Řím 2019

Řím - věčné město. Odpovědět ale na otázku, proč se mu tak říká, není vůbec jednoduché. Někdo to spojuje s jeho bohatou, 28 století dlouhou historií, někdo zase s pověstí o tom, že město stvořili sami bohové a někdo snad s nesmrtelnými upíry. Zažít si to na vlastní kůži, a zároveň si projít památky popsané Danem Brownem, jsem plánoval už dávno. Konečně jsem dostal příležitost na pár dní si do Říma vyrazit - tentokrát čistě na dovolenou, takže s dostatkem času na pořádnou prohlídku. Jak se mi tedy město líbilo a budu se do něj ještě někdy vracet?

Přípravy 

Oltář v Pantheonu

Naplánovat dvoudenní návštěvu Říma nebylo vůbec jednoduché. Normálně nemám s plánováním výletů problémy, ale informací k návštěvě Říma bylo opravdu enormní množství. Navíc spousta z nich byla protichůdných - zvláště o otevírací době jednotlivých památek, jejich vstupném, doporučeným časům návštěv, atd. A čím víc jsem hledal, tím zmatenější jsem byl. Jedno však bylo jisté - i mimo sezónu je návštěvu potřeba poctivě naplánovat a na ty nejznámější památky přijít už s koupenými lístky. V opačném případě si člověk při čekání ve frontách slušně potrénuje trpělivost. Po týdnu plánování jsem byl opravdu rád, že konečně vyrážíme.    

Doprava a ubytování

Zpáteční letenka za necelé 2 000 CZK

Dostat se letecky do Říma není problém. Z Prahy létají pravidelné lety na obě jeho letiště - klasické Fiumicino Aeroporto (Leonardo da Vinci International Airport) a low-costové Rome Ciampino Airport (vyhrazeno prakticky jen pro společnost Ryanair). Letenky na leden pak vycházely prakticky nejlevněji ze všech evropských destinacích v podobné vzdálenosti. Dostat se z obou letišť do centra je pak také jednoduché a zejména autobusová doprava vychází celkem levně (necelých 6 euro). Z mezinárodního letiště lze využít expresní vlak, který je sice o něco rychlejší, ale lístek stojí 15 euro. Vzhledem k tomu, že těch pár minut navíc nás netrápilo, zvolili jsme autobus s rezervací předem (pokud bychom ho nestihli, není problém jet pozdějším). Letištní autobusy i vlakový expres pak končí na hlavním nádraží, ze kterého už jsme to měli na hotel jen asi 10 minut.

Uvítací dobroty na ubytování

Pro naše ubytování jsme zvolili hotel Lilium. Byl dobře hodnocený, měl perfektní umístění a cena byla také skvělá. Jediným problémem tak byla zima. Italové očividně silné zimy nemají a s těsněním oken a topením si hlavu nelámou. Nejprve jsme zjistili, že klimatizace sice jde nastavit na 32 stupňů, ale očividně jako topení nefunguje :) Dalším krokem bylo požádání o zatopení. Paní nás ujišťovala, že po osmé hodině se topení zapne, ale raději nám stejně dala další deky. Topení nakonec večer a ráno opravdu bylo mírně teplé, ale pohodlný spánek stejně jistily tři deky a zabedněné okenice. Výhled dvěma okny do různých ulic jsme si tudíž neužily.

Uličky Říma

Pokud budete pročítat turistické průvodce, pravděpodobně se dozvíte, že v Římě se sice dá chodit pěšky, ale jedná se o extrémně namáhavou aktivitu, ke které je potřeba vynikající kondice a ultra speciální boty - místní dlažba totiž svou náročností prý téměř odpovídá těžké turistice. Je pravda, že o nějaká ta škobrtnutí či lehčí uklouznutí nouze nebyla, ale i tak se nám podařilo všude chodit pěšky (až na ranní jízdu do Vatikánu). Vše je opravdu blízko a vzhledem k množství památek na doslova každém rohu by byl hřích nechat si to ujít. Během každého dne jsme nachodili zhruba 25 000 kroků. A mimochodem, všude po celém městě se nacházejí veřejná "pítka" s pitnou vodou, takže není problém kdekoliv doplnit láhev. Jen občas jsme si nebyli jisti, zda se jedná o pítko, nebo jen obyčejnou fontánu. Každopádně žádný problém nás nepostihl :) 

Den I. Starý Řím

Vatikánská muzea mají v neděli zavřeno, takže náš plán na první den byl jasný - koloseum, přilehlé římské fórum a pak se postupně vrátit přes spodní část města obsahující Pantheon, hlavní náměstí a fontánu di Trevi.  

Koloseum 

Uvnitř kolosea

Stavba dokončená v roce 80, což se oslavilo jak jinak než zápasy a štvanicemi na zvěř trvajícími rovných 100 dní. Ty měly za následek smrt 1000 gladiátorů (munera) a 5000 zvířat (venationes) [1] - ne úplně veganský začátek prohlídky Říma. Koloseum prý mělo kapacitu kolem 73 000 diváků, takže dost na to, aby se vešly skoro celé Pardubice.

Hned po příchodu se nás snažil odchytit jeden průvodce za druhým s nabídkou na skvělou prohlídku, díky které bychom se vyhnuli frontě. Docela dlouho jsme se drželi odpovídat slušně s tím, že už máme online vstupenky. Díky nim jsme mohli frontu přeskočit a jít rovnou přes bezpečnostní prohlídku. U té je nutné dát všechny větší kovové věci do batohu (ten nesmí být super velký) - ale například hodinky mně prošly. Po pár minutách jsme tak byli uvnitř.

Základní prohlídka obsahuje spodní a vrchní (částečně) zastřešené patro s různými exponáty. Bohužel na spodní plošinu samotné arény, ani pod ní, se nevztahuje a bylo by nutné využít skupinového průvodce. I tak nám ale prohlídka určitě zabrala dost přes hodinu a stále bylo na co koukat.

