Barcelona - Cisco Live 2019

Cisco Live je jedna z nejprestižnějších a největších IT konferencí, ale že bych se na ní mohl jednou podívat mně nepřišlo moc reálné. Přeci jenom registrace je opravdu drahá a konference se koná obvykle v Americe. Pro Evropany pak jediná "dostupná" možnost bývá jednou ročně Barcelona. Že mně vyšel projekt, ve kterém jsem si na ní naplánoval rozpočet bylo neuvěřitelné. Na konferenci jsem se hodně a dlouho těšil, takže chřipka, která mě dostihla pár dní před odletem mi dokázala zkazit náladu. I tak jsem si ale konferenci užil a samozřejmě jsem si také musel projít Barcelonu.  

Španělsko je jedna ze zemí, která mě nikdy nelákala. Španěly mám totiž beznadějně zaškatulkované jako totální flákače a nespolehlivé lidi. Uznávám, že veškeré mé zkušenosti se týkají erasmáků, což je většinou velice specifická sorta lidí, ale stejně. Aby toho nebylo málo, Barcelonu mám navíc spojenou s Janči nepříjemnou zkušeností se štěnicemi, na které narazili v místním hostelu. Výsledek? Nepříjemné kousance, spousta vyházených věcí a nutnost vyprat vše ostatní.

Leden ve Španělsku

Proč se tedy Cisco rozhodlo pravidelně pořádat jejich jediný evropský event právě v Barceloně? To mi nešlo do hlavy. Na výběr jsem ale neměl. Buď Barcelona, nebo nic. Na Ameriku mně rozpočet nevyšel ať jsem počítal, jak jsem počítal.

Nakonec ale tím největším problémem byla chřipka. Dva dny před odletem dostat horečky a všechny ty radosti okolo opravdu nepotěší. Jak zvládnu konferenci, a hlavně přesun do Barcelony jsem opravdu netušil. Janča dopadla naprosto stejně, takže viník byl jasný - sychravé počasí Říma. Provedená Google-diagnóza slibovala rychlé zlepšení, ale bohužel se ukázala jako totálně mimo (o pár týdnů). Tentokrát by to tedy reálný doktor určitě vyhrál.    

Barcelona

Barcelona

Barcelona je další město popsané Danem Brownem, takže odlet pouhých pár dní po návštěvě Říma byl stylový. Kniha Origin, kterou mám už rok přečtenou, se mi na rozdíl od několika předchozích opravdu hodně líbila. Její děj, zaměřený na IT a umělou inteligenci, mi totiž přišel alespoň trochu originální. Doufal jsem proto, že Barcelona nakonec nebude tak špatná.

Realita mě ale překvapila víc, než jsem doufal - Barcelonu jsem si zamiloval ihned. Přesně takhle si představuji definici chytrého města - tedy města fungujícího tak, aby to bylo jejím obyvatelům maximálně ku prospěchu, a veškeré městské operace byly pokud možno maximálně efektivní. To, jak je město postaveno je prostě neuvěřitelné. Jako by někdo na zelené louce vše do detailu pečlivě vymyslel, vymodeloval, a teprve pak naostro postavil. Nějaký postupný vývoj v rámci stovek let si neumím vysvětlit.

Jedna z hlavních ulic

Hlavní ulice jsou pojaté opravdu velkoryse - jak pro dopravu, pěší, i ostatní účastníky - (elektro)cyklisty (kola si zde lze půjčit na každém rohu), různí další "elektrifikovaní" účastníci (elektrické koloběžky, hoverboardy, ...), ale i běžci, či bruslaři. Ti mají většinou vyhrazené minimálně dva pruhy (v každém směru). Semafory pak také fungují perfektně - nikde není potřeba nic mačkat, ale přesto se nečeká vůbec, nebo rozhodně méně než u nás. A zelená pro chodce trvá místo pár vteřin klidně přes minutu s tím, že její blížící se konec je jasně identifikován blikáním. Dopravovat se pěšky po městě je prostě radost.

