Vegankou na týden - snídaně

Po lednovém "veganuary", kdy spousta lidí zkouší měsíční výzvu v podobě veganského stravování přichází další měsíce, které už nejsou tak bohaté na zaručené triky, návody a recepty na veganské vaření. Proto jsem se rozhodl dát do kupy tipy na 6 opravdu různorodých snídaní - od klasické kaše, přes netradiční anglickou snídani až po dort. Všechny recepty jsem pak nechal ověřit více méně typickou všežravkyní*. Jak ji chutnalo a občas také nechutnalo, popsala v přiložených komentářích. 

Varování: článek místy obsahuje ne úplně inteligentní humor. 

* Typickou z globálního pohledu. Což v rámci ČR znamená zdravé stravování s menším množstvím masa (určitě méně než 3x denně). Komentáře jsem se do češtiny snažil přeložit s mým největším úsilím, ale i tak často znějí dost krkolomně, za což se předem omlouvám. Překladatel ze mě určitě nebude. 

1. Ovesná kaše pro skvělý start každého dne

"Zuby" jsou prý trochu děsivé

Ovesné vločky jsou jednou z nejoblíbenějších snídaní veganů. Jsou levné, rychle hotové, dají se koupit všude a obsahují skvělý poměr nutričních hodnot. Snídani z nich lze vykouzlit za pár minut a díky obměnám ostatních surovin se nemusí jen tak přejíst.

Potřebné suroviny

• Ovesné vločky (klasické, nebo jemné) - 100 gramů 
• Oříšky a semínka podle vlastní chuti 
• Čerstvé nebo sušené ovoce - ideální je banán nebo rozinky 
• Podle chuti skořice a špetka soli 

V případě, že máte vločky klasické, propláchněte je, ponořte do vody, přiveďte k varu a pod pokličkou nechte dojít asi 10 minut. Jemné vločky stačí přelít vroucí vodou, zamíchat, a můžete rovnou jíst (proto je mám raději). Osobně do kaše vždy přidávám skořici (nebo perníkové koření) a chia semínka. Podle chuti a stavu zásob pak přidávám různé další oříšky, semínka a oříšková másla. Občas mi pak "ujede" ruka třeba s čokoládou. Když už jsem u čokolády, skvělá je také kombinace kakaa, čokolády, plátků kokosu a lískových oříšků - taková lepší nutella.   

Na úsměvu záleží

Tento recept byl poměrně snadný, potřeboval pouze pár surovin a nevyžadoval moc dlouhou přípravu. Vločky jsem uvařila v mandlovém mléce (Opravdu byl záměr vařit je pouze ve vodě a nejedná se o chybu v receptu?) a po dosažení zajímavé konzistence přendala do misky a ozdobila o předepsaný obrazec. Po ochutnání rozinkového úsměvu mě překvapila silná chuť vloček. Pro případné zvýraznění mandlové chuti doporučuji zamračeného smajlíka.

	Pro pokročilé
	Tip pro zamilované, romantiky, zoufalce, nebo pokud jste zapomněli na Valentýna (i když to už je asi opravdu pozdě) - kaši ozdobte podle přiloženého piktogramu.  Poznámka: od tohoto výtvoru se jednoznačně distancuji - opravdu netuším, kde se něco takového mohlo vzít. Nicméně to uprostřed vypadá jako tahini. Ale těžko říci.

2. Vločkové placičky pro líné víkendy

Nejlepší je varianta s borůvkami

Pokud nikam nespěcháte a chcete si dopřát trochu svátečnější snídani z téměř těch samých surovin, tento recept by se vám mohl líbit. Jedná se o velice jednoduché placičky pouze z ovesných vloček a banánu. Placičky připomínají lívanečky, ale na rozdíl od nich neobsahují mouku. 

