podařilo spálit. Zajímavé zjištění bylo, že sušenky jdou ozdobit pecičkami čokolády, které se kupodivu v troubě neroztály.  

• Čokoládová kolekce - letos jsme navíc využili formičky na čokoládu v podobě adventních obrázků. Ty jsme naplnili rozpuštěnou belgickou čokoládou s kokosovým olejem a po ztuhnutí už jen vyklepli. 

Štědrovečerní večeře

Tradiční Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeři už mám osvědčenou a raději neexperimentuji. Opět jsem připravil obdobu tohoto bramborového salátu. Oproti němu jsem použil dva svazky ředkviček, celou papriku, vynechal šalotku, a rukolu s řeřichou nahradil naklíčenými mungo fazolkami (chutnají jako hrášek). Obě tofu jsem pak použil celé (200 gramů) a olej se sojanézou úplně vynechal. Salát jsem zahustil 500 gramovým sójovým jogurtem, do kterého jsem přidal lžíci sójové omáčky a lžíci ume octa. Tento salát nevydrží moc dlouho, ale letos se stejně snědl během 4 dnů (snědl by se i dřív, ale jednu porci jsem si ulil bokem).

Zlaté prasátko

K salátu jsem opět připravil hlívu ala rybu. Plátky hlívy jsem naložil do nálevu z vody, sójové omáčky a provensálského koření. Nálevem jsem pak poléval plátky řasy tak, aby změkly a hlíva se do nich dala zabalit. Párátka jsem opět neřešil a vše obalil ve špaldové celozrnné mouce a kukuřičné strouhance (ta je žlutá, takže kurkumu jsem s klidem vynechal). I když plátky byly mokré, obal na nich stejně moc nedržel, ale to mi nevadilo. Na kokosovém oleji jsem je pak osmažil, což trvalo tak kolem 15 - 20 minut, takže hlíva krásně změkla. 

Abych si večeři pořádně vychutnal, opět jsem se rozhodl držet zlaté prasátko - celodenní půst až do večeře. I když jsem trochu podváděl (místo čisté vody jsem si dal čaj a jednou dokonce vodu s citrónem), letos jsem poprvé opravdu zlaté prasátko viděl! Čekalo na mě pod talířem :) Díky za projevenou důvěru! 

Vánoční dárek 2019 - Orb

Stejně jako poslední dva roky, i letos jsem se rozhodl zveřejnit další aplikaci pro programovatelné hodinky platformy Garmin Connect IQ. Tentokrát se pro změnu jedná o analogový vzhled hodinek nazvaný Orb (lepší názvy už byly zabrané). Vzhled lze různě upravovat, ale základem je opět minimalismus a úspora baterie. Unikátní vlastností je pak zobrazování doby neaktivity pomocí objevujících se "kuliček", které sledují minutovou "ručičku". Aplikace je dostupná pro větší množství hodinek včetně nejnovějších řad a podle konkrétních hodinek lze v nastavení upravit velikost zobrazení (pro různé rozlišení displejů). Aplikaci lze opět zdarma stáhnout v obchodě Garmin Connect IQ Store - tak krásné Vánoce!

Aplikaci z minulého roku - Zen Minimalist - si do teď stáhlo přes 15 000 lidí a její hodnocení 4,7/5 není vůbec špatné. Za ten rok jsem "musel" vydat 9 aktualizací, které přinesly nové funkce. Odměnou pak pro mě byla spokojenost lidí používajících tento vzhled. 

Letos jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném trendu minimalismu, ale tentokrát použít jeden z mých konceptů analogového zobrazení času. Orb v základním režimu zobrazuje pouze dvě "kuličky" reprezentující hodinovou a minutovou ručičku. Uprostřed se pak může nacházet další kruh, zobrazující 1 - 4 konfigurovatelné datové pole, nebo pouhé prstence zvětšující se podle aktuální tepové frekvence.