Římské fórum a Palatine hill 

Římské fórum (vlevo zbytky baziliky)

Součástí prohlídky kolosea je i vstup do oblasti Římského fóra a přilehlého vrchu Palatine hill. Tato oblast obsahuje hlavní pozůstatky centra antického města. Vzhledem k jeho obří rozloze je naprosto neuvěřitelné, že pozůstatky byly objeveny až ve 20. století [2]. Z kopce je pak hezká vyhlídka na celé fórum, ale nemusíte se bát žádných spoilerů - Vatikán vidět není :)

Mezi nejzajímavější ruiny pak patří Titův triumfální oblouk, oblouk Severuse (asi Snape :)), chrám Antonia a Faustina a obrovské zbytky baziliky Maxentiuse a Constantina - nevěřili jsme tomu, že nějaká bazilika mohla být větší. To jsme ještě netušili, co nás čeká další den. 

Na Palatine hill

Jedinou drobnou vadou na kráse je tak nutnost vystát frontu k bezpečnostnímu odbavení - ta přeskočit nejde. Jediným způsobem, jak ji obejít by bylo jít s nějakou skupinou. Protože už bylo kolem 11 hodiny, fronta nás zdržela na asi 15 minut - akorát nám to vyšlo na svačinu. Pokud by samotná prohlídka někomu nestačila (určitě nám zabrala skoro dvě hodiny), je možné si koupit jakýsi plus lístek, ve kterém je i vstup do vnitřního muzea a jednoho chrámu. Jediné, co jsme přehlédli, bylo Césarovo fórum, které se nachází vně areálu - je potřeba vybrat si ten správný východ a přejít silnici. 

Pantheon

Pantheon

Pantheon je nejzachovalejší budova z období starého Říma - konkrétně z roku 126. Budova tvoří perfektní čtverec, a střešní kupole je větší než v bazilice svatého Petra (o tom jsme se ale dost dohadovali). V samotném vršku kupole je pak díra, která sloužila pro odvod kouře, ale známá je hlavně díky knize Andělé a démoni - v té si prof. Langdon otvor mylně vyložil jako "díru démonů" v první hádance [3]. Pantheon slouží jako aktivní chrám a vstup je proto zdarma. Jen je potřeba udržovat "silencio" [4]. Dojem z návštěvy byl opravdu silný, a navíc jsme se mohli přesvědčit o tom, jak důmyslně je řešený systém pro odtok vody, která střechou naprší - v podlaze jsou ukryté dvě díry, ke kterým je voda přivedena. 

Piazza Navona 

Piaza Novona a kostel Sant'Agnese

Pravděpodobně nejslavnější náměstí v celém Římě stojí na místě původního cirkusu. Díky tomu má netradiční oválný tvar. Náměstí je ale slavné hlavně kvůli třem fontánám:

• Fontana dei Quattro Fiumi - fontána čtyř řek
• Fontana del Moro
• Fontana del Nettuno - Neptunova fontána 

Toto náměstí má být jedním z nejvíce rušných ve městě [5]. My však měli "štěstí" - byť jsme náměstí navštívili dvakrát, pokaždé vydatně pršelo a turistů tu tak moc nebylo. Náměstí se také ocitlo ve filmu Andělé a démoni, kde fontána čtyř řek reprezentovala element vody. Prof. Langdon právě zde zachránil topícího se kardinála. Ale stejně jsme se shodli na tom, že scéna ve vodě se musela točit jinde - hloubka prostě neodpovídala.    

Fontána di Trevi 

Fontána di Trevi

Známý černobílý film a romantická scéna odehrávající se v kašně za teplého letního dne. Že vám to nic neříká? Mně také ne. Bohužel davy lidí mě přesvědčují o mé neznalosti a ani chladné zimní počasí, ani sílící déšť je nezastavuje. Náměstí s fontánou patří mezi menší, takže o to větší tlačenice to byla. Každopádně fontána je opravdu nádherná a soumrak dal vyniknout průzračně modré vodě. Jen v létě si to tu opravdu neumím představit. O fontáně se říká, že pokud do ní člověk hodí minci, určitě se do Říma vrátí. Nějak jsme na to zapomněli, ale stejně doufám, že se vrátím i tak. Na náměstí pak navazuje spousta uliček s obchody nabízejících různé suvenýry.

Den II. Vatikán

Druhý den byl také jasný - Vatikán a pak se kolem Andělského hradu vrátit do centra a projít zbývající severní část města. Na rozdíl od kolosea jsou Vatikánská muzea v pondělí otevřena, takže ideální.

Východ Vatikánských muzeí

Vatikánská muzea 

Jedná se o jednu z dalších nejvíce navštěvovaných památek Říma a bez koupených lístků bych vstup vůbec neriskoval. Při našem příchodu sice fronta nebyla nijak hrozná, ale spoléhat se na to by byla chyba - youtube obsahuje spoustu odstrašujících videí. Muzeum je vlastně propojením několika různých expozic pocházejících od různých papežů. Expozice jsou opravdu různorodé - od starého Egypta až po renesanční pokoje [6].

Poctivou prohlídkou všech zákoutí jsme strávili asi 3 hodiny a stále bylo na co koukat. Jen je dobré si uvědomit, že většina expozic je jednosměrných, takže je dobré prohlížet si celé pokoje a ne jen jednu jejich stranu.

První expozice

Fresky

Rafaelovy síně

Sixtinská kaple

Blížíme se ke kapli

Jedna z nejvíce proslulých památek na celém světě. Tady nejde ani tolik o architekturu, jako o fresky vytvořené takovými umělci jako Michelangelo, Botticelli, Perugino a Luca. Fresky pokrývají celý strop a znalí v nich naleznou "stvoření Adama" nebo "apokalypsu svatého Jana" [7]. Jedná se také o vyvrcholení celé návštěvy Vatikánských muzeí, a ne nadarmo některé skupinky míří rovnou sem. Vždyť právě v této místnosti probíhají volby papeže. Fresky jsou opravdu nádherné, ale na černo si udělat fotku nám nedalo. Takže pokud to chcete vidět, určitě se do Říma zaleťte podívat (nebo použijte google :) ).