Potřebné suroviny 

• Jemné ovesné vločky - 100 gramů
• Banán
• Kokosový olej
• Marmeláda na ozdobení, případně cokoliv podle vlastní chuti
• Veganský jogurt (nemusí být)
• Podle chuti skořice a špetka soli

Jemné vločky zalijte vroucí vodou a vmíchejte do nich rozmačkaný banán. Směs můžete ochutit o skořici, sůl a případně přidat chia semínka. Na pánvi v kokosovém oleji pak smažte malé placičky (mohou se trochu rozpadat, ale nemělo by to být nic hrozného). Ozdobte podle vlastní chuti a nálady.

Placičky pro testování síly vůle

Tenhle recept je skrytým testem síly vůle. Jen tak tak jsem uspěla a vydržela placičky nesníst dříve, než byly ozdobené. Smažení na kokosovém oleji udělá placičky příjemně křupavé a veganský jogurt kupodivu chutnal mnohem lépe než tradiční šlehačka, která se u nás na dekoraci palačinek používá. Abych se k receptu mohla způsobile vyjádřit, otestovala jsem ho třikrát a mou oblíbenou kombinací k ovoci se staly najemno nasekané mandle.

3. Tradiční anglická snídaně - po Japonsku

Od originálu "téměř" k nerozeznání

Kdo by neznal klasickou "full breakfast" v podobě slaniny, párků, fazolí, vajíček, hub a rajčat. Ideální jídlo pro vzpamatování se po divoce propařené noci. Samozřejmě existují i naprosto stejně nezdravé (nebo možná ještě více nezdravé) veganské varianty této "prasárny", ale protože propařené noci nám už moc nehrozí, rozhodli jsme se připravit trochu odlehčenou variantu po Japonsku. 

Potřebné suroviny

• Mistička rýže 
• Tofu nebo tempeh 
• Zelenina podle vlastní chuti / síly 
• Arašídová omáčka, chilli omáčka, nebo něco, co by jídlu dalo libovolnou chuť 

Nejlépe v rýžovaru uvařte rýži a při tom nekonečném čekání si připravte zeleninu k obložení snídaně. Můžete použít syrovou nebo na pánvi nějakou (na sucho či na oleji) osmažit. Tempeh / tofu pak na pánvičce ohřejte určitě. Hotovou rýži dejte doprostřed talíře a veškeré ostatní "dobroty" naskládejte v dokonalé japonské symetrii okolo. Zeleninu nezapomeňte vydatně polít vámi zvolenou omáčkou. Ale to by vám určitě došlo hned při prvním soustu.      

Omáčka je opravdu důležitá

Divokou noc jsem za sebou bohužel neměla, ale příprava této snídaně, která se nese v duchu oblíbeného trendu "burrito bowl" byla snadná. Přidáním soli a citrónové šťávy na avokádo jsem vytvořila velice rychlou guacamole příchuť (omáčkou bych si to ale nazvat netroufala). Bohužel arašídovou omáčku jsem neměla a ani osmažení tofu na kokosovém oleji chuti moc nepřidalo - pořád to chutnalo dost mdle. Kdybych ji ale měla, určitě bych místo prostého polití vyzkoušela tofu do ní naložit a následně upéci v troubě. Myslím, že ta trocha extra času by za to stála.

4. Pro milovníky kari

Druhá miska je pouze volitelná

Tato snídaně je vhodná hlavně pro diagnostikované kari-holiky (curryaholics), kteří nezvládnou pozřít nic bez kari. Osobně mám jídlo nejraději s jáhly, ale lze použít tradičnější rýži, nebo třeba quinou či kuskus. Vše stačí povařit v kokosovém mléce a samozřejmě přidat pořádnou dávku kari. Chuť je slano-sladká, takže dobrý kompromis, pokud se nemůžete rozhodnout, na co máte zrovna chuť.