Další kuličky pak mohou následovat minutovou "ručičku" podle doby neaktivity. Veškeré barvy, stejně jako velikost fontů a kuliček jsou konfigurovatelné v nastavení aplikace. To je dostupné přes mobilní aplikaci Garmin Connect a volbu "Garmin Devices / Typ hodinek / Appearance / Watch Faces / Orb / Settings.

Jedno datové pole

Čtyři datová pole

Prstence a neaktivita

Mezi konfigurovatelná datová pole patří: datum (upravitelné formáty), počet kroků, splnění denního cílu v procentech, stav baterie, ušlá vzdálenost v km, tepová frekvence, počet nastoupaných pater, teplota, kalorie a nadmořská výška. 

Aplikace je dostupná pro následující řady hodinek:

• Fenix 6
• Fenix 5, Fenix 5+ 
• D2 Delta
• Forerunner 245, 645, 935, 945
• Legacy Hero
• Marq 
• Venu
• Vivoactive 3, 4 

Aplikaci lze opět stáhnout v obchodě Connect IQ:

Adventní běh pro Petrušku

Tuto neděli, 15.12. pořádá Kuba tradiční adventní Kunětickou devítku (a necelou pětku). Opět se jedná o "nezávod", jehož smyslem je setkání běžců v předvánočním čase, ale hlavně pomoci rodině, která tuto pomoc opravdu potřebuje. Letos se jedná o rodinu čtyřleté Petrušky, která má od narození tracheostomii. Veškerý výtěžek z dobrovolného startovného bude věnován právě jako pomoc této rodině. Startuje se v 10:00 a podle předpovědi to vypadá na poměrně teplé počasí.  

Celý příběh Petrušky je možné si přečíst na stránkách Dobrý Anděl.

Informace o závodě jsou pak dostupné na stránkách Race4U.

Aktualizace po běhu

V závěsu za holkami*

Letošní adventní běh Vánoce nepřipomínal ani zdaleka. Slibované oteplení sice přišlo, ale už od včera pořádně pršelo a na startu nás vítal poctivý slejvák. Nepřijet kvůli tomu by mě však ani nenapadlo - stále jsem si opakoval, co by Péťa dala za možnost proběhnout se, byť v takovém nečase. Na účasti se však počasí projevilo a já se na startu začal obávat, zda budu mít s kým běžet. Přece jenom, tahle akce není o závodění, ale o setkávání se.

Na poslední chvíli jsem si všiml Pavla a vyrazil poklidně s ním. První půlku závodu jsme si pohodově povídali a do Němčic se dokonce drželi za holkami. Ty měly na Pavla ale asi moc pomalé tempo, a tak je předběhl - mé brblání o tom, že se s nimi běželo příjemně, ignoroval.

Bahno tentokrát cákalo opravdu vysoko a já byl rád, že jsem si doma zamluvil sušárnu. Na otočce už jsem Pavla asi začínal nudit, protože se mě zeptal, zda nezkusíme doběhnout jednoho chlapíka, co před námi musel být alespoň pár set metrů. Odpověděl jsem proč ne a zařadil se za Pavla. Tempo už tak pohodové nebylo, ale stále to šlo. Na nic rychlejšího jsem ale opravdu neměl náladu.

Poklidný průběh závodu*

Chvílemi jsem si říkal, že doběhnout ho nemáme šanci, ale Pavel to rozvrhl tak přesně, že u schodů jsme ho doběhli. A světe div se, výjimečně se mi na nich podařilo předběhnout bez většího úsilí 3 běžce (a jednu běžkyni). Počítal jsem s tím, že z kopce mi to vrátí, ale tam jsem náskok ještě zvýšil - podle Strava to byl můj nejrychlejší seběh - vůbec nevím, jak je to možné.  

Letos mám opravdu dobrý pocit z toho, že to opravdu nebylo zadarmo a účast na běhu chtěla nějaké to sebeobětování. Navíc se nám s Kubovou pomocí podařilo vybrat 15 000 Kč, které snad alespoň trochu rodině Petrušky pomohou. 

Oficiální výsledky

Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.