Jako správní Češi jsme ale z kaple využili trik v podobě přímé chodby do baziliky svatého Petra. Jediné, co je proto potřeba udělat, je nenápadně se přidat k nějaké turistické skupince (pro které je chodba vyhrazena). Co na tom, že angláni, které jsme si vybrali, se v půlce zastavili a my tak skončili mezi samými asiaty - hlavně nenápadně. Prošlo to i tak :) 

Bazilika svatého Petra

Před bazilikou

Budova původně z roku 313, která byla později upravena do tvaru latinského kříže se třemi připojenými kaplemi. Mimochodem právě touto bazilikou byl inspirován Bílý dům. Třináct obrovských soch na střeše pak představuje Ježíše Krista, Jana Křtitele a všechny apoštoly kromě sv. Petra - ten má svou vlastní sochu přímo na náměstí a drží v ní klíč od království nebeského [8]. 

My nejprve vylezli na Michelangelovu kopuli. Na výběr je výstup pěšky (8 euro), nebo o dvě eura dražší výtah. Přes 500 schodů a nic pro lidi trpící srdečními problémy? Pche, to by bylo. Zvládl to dokonce i jeden slepec, ale po návratu dolů a zastavení jsme zjistili, že se nám nějak klepou nohy. Každopádně z kopule samotné si člověk úplně jinak uvědomí rozlehlost celé katedrály. A úplně ze shora pak byl krásný výhled na město - dokonce na asi 20 minut přestalo pršet! 

Po návratu dolů jsme se pak konečně ocitli rovnou v basilice a mohli si začít vše prohlížet z klasické perspektivy. A že je na co se koukat! Tohle se slovy opravdu moc popsat nedá. 

Kopule sv. Petra

Výhled z kopule

Hlavní oltář

Náměstí svatého Petra

Náměstí sv. Petra

Podloubí obklopující toto monumentální náměstí pro až 400 000 lidí prý symbolizuje otevřenou náruč církve. Obelisk ze 13. století před Kristem [9] uprostřed měl pak uchovávat popelnaté pozůstatky samotného Caesara, ale modernější verze tvrdí, že se jedná o zlomek Svatého kříže. Mimochodem v Římě se prý nachází 13 podobných obelisků. Nebo možná 14, záleží na tom, zda věříte pověstem o jednom ukrytém.

Na náměstí už se začala tvořit solidní frontička pro vstup do Baziliky, takže nejvyšší čas pokračovat v prohlídce Říma zase o kousek dál. Jen jsme ještě rychle nalezli ten správný symbol pro element větru (já jsem o tom přesvědčen :)).  

Andělský hrad 

Andělský hrad a Andělský most

Původně postaven jako mauzoleum pro císaře Hadriana a jeho rodinu v roce 139. Později byl začleněn do obranného systému města a v roce 1277 propojen podzemní chodbou s Vatikánem. Tu skutečně použil papež Klement VII. v roce 1527 při obléhání Říma. Socha na vrcholku hradu pak měla symbolizovat konec epidemie moru v roce 590 [10].

Jedinou chybičkou byl fakt, že hrad měl v pondělí zavřeno. Alespoň jsme tedy nemuseli dumat nad tím, zda nám na prohlídku vyjde čas. Hrad jsme obešli a pokračovali přes přilehlý Andělský most znovu do centra.

Piazza del Popolo

Ne, toto opravdu není ona bazilika

Poslední velké náměstí, které nám chybělo, a na které jsme se těšili hlavně proto, že právě v bazilice Santa Maria del Popolo, prof. Langdon našel první oběť. Bohužel problém byl v tom, že notně znavení po celém dni, promoklí neustálým deštěm a zmatení tmou, jsme si baziliku spletli se dvěma přilehlými kostely. Tak máme alespoň příště co napravovat. Vylezli jsme si ale na přilehlou vyhlídku Terrazza del Pincioa a ještě se naposledy pokochali pohledem na noční Vatikán. Z vyhlídky jsme to pak po okraji parku vzali rovnou nad Španělské schody.

Španělské schody 

Španělské schody

Naše poslední hlavní atrakce. V létě se na 100% jedná o další místo, které je plně v obložení turistů. Vzhledem k silnému dešti jsme ale měli jedinečnou možnost pořádně si ho prohlédnout "prakticky o samotě". Pod schody se pak nachází fontána "ošklivé lodi" - připomíná totiž potápějící se loď [11]. Vzhledem k tomu, jak pršelo to bylo trefné. Fontána stojí na náměstí Piazza di Spagna, které přiléhá k ulicím s těmi nejproslavenějšími obchody pro snoby. My ze zvědavosti zamířili akorát do Disney shopu. Moc veselý pohled to tedy nebyl - neuvěřitelné zbytečnosti.

Běh

Vyhlídka na Vatikán a baziliku

Kyčel se pomalu dává do kupy, takže jsem měl příležitost dvakrát si ráno vyrazit na kratší běhy. Vzhledem k tomu, že moc toho zatím neuběhnu, rozhodl jsem se vyrazit do od hotelu kilometr vzdáleného parku Villa Borghese. Na delší běh nebyl stejně čas a počasí také nestálo za nic. První běh celý propršel - první kaluží jsem proběhl už asi po 100 metrech, takže zbytek byl čvachtavý. Druhý den pak sice nepršelo, ale mokro bylo stejně. Dostat se do parku v neděli bylo bez problémů, ale v pondělí už byla doprava po městě podstatně hustší a přebíhání některých silnic jsem si tedy užil. Za to atmosféra při prvním navštívení parku to plně vynahradila. Déšť se postaral o mizernou viditelnost a při probíhání různými zákoutími na poslední chvíli vykukovaly kašny, sochy, antické sloupy, prostě Řím - podobných artefaktů je naprosto plný. Při druhé návštěvě jsem se pak proběhl až k vyhlídce Terrazza del Pincio a měl tak možnost poprvé spatřit Vatikán - hlavně baziliku svatého Petra. A pohled na nasvícenou baziliku, to se opravdu nevidí každý den.

Vegan

Buddy Restaurant - moře, země, vegan

Stravovat se jako vegan v Římě, to není žádný problém. Centrum obsahuje několik čistě veganských podniků, ale lepší klasické restaurace často také nabízí veganské menu. Dokonce i rychlá občerstvení - hlavně formou různých sandwichů a panini nabízí veganské jídlo. Veganství je natolik rozšířené, že i v kavárnách si lze často dát veganské zákusky (byl jsem pozván na horký čokoládový muffin a musím říci, že se jednalo o velice příjemné posezení) a i v bufetu na nádraží měli nějaké ty veganské sandwiche, nebo saláty. A to nepočítám různé japonské, čínské, nebo indické podniky. Ale to by byl hřích nejíst v Itálii místní jídlo. Takže co jsme všechno vyzkoušeli?