Potřebné suroviny

• Jáhly / rýže / quinoa / kuskus - 100 gramů 
• Kokosové mléko / kokosové máslo s vodou 
• Kari, sůl 
• Volitelně: sladké brambory a zelené fazolky 
• Volitelně: oříšky na ozdobení (arašídy / kešu) 

Propláchnuté jáhly dejte (nejlépe v rýžovaru) vařit v kokosovém mléce na asi 15 minut - pokud se mléko vyvaří dříve, bude to problém a jáhly nejspíše zůstanou tvrdé. Je proto potřeba odhadnout dostatečné množství, nebo v nouzi přidat (v nejvyšší nouzi prostou vodu). K mléku hned přidejte kari a sůl a případně na malé kousky nakrájené sladké brambory a zelené fazolky. Jáhly bude určitě potřeba občas promíchat, jinak se budou připalovat. Na konci nechte vše asi 10 minut dojít a ozdobte oříšky.

Kde je moje třetí porce?

Vzhledem k tomu, že jsem diagnostikovaná kari-holička, která stále podstupuje léčbu, tento recept se stal mým nejoblíbenějším. Příprava byla jednoduchá a nezabrala více než 20 minut. Sladko-slaná chuť je skvělý kontrast, který perfektně ladí. Původně jsem měla v úmyslu udělat dvě porce a jednu si nechat na zítřejší oběd, ale nějak se mi podařilo sníst je naráz. Použít kešu jako dekoraci bych opravdu ráda, ale protože jsem zrovna žádné neměla, hromada sezamu to trochu spravila.

5. Jen toast

Existuje něco lepšího? 

Občas prostě na pořádnou snídani není čas. V takovém případě není nic jednoduššího, než si v toustovači opéci toast (neplést se sandwichem) a namazat ho pořádnou dávkou arašídového másla. Vlastně existuje ještě jednodušší varianta. Vykašlat se na chleba a rovnou do sebe naládovat veškerý zbytek zásob arašídového másla. Ale to byste museli trpět podobnou úchylkou jako já.

Potřebné suroviny

• Toastový chleba 
• Arašídové máslo
• Volitelně: kokosový olej, sůl a arašídy na ozdobení 

Myslím, že z uvedených surovin by jídlo dal do kupy i ten největší ignorant, ale pro jistotu: plátek toastového chleba strčte do topinkovače a dejte péci s rozumně nastaveným časovačem. Do teď nezapomenu na plakát, na který jsem musel nechtěně koukat každé ráno v kuchyni na kolejích v Newcastlu - zobrazující cenu 1200,2 liber za připálený toast. Kalkulace byla prostá: 4x300 liber za každé hasičské auto, které musí vyslat na každý spuštěný požární poplach. Podstatných bylo ale hlavně těch 20 pencí za zničený toast.  

Opečený toast namažte kokosovým olejem (pokud chcete), pořádnou vrstvou arašídového másla, posolte, a pokud vám to nestačí, přidejte arašídy. Po snědení opakovat. Důležité: nikdy nedělejte více toastů najednou! Pokud nejsou ještě teplé, není to ono. 

Příprava toastu tím správným způsobem

Pokud se někdy ocitnete v situaci, že potřebujete poslat zprávu, ale zrovna vám došel papír, psaní pomocí marmelády je jednoduché řešení. Taková zpráva pak může být poslána, přečtena a snědena během chviličky, takže bezpečnost je zaručena. Ideální pro tajné zprávy a vydírání. Pokud stejně jako já nesouhlasíte s přidáním arašídů na arašídové máslo, ráda bych zdůraznila nezbytnost marmelády. Arašídové máslo bez marmelády prostě není pořádné jídlo, což jsem si dovolila sdělit mou zprávou. Psaní marmeládou je opravdu dobrovolné, ale v případě spuštění požárního poplachu by se mohla hodit zpráva "pomoc".

Kdyby někomu náhodou nechutnalo arašídové máslo

V případě, že vám arašídové máslo nic neříká (v překladu: ještě jste neměli možnost ochutnat mou domácí výrobu), můžete ho nahradit jakýmkoliv jiným oříškovým nebo semínkovým máslem. Skvělé je například mandlové, nebo sezamové. Nedávno jsem jako dárek dostal mandlovo-jahodo-čokoládovou pomazánku, která by k tomuto účelu šla určitě také skvěle použít. Jediná nevýhoda by v tomto případě byla cena - přeci jenom dát jen za snídani přes 300 Kč není úplně málo. A ne, na víc porcí pomazánka opravdu nedá.