V uličkách gotické čtvrti

Doprava je pak naprosto plynulá a žádné velké zácpy jsem neviděl (snad jen kromě nekonečné šňůry taxíků vždy ke konci dne na konferenci). Nechápu, jak může být Barcelona druhé největší španělské město s téměř 1,6 miliony obyvatelů. Hlavní třídy jsou navíc naprosto bez parkujících aut - parkování je totiž naprosto geniálně vyřešeno v podobě podzemních parkovišť. Veřejná doprava pak samozřejmě používá různé ekologické autobusy, hybridní taxíky apod.

V centru města - hlavně v gotické čtvrti se pak mezi hlavními tepnami nachází historické uličky. Ty jsou pravým opakem - úzké prostory sevřené vysokými domy. Vše je ale dokonale malebné a útulné. Jen ty památky často není možné vyfotit jinak než z pár metrů, takže se do záběru nemají šanci vejít.

S jedním z nejkomplikovanějších systémů metra v Evropě jsem pak žádnou zkušenost neměl, ale jsem si jistý, že na druhý pohled by se z nepřehledné změti různých čar vyklubal použitelný a efektivní systém. 

Pláž La Barceloneta

Pláž La Barceloneta

Ne nezbláznil jsem se a opravdu jsem se v horečkách nezašel opalovat nebo si snad zaplavat. Ale jako typickému Čechovi mi prostě nedalo nezajít se na pláž alespoň podívat. Rackové, šumění vln, modrá obloha a svítící sluníčko, to chce prostě čas od času alespoň vidět. Takže moje první kroky v Barceloně mířily právě sem. A pohled mi zvedl náladu, i přes okolo mě všude sportující lidi (běh, jóga, posilování, nebo dokonce i surfování v neoprenu), kteří mi pořád připomínali, jak špatně na tom jsem, a že nemůžu vůbec nic. Jen představa v létě přeplněné pláže mně naháněla husí kůži - rozhodně si v Barceloně umím představit příjemněji strávené chvíle. 

Gotická čtvrť

Bazilika de la Mercè

Gotická čtvrť je oblast rozkládající se ve východní části Barcelony poblíž přístaviště. Čtvrť obsahuje zmiňované úzké uličky, ale také nespočet restaurací, barů a turistických obchodů. Dále je zde několik kostelů, z nichž ten pravděpodobně nejhezčí je gotická bazilika Santa Maria del Mar ze 14. století. Za návštěvu pak určitě stojí i bazilika de la Mercè. Volný vstup do obou bazilik je ale možný jen v určené hodiny, jinak se vybírá poplatek. Bazilika de Santa Maria del Pi je pak prý muzeem a na vstupné se mě tam ptali rovnou. Z dalších muzeí je možné navštívit Picasso muzeum, případně trochu více světské muzeum čokolády. A v zapadlých uličkách se pak dají najít různé zajímavosti, ať už to jsou zbytky gotické věže, skrytá náměstíčka, nebo obchodní centrum s oficiálními obchody světa Harryho Pottera a Game of Thrones.

Santa Maria del Mar

Uvnitř baziliky

Hlavní vchod

Vitráže baziliky

Katedrála 

Katedrála

Hlavní Barcelonská katedrála ze 13. století je dalším klenotem města. Jediným problémem je fakt, že katedrála není přístupná turistům a vstup je přísně kontrolován stráží. Nezkoušel jsem, jaký systém vstupu je uplatňován, ale předpokládám, že místní obyvatelé se dovnitř dostanou. Katedrála je navíc obložena turisty, takže udělat klidnou fotku je nereálný úkol. 

Podle oficiálních webových stránek je v určený čas možné katedrálu navštívit. Jsem si ale poměrně jistý, že právě v uvedený čas jsem u katedrály byl, ale ostraha mě stejně nekompromisně odkázala pryč.  

Antoni Gaudí

Casa Batlo

Synonymem pro architekturu Barcelony je jedinečný architekt Antoni Gaudí, přezdívaný "God's Architect". Jeho styl nepřipomíná nic jiného a člověk ho na sebe prostě musí nechat působit. Do teď si nejsem jistý, zda mi sedí. Na jednu stranu připomíná ryzí přírodu, často snad až jako ze světa elfů z pána prstenů. Pak na mě ale najednou začne působit nepříjemně, jako by se jednalo o mimozemskou architekturu - něco jako z Aliens vs Predator. 