Naše první návštěva byla restaurace Buddy Italian Restaurant Cafè, ve které jsme si dali "masové" koule v rajčatové omáčce s polentou a dýňové rizoto. Vše bylo perfektně jednoduché, uvařené pouze z pár surovin, ale přesto to chutnalo opravdu výborně. K tomu skvělý čaj (a prý úžasné bohužel neveganské domácí pomerančové sušenky).

Zatím ještě nekompletní nabídka v Ops!

Na první večeři jsme zamířili do vyhlášeného veganského podniku Ops! A musím říci, že to byl ráj! Nejlepší jídlo, co jsem kdy jedl! Restaurace je dělaná jako bufet, kde si člověk naloží kolik chce, vše se pak zváží a automaticky připíše na účet. A po zbaštění talíře se jede nanovo :) Tohoto konceptu jsem se trochu bál, a také po právu. Já si naložil tři talíře a k tomu jsme také ochutnali dýňový koláč. Já si tedy raději naložil ještě jeden talíř. Kuchaři totiž postupně přidávali nová a nová jídla, a já prostě musel ochutnat všechno. Mezi nejlepší "pecky" pak určitě patřily pirohy, lasagne, gnocchi, plněné žampiony, karamelizovaná karotka, plněné závitky, ... Prostě všechno bylo dokonalé. Návštěva tohoto podniku mi z hlavy skoro vymazala celý den a rozhodně se jednalo o moje "nej" celého Říma. Tedy další den už jsem to naštěstí vnímal trochu jinak...

Dále byl v plánu Flower Burger, ale jako naschvál měli přes oběd zrovna zavřeno kvůli výpadku elektřiny. To mě velice zklamalo a narychlo jsme se proto vydali do indického bistra Vega Food Roma. To sice nebylo špatné, ale byl to takový průměr.

Pokus o slanou snídani

Návštěvu jsme pak zakončili večeří v Origano Trevi, kde jsme měli velké dilema, zda vyzkoušet typické italské těstoviny, nebo pizzu. Vzhledem k tomu, že v nabídce byla veganská pizza s tofu, já měl jasno. Navíc Itálie bez pizzy, to prostě nejde. A jaká byla? Skvělá! Jen tofu mě tedy zklamalo - jednalo se o klasické neochucené bílé (uzené by určitě chutnalo lépe).

Celkově tak jídlo bylo na 1*. Tedy pominu-li mizerné snídaně na hotelu. Měl jsem domluvenou veganskou snídani, ale to jsem netušil, že jediné, co dostanu "navíc" bude přeslazený balený croissant. Pečivo sice veganské bylo, ale jediná "zelenina" v bufetu byly naložené okurky a kečup. Naštěstí sladké snídaně v podobě vloček a sójového mléka to vyřešily.

Návštěva Ops! Talíř 2/3.

Neochutnat místní pizzu prostě nelze

Dýňový koláč (trochu lepší štrúdl)

Video

Zdroje a odkazy 

[1] Řím - průvodce, [online].
[2] Rome by CIVITATIS, "Roman Forum", [online].
[3] Italy Travel Guide, "A Self-Guided Angels & Demons Tour of Rome", [online].
[4] Rome by CIVITATIS, "Pantheon", [online].
[5] Rome by CIVITATIS, "Piazza Navona", [online].
[6] Váš průvodce Řím, "VATIKÁNSKÁ MUZEA", [online].
[7] Rome by CIVITATIS, "Sistine Chapel", [online].  

[8] Rome by CIVITATIS, "St. Peter's Basilica", [online].  

[9] Rome SMART TOURISM GUIDE, [online]. 

[10] Rome by CIVITATIS, "Castel Sant'Angelo", [online].  

[11] Rome by CIVITATIS, "Piazza di Spagna & the Spanish Steps", [online].

Zhodnocení roku 2018

Rok 2018 byl mým posledním rokem v nejmladších běžeckých kategoriích. Teď už mě ve vybraných závodech čeká těžká konkurence v podobě kategorie 30+. Takže jak jsem využil svoji poslední možnost na slušná umístění? Nebylo to vůbec špatné - výrazně jsem si zlepšil osobák na půlmaratonu (1:24), vyhrál pro mě nejdůležitější trailový závod na 41 kilometrů a poprvé zvládl odběhnout celý pohár Kunětické 9. Jen závěr roku mě zklamal, když mě s prvními mrazy začaly trápit nejprve kolena a pak opět kyčel. Takže musela následovat pořádná běhací pauza a přehodnocení mých cílů pro další rok.

Běhání

"Pohodová" tepovka po tříhodinovém
závodu

Rok 2018 byl pro mě co se týče závodění zatím nejproduktivnějším rokem vůbec. Zvládl jsem v něm 15 závodů. Z toho tedy 9 patřilo do poháru Kunětické 9 (jaká ironie), ale stejně. Na to, že závodění pro mě opravdu prioritou není, tak jsem spokojený. Měl jsem ale dobrou motivaci - příležitost naposledy si zazávodit v kategorii do 30 let. To znamenalo příležitost na slušné umístění. Zejména delší běhy totiž nejčastěji vyhrávají kluci 30+ (a někdy i 40+). Takže příští roky můžu na pěkné výsledky zapomenout.

A jak jsem to tedy využil? Byť žádné trojité zlato jako v roce 2017 se nekonalo, pocitově jsem dopadl ještě lépe. Mezi mé největší úspěchy považuji: 

• Výhra SAAR Challenge Half (41 km) a posunutí traťového rekordu o téměř 15 minut 
• Uběhnutí 43,5 km za 4h:15min (přes 1300 m. převýšení) v rámci štafety 50 mil železnohorských 
• Zaběhnutí pardubického 1/2 maratonu za 1:24:23

Ale ani další závody nebyly špatné - druhé místo na VyKingovi, kde jsem si skoro o minutu zlepšil osobák, čtvrté místo na 10tce v Heřmaňáku nebo můj nový osobák na desítce Monaka (39:02). Nějak podezřele často se mi závodní průměrné tempo podařilo stáhnout pod 4:00 min/km. 