6. Malinový raw dort

Férové rozdělení na dvě porce

Nakonec opravdová lahůdka v podobě malinového raw dortu. Tahle snídaně už vyžaduje přípravu nejlépe den předem, ale s trochou sebeovládání by mohla vydržet alespoň na dvě porce. Dort se dá uchovávat v mrazáku libovolně dlouho (stejně tam ale dlouho nevydrží) a jednotlivé porce lze pak vyndávat podle potřeby. Jíst se dá podle kvality chrupu už klidně po pár desítkách minut po vyndání. 

Potřebné suroviny

• Strouhaný kokos
• Ovesné vločky
• Datle nebo sladký sirup 
• Kešu
• Kokosové mléko
• Kokosový olej 
• Banán 
• Mražené maliny
• Čokoláda na polevu  

Raw dorty už jsou pro mě natolik samozřejmé, že je vždy dělám "od oka". Přesný poměr surovin proto bohužel do kupy nedám. Recept je ale inspirován tímto: Raw Raspberry and Chocolate Ganache Cheesecake. Spodní vrstvu jsem si natolik oblíbil, že ji používám téměř u každého dortu - v mixéru stačí rozmixovat strouhaný kokos s vločkami a špetkou soli a pak přidat k doslazení datle, nebo datlový sirup. Podle potřeby pak přidávám vodu, aby směs dobře lepila (stačí trochu). Spodní vrstvu pak stačí vyložit do jakékoliv formy (nejlépe na pečící papír - i přes to, že dort se opravdu nepeče) a dát do mrazáku nebo lednice. 

Suroviny na krémovou vrstvu se pak mohou do mixéru naházet bez nutnosti mytí. Tuto vrstvu dělám nejraději z kombinace banánu, kešu, kokosového mléka (kokosové máslo s vodou - přidávat tak, aby směs lehce tekla), kokosového oleje (není nutný) a vanilkového extraktu (také se bez něj dá obejít). Díky banánu většinou není potřeba doslazovat, ale to už záleží na vlastních preferencích. Když je směs hotová, můžete přidat mražené maliny, ale ty už nemixujte, ať z nich něco zbude. Směs vylijte na spodní vrstvu a dejte opět mrazit.  

Po zmrznutí krémové vrstvy pak doporučuji polít rozpuštěnou kvalitní čokoládou (případně "zředěnou" kokosovým olejem) a ozdobit malinami. Ručím za to, že pokud na někoho vytáhnete tuto snídani, i ty největší průšvihy budou odpuštěny.  

Dokonalost

Tohle byla má první zkušenost s raw dorty, která se ukázala překvapivě jednoduchá. Největší překážkou tak nakonec bylo čekání. Na spodní vrstvu jsem místo vloček a kokosu použila mandle a sirup samozřejmě javorový. Při tvorbě krémové vrstvy jsem zjistila, že chuťově mám nejraději kombinaci kešu a malin a tou jsem proto nahradila čokoládovou vrstvu. Následovalo nejhorší mučení v podobě čekání na "upečení" dortu v mrazáku. Tip pro ostatní: kontrolování dortu každých 10 minut proces bohužel nezrychlí. Naopak při čekání na rozmrznutí mám dobrý tip - kladivo, kterým dort rozmlátíte na menší kousky. Sice ho tím zničíte, ale to už je volba, kterou by měl každý udělat alespoň jednou za život.

 7. Jahodovo-kiwi jogurtová miska (obrácená výzva)

Instagramová snídaně

Po nekonečné záplavě obrázků jogurtových misek na Instagramu jsem se rozhodla jednu vyzkoušet. Tento recept je ideální, pokud do sebe snídani jen rychle neházíte, ale máte trochu času na to, si s ní vyhrát (tedy nic pro Filipa). Obměnou jogurtu a surovin lze dosáhnout nepřeberných chuťových kombinací.

Potřebné suroviny

• Maliny
• Sekané mandle
• Chia semínka
• Kakaové kousky
• Kiwi
• Veganský jahodový jogurt 

Do misky nalijte jogurt a ozdobte zbylými surovinami. 

     

Podoba tam je

Nekonečný dezertík

Z fotek mých jídel je asi jasné, že nejsem kdo ví jaký fanda přearanžovaných receptů. Než hezky uspořádaná mini-porcička jídla, raději si dám pořádnou, byť nevzhlednou hromadu. K tomuto jídlu jsem tedy přistupoval se značnými předsudky. Jahodový veganský jogurt jsem samozřejmě v ČR nesehnal, takže to vyřešil vanilkový. Bílé chia také nemám, ale člověk by skoro nepoznal rozdíl mezi nimi a sezamem že? Největší strach jsem ale měl z kiwi. Taková kombinace určitě nebude jedlá. Po opatrném prvním soustu jsem byl ale mile překvapen. Nechutnalo to vůbec špatně a jako dezert nebo sváču si to klidně umím představit. Nejlepší byl teplotní kontrast s ještě trochu zmrzlými malinami. Jediný problém byl, že než jsem se dostal k jogurtu samotnému, celá vrchní vrstva byla pryč, takže mně nezbylo nic jiného než přisypat další oříšky, čokoládu a další dobroty. A po jejich snědení začít nanovo. Bylo to takové nekonečné jídlo. Jen nevím, proč jsem potom byl tak nepříjemně narvaný celý zbytek dne.

Závěr 

Doufám, že je zřejmé, že článek byl psán trochu odlehčenou formou. Pokud se vám líbil, dejte vědět a možná připravíme pokračování v podobě obědů, večeří, nebo svačin. Ale to nejdůležitější - jak experiment dopadl? Naše přátelství to ustálo a dál se spolu bavíme. Navíc jsme si vaření a zkoušení dost užili, takže myslím, že to lze hodnotit jako úspěch. Kolik zvířat, litrů vody a kilogramů obilí jsme při tom ušetřili, jsem ale zapomněl počítat. 

Zážitky z běhání

Běhání je na zajímavé zážitky bohaté, a to i přes to, že se jinak může jednat o celkem "osamělý" sport. Za těch "pár" let co běhám, se mi přihodily méně či více zajímavé věci. Některé byly vtipné, jiné zase smutné, některé překvapily a některé moc nepotěšily. Nejvíce jich ale určitě patří do kategorie, co obdivem vyrážely dech. Pocity z běhu neznámou lesní pěšinkou, při východu slunce a za doprovodu nespočtu lesních tvorů, jsou ale jen těžko přenositelné. V tomto článku se tak místo toho budu věnovat zážitkům, které se "předat" dají. Začnu od těch, na které jsem si vzpomněl (zaznamenávat mě je bohužel napadlo až nedávno) a postupně plánuji přidávat i ty novější.

Svatební foto - 22.2.2020

Po delší době jsem se vyrazil proběhnout do centra města. V parku pod zámkem jsem pak viděl probíhající focení svatebního páru. Nepřemýšlel jsem nad tím nijak víc, než že jsem si řekl "jé svatba". Když jsem ale probíhal kolem fotografa, automaticky jsem nasadil můj široký závodní úsměv "všechno je v nejlepším pořádku" a jen na poslední chvíli zarazil zvedající se ruku do obvyklého pozdravu. Fotograf se tvářil hodně překvapeně a zřejmě proto mě ani nestihl vyblejsknout. Celý zbytek běhu jsem se pak musel smát a přemýšlet nad tím, jak moc automatizované nějaké akce máme.