Získané medaile
za Strava Challenges

Na druhou stranu za objemy jsem se nijak zvlášť nehonil a raději si užíval, že můžu běhat. Držel jsem se skromné hranice 200 kilometrů měsíčně a alespoň jednou za měsíc si zaběhnout půl maraton - tak, abych získal medaile z portálu Strava. Tato výzva však vzala za své v létě, kdy Strava změnila bezpečnostní politiky a soukromé aktivity přestala do žebříčků započítávat. Aby se běhy hodnotily, musely být nastaveny jako veřejné - tedy viditelné pro všechny, včetně nepřihlášených uživatelů. To se mi rozhodně nelíbilo, a medaile jsem tak raději oželel. I přes to jsem ale dál běhal více než 200 kilometrů měsíčně a půl maraton si dával do konce listopadu, kdy se mi zase ozvala kyčel. Bohužel v prosinci jsem tak nenaběhal vůbec nic. Moje statistiky tak vypadají následovně:  

• Celkem naběháno: 2334 km (oproti 1906 km v roce 2017 a 3446 km v roce 2016) 
• Celkem běhů: 204
• Celkový čas: 196 hodin
• Průměrná rychlost: 12 km/h 
• Nastoupáno (ubohých): 16 704 m   

Další aktivity 

Detailní statistiky plaveckého tréninku

Vzhledem k tomu, že jsem toho moc nenaběhal, tak jsem měl alespoň více času věnovat se jiným aktivitám. To se týkalo hlavně plavání, kterému jsem určitě věnoval zatím nejvíce času a podařilo se mi tak trochu vypilovat můj styl. Místo důchodcovské čubičky už bych si tomu dovolil říkat celkem obstojná prsa. Párkrát jsem se už odvážil i do dráhy určené pro kondiční plavání, kde jsem občas dokonce ani nikoho nebrzdil. Celkem jsem uplaval:  

• Celkem uplaváno: 123 km
• Celkem tréninků: 82
• Celkový čas: 62 hodin
• Průměrná rychlost: 2 km/h 

Jako další kompenzační cvičení jsem pak tradičně zařadil nespočet tréninků jógy (od září už i pod profesionálním dohledem), silových tréninků (ne že by to bylo vidět) a dokonce jsem si v létě i párkrát pohodově vyjel na kole. Tím jsem si také jednou splnil tajný mini cíl - dojet si na běžecký závod místo auta na kole.

Odpočinek na kole

Za největší úspěch ale považuji fakt, že jsem se opravdu donutil něco začít dělat s mými zády (viz varování z vegan sport kempu) a od září začal pravidelně chodit na cvičení Pilates. Na zvláštní pocit ze třídy plné žen jsem si rychle zvykl a postupně začal chodit i na všemožné typy jógy (power jóga pro začátečníky, jóga pro zdravá záda, hatha jóga a klasická power jóga - tam už se občas i jiný chlap ukáže :)). Jen můj pokrok určitě není nijak závratný. Nevím, čím to je, ale cviky "s pocitem zatažení tampónu", "překlopení pánve" nebo "těhotenský předklon" mi stále nějak nejdou :)

Z pohledu měřitelných aktivit pomocí GPS (a od léta pak i plavání - nové Garmin hodinky umí zázraky) můj rok vypadal nějak takhle:  

Vegan

V profesním životě se mi pak také dařilo a hlavním úspěchem bylo dokončení mého doktorátu. To se mi podařilo i s obrovským handicapem v podobě o 13 bodů sníženým IQ, se kterým se prý potýkají všichni vegani. No, naštěstí mi to i tak stačilo :)

Ale teď vážně - veganství mně stále naprosto vyhovuje a ověřil jsem si, že i ze zdravotního hlediska se jedná o perfektní typ stravování, což mi potvrdila i moje obvodní lékařka na základě dvou prohlídek a skvělého výsledku krevních testů. Lepší dárek k mému druhému veganskému výročí než její slova "pokračujte v tom, co děláte, protože to očividně funguje" jsem si opravdu přát nemohl.  

Během roku jsem se pak při závodech snažil reprezentovat buď tento blog, nebo komunitu Vegan Sport Club. A co jsem měl příležitost slyšet okolo, tak ostudu jsem rozhodně neudělal. Vtípky typu "jaké řeznictví mě sponzoruje" mě nechávaly klidným a pocit při proběhnutí cílem na prvních pozicích přinášel skvělé zadostiučinění. Jen dojem na Vegan Sport Club jsem asi velký neudělal, když do příspěvku, který o mě zveřejnili, použili fotku s rozlišením snad 10x10 pixelů :) Jasný náznak toho, že příště chtějí vidět první místo!

Blog

Být schopen zase se pořádně
proběhnout - třeba na Žleby

Nový rok mimo sportování také znamená, že můj blog je zase o rok starší. Opět jsem si nekladl jiný cíl než publikovat nový článek každý týden. To se mi dařilo, ale musím přiznat, že hlavně kvůli drobné fintě - psát postupně aktualizované články. Takže takový článek o běžeckém poháru Kunětická devítka mi vyšel na 8 článků. V dalším roce v tomto trendu plánuji pokračovat, třeba v článku Testování nových receptů. Více času na ostatní články mi tak snad umožní udržet či zlepšit jejich kvalitu a konečně také aktualizovat statické stránky jako úvod, recepty a vegan.

Plány a cíle 

Vzhledem k tomu, že po novém zranění se teprve pomalu rozběhávám, na rok 2019 si tedy z hlediska běhání nedávám naprosto žádné cíle. Měl jsem samozřejmě velké plány, jako třeba zaběhnout sám 50 mil železnohorských, ale ty jsou teď ve hvězdách a mnohem přednější pro mě je být zase schopen běhat. Ideálně tak, abych si v létě mohl zaběhnout nějaké parádní delší úseky a také mohl objevovat nová místa. Tak opožděně vše nejlepší do nového roku a ať se daří! 

Vánoce 2018

Plány na moje třetí veganské Vánoce byly jasné - hlavně tedy na 8 druhů cukroví, které jsem nakonec všechno připravil. Letošní příprava však byla okořeněná o málem uvařený mixér, takže jsem si zažil i trochu adrenalinu. A jak to tedy dopadlo? Jaké cukroví se povedlo a zmizelo jako první? A jaké naopak ještě stále zbylo? Kromě cukroví jsem pak připravoval štědrovečerní večeři - tradičně v podobě hlívy obalené v nori řase a osmažené na kokosovém oleji. A samozřejmě Vánoce by nebyly kompletní bez banánové zmrzliny a nějakých těch jednohubek. 

Cukroví 

Letošní cukroví

Přípravu cukroví jsem si letos opět užil. Několikrát jsem se při výrobě přecpal k prasknutí, takže jsem pak celý zbytek dne opravdu nemohl jíst. A konečně jsem také zapřáhl mixér nadoraz. Jedno dopoledne jsem se pustil do přípravy dvou várek arašídového másla (určitě něco přes 1 kg) a následně pokračoval s třemi druhy cukroví. Při mixování první vrstvy posledního cukroví - arašídovo-banánového to mixér konečně vzdal a sám se vypnul. Poprvé jsem tak otestoval jeho tepelnou pojistku proti přehřátí. Funguje perfektně. Jen jsem si zprvu nebyl 100% jistý, zda se jedná o pojistku, nebo jestli jsem ho opravdu neuvařil. Příprava tohoto cukroví totiž byla opravdu náročná a kombinace datlí a oříšků jako obvykle pěkně hutná. Prostě mi dost zatrnulo, zvlášť když znovu zapnout nešel ani po 10 minutách. Musel jsem ho za oknem chladit asi půl hodiny, teprve potom znovu naskočil a mohlo se vesele mixovat dál.

Z cukroví jsme nakonec letos připravili: 

Arašídovo-banánový fondán

• Arašídovo-banánový fondán - toto "cukroví" je vlastně obdoba mého narozeninového dortu a hned se stalo jedním z nejoblíbenějších. Držel jsem se receptu, takže spodní vrstva byla opravdu hodně sladká - přidal jsem sůl, ale stejně by určitě stačilo méně datlí. Mixér si o té náloži také myslel svoje, a právě při tomto kroku mi sepnul tepelnou pojistku. Po jeho vychladnutí jsem ještě přidal čokoládové kousky a opravdu krátce pomixoval. Ve vrchní vrstvě jsem pak použil jen arašídy, druhou půlku banánu, vodu a trochu datlí - žádný kešu krém nebyl potřeba. Podobně jako galaxy, cukroví je nejlepší rovnou z mrazáku. V pokojové teplotě po chvíli začne také trochu téci (byť ne tak hrozně, ale to už záleží na konzistenci vrchní vrstvy). 

Datlové sušenky

• Datlové sušenky - letos jsem trochu improvizoval. Špaldovou mouku jsem neměl, tak jsem namíchal kukuřičnou a rýžovou s trochou pohankové. K tomu asi ve stejném poměru oříšků - mandlí a lískových (ty byly hodně výrazné). Jako tuk jsem použil kokosový olej a vinný kámen nahradil kypřícím práškem do perníku - také jsem přidal perníkové koření (chtěl jsem mít něco jako perníčky, ale asi to bylo málo). Chuť perníčků z nich moc cítit nebyla, zato lískových oříšků dost. Každopádně cukroví díky tomu, že jsem nemusel přidávat vodu, šlo krásně tvarovat a další dny se pěkně rozleželo a zůstalo skvěle křupavé (v krabičce a pokojové teplotě i po třech týdnech). Z cukroví nebylo vůbec patrné veganství a tak chutnalo i typickým strávníkům. Na to, že obvykle tyto typy moc nemusím, letošní jsem baštil ve velkém. 

Burákové polokoule

• Burákové US koule - tak nevím, zda jsme letos byli tak nešikovní, nebo líní, ale kuličky nám tvarovat vůbec nešli tak, abychom dovnitř mohli umístit zmrzlou borůvkovou marmeládu (možná byla málo zmrzlá - příště to chce nechat určitě alespoň pár hodin). Vyzkoušeli jsme pár tvarů, a nakonec se uchýlili k otevřeným kuličkám - alespoň nějaká změna. Každopádně chuťově se opět jednalo o jedno z nejoblíbenějších cukroví a zmizelo jako úplně první. Také je ale lepší ho uchovávat v mrazáku - jinak marmeláda celkem teče.  

• Kokosový fondán - Grizly mě tentokrát velice zklamal - poslali mi nějaký vysušený strouhaný kokos, ze kterého máslo opravdu udělat nešlo. Naštěstí jsem měl nějaké udělané v zásobě. Ale i s tím se cukroví moc nepovedlo. Vzhledově vypadalo jako minulý rok, ale chuť byla prostě jiná, než si ji pamatuji. Navíc na kostičky se mi zase nakrájet nepodařilo - rozpadalo se na různé tvary. Díky soli se pak opět jednalo o velice netradiční cukroví, které chutná jen lidem, co opravdu milují kokos, popřípadě tahini. Nějaké zbývající kousky jsem využil do ranní kaše.  

Galaxy kostičky

• Galaxy kostičky - spodní vrstvu jsem opět udělal hlavně z vloček a strouhaného kokosu s tím, že lněná semínka jsem klasicky vynechal. Cukroví jsem podle receptu nijak nesladil, takže malinová i borůvková vrstva byly celkem kyselé, ale nikomu to nevadilo. Jen kostičky jsem letos musel krájet trochu větší - jinak spodní vrstva občas odpadávala. 

• Kokosové kuličky - nejjednodušší cukroví, a navíc skvělý způsob, jak využít nekvalitní kokos. Samotný kokos a datle byly samozřejmě moc sypké, takže bylo nutné přidat trochu vody. Pak už kuličky šly tvarovat. Část jsme nechali jen tak, část obalili v kakau (ty pak byly opravdu extra suché), ale nejvíce jich namočili do domácí čokolády (kokosový olej a kakao). Jednoduché a dobré. Zejména poslední kombinace pak měla extra úspěch a zmizela rychleji, než jsem čekal. 