Proč se neprotahovat pod stromem - 8.9.2018

První nadělení a inkriminovaná bříza

Jedno pěkné sobotní dopoledne jsem se rozhodl cvičně si proběhnout trasu závodu Saar Challenge - tedy pouze jeho poloviční variantu.  Běh probíhal skvěle, a kromě jednoho pádu mě na cestě nic nepřekvapilo. Nohy začaly být trochu unavené až na posledních dvou kilometrech, takže jsem se po doběhnutí šel pořádně protáhnout. Vybral jsem si pěknou břízu, o kterou bych se mohl pohodlně opřít a užíval si výhledu na Hlinsko, sluníčka a zpěvu štěbetajících ptáčků znějících z koruny mé břízy. Napadlo mě to, ne že ne, ale říkal jsem si, že takovou smůlu mít nemůžu. Můžu! Ani ne po minutě mi na ruku padá bílé nadělení. Vzhledem k tomu, jak po běhu vypadám, to nijak neřeším a protahuji se dál. Protahování má před nějakým očištěním přednost. Dívám se nahoru a žádné ptáky nevidím - musí být až úplně nahoře. Šanci, že by se skrze takové množství větví trefili podruhé, proto vyhodnocuji jako naprosto mizivou. Po zhruba další minutě však padá další nadělení a tentokrát trefuje kraťasy. Ok, už mi dochází, co se mi tím snaží naznačit a přesouvám se k o něco méně idylickému sloupu vysokého napětí. Od něj už ty uličníky vidím - je jich tam požehnaně. Ale zpívali hezky. 

Neúprosná výzva - 12.8.2018

Strava výzvy

Jednou z mých letošních výzev na portálu Strava je zaběhnout alespoň jeden půlmaraton měsíčně. Tento měsíc jsem to chtěl využít jako příležitost, zase si jednou dát delší běh na lačno (skvělý trénink na maratonské vzdálenosti). Ráno jsem proto bez pořádné přípravy rovnou vyrazil. Delší výběhy (15km+) si raději dávám až po snídani a klídečku dojít si pořádně na záchod. No nedalo se nic dělat, na asi 13. kilometru jsem musel (naštěstí v lese) zastavit. Hodinky samozřejmě mají dostatek slušnosti a měřenou aktivitu při zastavení automaticky pozastaví. Po opětovném rozběhnutí jsem na hodinkách zkontroloval tempo, které jsem do té doby vůbec neřešil. Pokud bych slušně zabral, mohl bych ho dostat pod 5 min / km. Pořádně jsem proto máknul a půlmaratonovou metu jsem proběhl s asi 20 sekundovou rezervou. Paráda! Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem doma po nahrání běhu zjistil, že Strava mi do výsledného času započítala i moji "pauzičku"! Člověk se už nemůže ani v klidu ...

Něco je špatně - 8.8.2018

Teploměr ukazuje 34°C, obloha je bez mráčku, je lehce po poledni a sluníčko solidně paří. Všude doporučují jakýkoliv pohyb venku maximálně omezit, natož sportovat. Já ale právě běžím asi čtrnáctý kilometr a už se těším domů na pití (které jsem si samozřejmě nevzal). Běžím po pravé straně opuštěné asfaltky mezi poli, kam mají auta vjezd zakázán. Mozek je úplně vypnutý a nic moc nevnímám. V tom mě jen o něco málo rychlejším tempem pomalu dojíždí na kole jakýsi stařík a spustí něco ve smyslu "Něco tady máte špatně". Nejprve vůbec nechápu, co se snaží říci, ale postupně z něj začne lézt, že prý běžím po špatné straně. Odpovídám něco jako "Joo? Aha, hmmm, i tady se to řeší?". Prostě - nevybral si úplně ideální chvilku na duchaplný rozhovor. Na druhou stranu z něj také nelezla zrovna moudra. Za usilovného soustředění jsem ze sebe dostal něco ve smyslu, že tohle je skoro chodník. Načež on zvýšeným hlasem odvětil, že to teda není, že je to klasická asfaltka mezi poli. Až v tu chvíli mi začíná docházet, že to nemyslí z legrace, ale že se chce hádat. Každopádně už je pěkných pár metrů přede mnou a já odbočuji na příjemnější cestu. Ještě slyším, že dále něco nadává, ale už nerozumím co. Asi si vůbec nevšiml, že jsem odbočil. Docela jsem si později vyčítal, že jsem lehce nezabral a nedoběhl ho. Mohl z toho být zajímavý rozhovor. Třeba bych se i dozvěděl, na které straně se má běhat na cyklostezce, jak je to s tím, když běžím rychleji, než on jede na kole, nebo ho přesvědčil na veganství :)