Kokosový fondán a kuličky

• Rafaelo kuličky - velice podobné kuličky předchozím, jen navíc s kešu, kokosovým olejem a kokosovým mlékem, které jsem tradičně nahradil kokosovým máslem smíchaným s vodou. Doprostřed jsem chtěl dát lískový oříšek, ale byl jsem přehlasován, a tak vyhrály loupané mandle. Prý by to bez nich nebyly ty pravé rafaelo. Kuličky jsme pak ještě obalili ve strouhaném kokosu - díky tomu, že byly trochu mastné, tak na nich držel dobře. Podobně jako kokosové kuličky, i tyto zmizely nejrychleji. Prostě kuličky a kokos je kombinace, která nikdy nezklame. Navíc toto cukroví je trvanlivé, neteče, a je tedy vhodné pro různé ochutnávky nebo jako svačina - bez lednice vydrží rozumně dlouho. 

Pistáciové matcha kuličky

• Pistáciové kuličky - tak tahle novinka letošních Vánoc byla pecka! Určitě je musím zařadit i v průběhu roku! Do "těsta" z pistácií, kokosu a kokosového sirupu jsem přidal matcha prášek, takže barva byla opravdu extra zelená! Kuličky jsem pak namočil do rozpuštěné 70% hořké čokolády. Vrstva čokolády byla opravdu hodně poctivá, takže přebila i chuť vysušeného kokosu, která celkový dojem trochu srazila - cukroví se do krku moc nechtělo. Opět se ale jednalo o ne úplně tradiční chuť, takže ne každému cukroví sedlo. 

Štědrovečerní večeře

Bramborový salát

Sladké bychom měli, tak jak dopadla večeře? Salát jsem připravoval klasicky den předem. Držel jsem se osvědčeného receptu. Opět jsem však vynechal naklíčené rostliny a sojanézu. Místo té jsem použil více sójového jogurtu (500 g), který jsem ochutil sójovou omáčkou, hořčicí a umeoctem. Určitě jsem dělal větší porci, než je v receptu, ale i tak jsem dal více tofu, než je doporučeno - na asi 8 větších brambor jsem použil jedno marinované a dvě bílé připravené jako tofíčka. Tím nelze nikdy nic zkazit. Salát byl opět lehčí, všem moc chutnal, a i s několikanásobným vyndáním celé mísy z lednice a opětovným zchlazením vydržel bez problémů 4 dny.

Obalování hlívy

Jako hlavní chod jsem pak opět připravil hlívu a la rybu. Ta představuje velice věrnou imitaci ryby a já ji mám už napevno spojenou právě s Vánoci. Když si vzpomenu na můj první pokus o vánoční večeři v podobě nekapra ovesného, musím se jen pousmát. Proti němu hlíva vzhledově připomíná rybu a nori řasa se pak postará o rybí chuť.

Hlívu jsem naložil den předem do kombinace vody, sójové omáčky a provensálského koření. Nálev jsem pak použil na potření nori řasy, takže šla krásně obalit okolo plátků hlívy. Díky namočení pak řasa nepraskala a zároveň se k hlívě přilepila, takže nebyla potřeba používat párátka. Vše jsem pak obalil v kukuřičné mouce, a nakonec v kukuřičné strouhance - "vajíčkový" krok jsem prostě přeskočil. Smažení v kokosovém oleji pak chuti také vůbec nevadilo (olej tam cítit ani nebyl, jen při smažení příjemně voněl).

Večeře - hlíva a la ryba

Po večeři pak kromě pořádné dávky cukroví následovala také osvědčená banánová zmrzlina, tentokrát v kombinaci s mraženými malinami a samozřejmě kakaem. Na oslavu jsem pak opět jako pomazánku na jednohubky připravil bramborový tatarák. Kromě klasické varianty jsem letos připravil ještě odlehčenou "baby" verzi bez čerstvého česneku. Místo něj jsem použil asi lžíci sypaného medvědího česneku. Popravdě, verze s klasickým česnek mi chutnala o něco více, ale tato novinka také nebyla špatná.

Tak nevím nevím, jestli se mi příští Vánoce bude chtít zkoušet něco nového, protože překonat tyto osvědčené recepty bude určitě těžké...

Vánoční dárek 2018 - Zen Minimalist

Minulý rok jsem k Vánocům zveřejnil moji první aplikaci (watchface) pro hodinky Garmin založené na platformě Connect IQ. Po pravdě, nijak zvlášť velký úspěch neměla. Zato následující aplikace Zen Watch se stala hitem a postupně mi přišlo několik žádostí o to, abych ji upravil i pro novější typy Garmin hodinek. Konečně jsem se tedy donutil a těsně před Vánocemi vytvořil novou verzi aplikace, která již novější hodinky podporuje. Opět se tak jedná o můj další mini vánoční dárek běžecké ale i fitness komunitě - aplikaci lze opět zdarma stáhnout v obchodě Connect IQ. 

Minimalistické nastavení

Z mých třech dosud uvedených aplikací měl největší úspěch právě Zen Watch. Oproti ostatním nabízí velice jednoduchý design a poměrně málo funkcí. Stejně ale předčil netradiční Fluid, který simuluje přesýpací hodiny, ve kterých dynamicky se odsýpající zrnka písku měří dobu neaktivity. Stejně dopadla i moje první aplikace - moderní ActiveDots zobrazující neaktivitu pomocí barevných puntíků. Prostě minimalismus je dnes asi opravdu oblíbený a jednoduchý vzhled je často důležitější než pokročilé funkce. I přes to, že původní Zen Watch je dostupný pouze pro 8 typů velice starých Garmin hodinek, stáhlo si ho přes 2700 lidí a jeho průměrné hodnocení je vynikajících 4,9/5. Kromě toho jsem také dostal spoustu žádostí o vylepšení aplikace a o přidání nových funkcí. Vše se mi postupně podařilo přidat a nyní už jsem rád, že mám relativně klid :)

Horší to ale bylo s lidmi, co chtěli aplikaci upravit, aby fungovala i na novějších hodinkách - to znamenalo jednak předělat napevno nakonfigurované rozložení a hlavně vložit font ve vyšším rozlišení. Tato verze je tak určena pro zařízení s rozlišením obrazovky 240x240 a disponující SDK 3+. Konkrétně se jedná o tyto verze hodinek:

• Fenix 5 (kromě S verze)
• Fenix 5 Plus (všechny verze)
• Quatix 5
• Forerunner 645, 935
• Vivoactive 3 

Konfigurovatelné rozložení

Tyto řady hodinek umí navíc nové funkce jako je zobrazení teploty, tepové frekvence a další, které jsem chtěl také přidat. Odezva uživatelů mi ale jasně ukázala, že méně je někdy více. Proto jsem se rozhodl tentokrát téma založit pouze na jedné obrazovce (minulá verze obsahovala dynamicky se zobrazující datová pole při podívání se na hodinky - pomocí otočení zápěstí). Díky tomu tak může být aplikace ještě více úsporná na baterii a celkově jednodušší. Tak jsem zvědavý, zda se tento krok bude líbit, nebo už to bude moc. Aplikace je dostupná od 20.12. a za ty dva dny už si tento dárek stáhlo prvních 100 lidí. Takže šťastné a veselé!

Aplikaci lze opět stáhnout v obchodě Connect IQ:

Tipy na vánoční cukroví 2018

Moje třetí veganské Vánoce by mě už neměly moc překvapit. Alespoň co se přípravy cukroví týče. Letos mi byla opět svěřena kompletní příprava cukroví pro celou rodinu. Důkaz toho, že jakmile člověk ochutná veganské cukroví složené převážně z oříšků, kokosu a dalších dobrot, k přeslazenému tradičnímu cukroví z mouky, cukru a tuku se už vrací jen těžko. Do Vánoc nyní zbývají dva týdny, takže poslední příležitost objednat pár desítek kilogramů oříšků a semínek. A pokud nevíte, co připravit, můžete se inspirovat tím, co budu připravovat já. Jedná se převážně o nepečené, a tedy extrémně jednoduché recepty, což se v předvánočním shonu hodí. 

Mojí hlavní starostí minulý rok byla trvanlivost nepečeného cukroví, ale ukázalo se, že to vůbec není problém. Jasně, cukroví se musí uchovávat v lednici a z tácu je potřeba ho do ní na noc vracet, ale jinak vydrží venku v pohodě. Stejně je ale lepší použít nějaký menší tác a ten postupně doplňovat. To je asi jediná drobná nevýhoda. Na druhou stranu menší tác podle mě působí přívětivějším dojmem než typicky přeplněné obrovské talíře (nedej bože vícepatrové). Pokud by cukroví mizelo pomalu (což nehrozí), je možné ho zmrazit a pak vydrží teoreticky neomezeně dlouho. Rozmrzlé je pak za pár desítek minut a chutná stále stejně dobře. Tím si lze klidně usnadnit přípravu a cukroví udělat už teď.

Letos se plánuji držet osvědčené klasiky z minulého roku - kde jsem také jednotlivé druhy cukroví detailně popsal. Tady tedy pouze uvedu stručný přehled s odkazy na původní recepty: 

• Datlové sušenky - ty jsou pečené a lze je tak připravit i pár týdnů předem. Chuťově tento typ cukroví úplně extra nemusím, ale je dobré mít alespoň jeden "tradiční" druh. Navíc provoněný byt při pečení se postará o pořádnou vánoční atmosféru.  
• Rafaelo kuličky - kokos, kokosový olej, kokosové mléko, kešu a doprostřed místo mandle lískový oříšek.  
• Kokosové kuličky - kokos a datle obalené v kakau. Nic jednoduššího už asi připravit nelze.  
• Burákové US koule - arašídové máslo s ovesnými vločkami a uvnitř kapka marmelády. Koho by napadlo, že tato typicky americká kombinace by měla úspěch i u tradicionalistických čechů. Byť se rozhodně nejedná o klasické cukroví, posledně zmizelo jako jedno z prvních.  
• Kokosový fondán - kokosové máslo a tahini. Posolené a posypané rozdrcenými mandlemi. Rozhodně netradiční chuť, která však není pro každého. Do teď si vzpomínám na první ochutnávku mojí babičky, která kousek jen s opravdovým sebezapřením nevyplivla. Děda to díky tomu ochutnat odmítl. Pro mě jako závisláka na kokosovém másle se ale jednalo o jedno z nejoblíbenějších cukroví. Možná to je také tím, že je to vlastně lehce slané cukroví.   
• Galaxy tyčinky - moje nejpracnější cukroví, které ale každého naprosto uchvátilo. Takže letos je to povinnost. Jediná nevýhoda je, že se musí uchovávat v mrazáku a jakmile se vyndá, už po pár desítkách minut začne nepěkně téci. Naštěstí většinou zmizí dřív.   
• A nakonec jsem plánoval arašídové sušenky, ale původní recept už je bohužel pryč. Tak uvidím, zda se rozhodnu zaimprovizovat, nebo ho něčím nahradím.  

Určitě bych také chtěl vyzkoušet alespoň jednu novinku. Do oka mi zatím padly pistáciové kuličky (kuliček není nikdy dost). Trochu pistácií mi totiž po přípravě dortu zbylo a něčeho v čokoládě taky není nikdy dost. "Těsto" bych navíc mohl vylepšit (přizelenit) matcha práškem. Druhou možností je pak další fondán, tentokrát ale z arašídového másla a čokolády. Recept bych určitě trochu upravil (žádný cukr, kokosový olej místo másla, a ty speciální sušenky asi také neseženu), ale jinak to vypadá na parádní dobrotu.

Letos tedy bude jednou z hlavních surovin opět kokos. A jeho asi nejuniverzálnější podoba je právě kokosové máslo, takže začínám připravovat zásoby:

A po štědrovečerní večeři samozřejmě nesmí chybět pohár. Na zmrzlinu už se nám v mrazáku hromadí banány. A letošní předvánoční dort? Dělal jsem si zálusk na bounty, ale nejspíše to neprojde. Minulý rok totiž borůvkový nasadil laťku hodně vysoko. Takže letos to vypadá na repete.

Tak opět přeji krásnou předvánoční atmosféru a klidně se pochlubte vašimi plány ;)