RUNWEG.cz - 2018 

Je to opravdu tak složitý název?

Letos jsem si při registracích začal uvádět jako klub moje stránky runveg.cz. Tedy alespoň jsem si to myslel. Po prvním závodě jsem zjistil, že v registraci mám uvedeno runweg.cz! No dobře, jednou se to stát může. Po druhém závodě však nastal stejný problém. Do Slatiňan na MCM jsem proto vyrazil vybaven vizitkou, na kterou jsem si napsal RUNVEG.CZ. Paní se podívala a překvapeně pronesla: "Jo to se píše s jednoduchým V?". Jo!  

Cítím se staře - 9.4.2018

Každého běžce, kterého při běhu míjím, zdravím pozdravem "ahoj". Nezáleží na tom, zda se jedná o holku, kluka, pána, nebo paní. Výjimku dělám pouze u opravdu starších ročníků, a to jen tehdy, když je potkám brzy ráno - v tom případě volím neutrální "dobré ráno". Někde jsem slyšel, že pozdravením "dobrý den" lze člověka urazit. Řídím se proto pravidlem, že všichni běžci si tykají. Co jsem však nečekal bylo, když na můj klasický pozdrav jedna slečna odpověděla "dobrý den". Sakra, to už jsem opravdu tak starý?

Vítr - 1.4.2018

Těsně po doběhu do práce -
typické počasí (UK)

Konečně se udělalo trochu tepleji, nicméně silný vítr srážel pocitovou teplotu někam k nule. Celý můj 15 kilometrů dlouhý běh ale probíhal bez problémů. Jen v závěrečném otevřeném úseku přes pole jsem si říkal, že opravdu trochu fouká - vítr mě v nárazech párkrát málem úplně zastavil. Po doběhnutí, když už jsem jen procházel kolem zastávky mě ale pobavil pán na zastávce. Zřejmě měl "trochu" upito, protože se docela potácel a něco si mumlal. Já zaslechl akorát "...do prdele s tím větrem".

Co by za takové počasí v Anglii dali :) Stále vzpomínám na to, jak se tam skupinky lidí v jejich pravidelných časech scházejí venku k tréninku naprosto nezávisle na počasí. Prší? Sněží? Je bouřka? No a? Chceme sportovat nebo ne? Pokud by totiž čekali na dobré počasí, určitě by se nedočkali. Inspirativní byl také jeden z mých běhů do práce, při kterém jsem několik kilometrů běžel s jednou paní. Ta si prý jako každé jiné ráno vyběhla i přes to, že solidně pršelo. Běh v dešti ji prý baví nejvíc.  

Maslák na Trutnovském půlmaratonu - 10.6.2017 

Pavel Maslák, zdroj: Wikipedie

Po doběhnutí Trutnovského půlmaratonu mi jeden z Vojtových kamarádů přiznal, že si myslel, že jsem Pavel Maslák - známý sprinter. A že jsem si přijel jen tak vyklusat tento ne zrovna světově proslulý závod. Jen ten můj výsledek se mu moc nezdál :) To už je ale více než rok zpátky. Dnes už mám bohužel podstatně jinou postavu, takže podobné mýlky už nehrozí. Teď už mě ostatní přirovnávají tak maximálně ke křovákovi xixao (50 mil železnohorských).

The Game Changers

Pokud o víkendu nemáte na co koukat, a ještě jste neviděli film The Game Changers (Ti, kdo mění svět), určitě doporučuji a slibuji, že se jedná o lepší pokoukání než na nejnovější Star Wars (i přes to, že jsem je neviděl). Tento dokumentární film ukazuje, jak veganské stravování může dávat smysl. Rozebírá hlavně jeho zdravotní přínosy a ty mimo jiné demonstruje na nejznámějších veganských atletech a sportovcích. Vše je pojato velice jednoduše a film je zaměřen především na konvenční část populace, která často ani netuší, co to veganství je.

Pokud máte rádi překvapení a nesnášíte spoilery, zbytek článku nečtěte. Pro ostatní přikládám trailer, pod kterým film lehce rozeberu. Film je k dispozici online na různých platformách, ale určitě se dá najít i jinde :)   

O filmu 

Hlavní část filmu je věnována přínosu veganského stravování na lidské tělo. V tom se hlavní "průvodce" snaží porozumět tomu, jak by mohla strava založená pouze na rostlinném původu urychlit jeho regeneraci po zranění a zlepšit jeho sportovní výkony. 

Ekologickému aspektu veganství je pak věnováno pouze posledních asi 15 minut. A etické hledisko není zmíněno vůbec, což je vlastně plus. Tím, že se film nesnaží šokovat, jako ostatní dokumentární filmy zaměřené na veganství (například Earthlings), je vhodný i pro citlivější povahy a děti. Přesvědčovat zaryté příznivce klasického stravování o tom, že zabíjet zvířata je špatné stejně nemá smysl. Tohle v sobě člověk buď má, nebo ne.

Kritika filmu 

Z oficiálních stránek filmu

Bohužel film byl celosvětově přijat poměrně vlažně a hlavní média ho hned zdiskreditovala hlavně kvůli konfliktu zájmu hlavních producentů filmu, kteří mají investice ve firmách podílejících se na výrobě veganských náhražek masa. Ze světových médií pak fakta uvedená ve filmu zkritizoval hlavně časopis Men's Health. Na tento článek ale zareagoval James Loomis a uvedená fakta osvětlil: 

• Kritika, že metodologie některých vědeckých studií, o které se film opírá jsou často provedené na příliš malém vzorku populace, nebo financované neobjektivní firmou je částečně pravdivá. Stejné praktiky ale používá i masný a mléčný průmysl. Každopádně studie o vegetariánské stravě gladiátorů byla ve skutečnosti publikována ve dvou lékařských vědeckých časopisech.  
• Film uvádí, že konzumace masa zvyšuje riziko vzniku rakoviny tlustého střeva o 17%. Ve skutečnosti se však jedná o 17% z přibližně 5% šance vzniku tohoto onemocnění. To je sice pravda, nicméně i takto "malé" číslo pořád tvoří více než 800 000 lidí, což určitě není zanedbatelné.          
• Kritice použití atletů a sportovců k propagaci veganství moc nerozumím. Je asi jasné, že samotný přechod na veganské stravování z nikoho super sportovce neudělá. Kvalitní strava je základ, ale bez pořádného tréninku to prostě nepůjde.
• Naopak článek chválím za vyvrácení negativního vlivu sóji - její přiměřená konzumace určitě nevede k růstu prsou nebo neplodnosti u mužů. 

Z oficiálních stránek filmu

České "kvalitní" články s názory "odborníku" nechám raději bez komentáře. Pro úplnost jen doplním, že veganské stravování bylo schváleno velkým množstvím zdravotních organizací jako naprosto plnohodnotný způsob výživy vhodný pro všechny věkové kategorie (ano včetně novorozenců, dětí, těhotných žen, sportovců a důchodců). Určitě ale vyžaduje nějaké znalosti, plánování a přemýšlení - to se ale týká jakéhokoliv rozumného stravování. 

Oficiální stránky filmu pak obsahují články s dalšími informacemi o veganství a recepty na jednoduchá jídla.