Po městě se nachází několik jeho budov, z nichž sedm je zařazeno mezi památky UNESCO. Pravděpodobně mezi nejznámější patří netradiční domy Casa Batlo (aktuálně bohužel pod lešením), Casa Mila (známá právě z knihy Origin) a Casa Vicens [1]. Gaudí se mimo jiné podílel i na návrhu fontány Cascada Monumental, která byla inspirována Treviho fontánou z Říma [2]. 

Casa Mila

La Casa Trias v parku Güell

Fontána Cascada Monumental

Sagrada Família

Vitráže západní strany

Gaudího největší pýcha a jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších španělských památek. Co na tom, že se prý nejedná o katedrálu, ale o "pouhou" baziliku. Co na tom, že proti masivním stavbám Říma se budova nijak obrovská nejeví (hlavně zevnitř). Sagrada Família je prostě unikát a nic podobného pravděpodobně nenajdete. Jedinou vadou na kráse je fakt, že stavba je stále nedokončená a bez několika jeřábů si ji prostě nevyfotíte. S datem zahájení prací v roce 1882 a očekávaným kompletním dokončením v roce 2032 (2026 pro hrubou stavbu) se jedná o opravdu dlouhý projekt.

Strop se sloupy připomínající stromy

V současnosti je hotovo přibližně 70% a z plánovaných 18 věží, které mají reprezentovat 12 apoštolů, čtyři evangelisty, pannu Marii a Ježíše Krista, stojí 4. Jedním z důvodů takto dlouhé stavby je především fakt, že stavba je kompletně financována z veřejných darů a vstupného. Nápis na vstupence informující o tom, že jsem se právě podílel na dokončení tohoto zázraku pak neskutečně potěšil a vložených peněz jsem rozhodně nelitoval.

Z nespočtu zajímavostí o stavbě mě pak zaujal hlavně fakt, že Gaudí se prý nechtěl povyšovat nad samého boha a hlavní věž (reprezentující Ježíše Krista) by proto měla být o metr nižší než Barcelonský kopec Montjuic [3]. 

Západní kaple

Východní kaple

Východní strana - naivita

Západní pohled - vášeň

Park Güell

Viadukty v parku Güell

Dalším Gaudího projektem byl park Güell (pojmenovaný po jeho zadavateli - Eusebi Güell), na kterém se začalo pracovat v roce 1900. Park má dvě části - veřejně přístupnou a placenou. Nachází se na severním okraji města na kopci, takže je z něj pěkný výhled na Barcelonu včetně kopce Montjuïc. V členitém parku se pak nachází hlavně Gaudího muzeum a několik viaduktů [4]. Park je dalším silně turistickým místem a všude je tak spousta pouličních prodejců všech možných cetek. Zajímavostí je, že ke vchodu do parku se dá přilehlými uličkami dostat poněkud netradičně pomocí "open air" eskalátorů.

Panorama Barcelony z parku Güell

Hrad Montjuïc

Zahrady na kopci Montjuïc

Hrad se nachází na stejnojmenném kopci, který jsem měl přímo u hotelu. Jedná se o téměř 200 metrů vysoký kopec (což není žádný důvod k tomu stavět na něm lanovku) a minimálně jeho část jsem chodil skoro každý den cestou na konferenci. Na kopci se nachází několik vyhlídek, rozsáhlé parky, botanická zahrada, muzeum, ale také olympijský stadion, nebo rozlehlý hřbitov [5]. 

Ale zpět k hradu. Ten má opravdu unikátní historii. Původně zde stál pouze opevněný maják, ale ten byl od roku 1640 nahrazen postupně se rozrůstajícím hradem. Ten původně sloužil jak jinak než na obranu, ale za svou historii se stal spíše symbolem represe a temna. Právě z něj byla Barcelona několikrát ostřelována z děl, aby tak potlačili nepokoje. Dále v něm byla vězněna, mučena a popravena spousta lidí, z nichž pravděpodobně nejznámějším byl prezident Lluís Companys. Ten se stal jediným demokraticky zvoleným prezidentem, který byl kdy popraven - gestapem v roce 1940 [6]. 

Hrad Montjuïc

Kromě expozice s pohnutou a smutnou historií hradu je z něj krásný výhled na všechny směry. A už proto ho stojí za to navštívit. Navíc vstupné stojí podle věku pouhé 3/5 euro a v některé dny je dokonce úplně zdarma. Jen je potřeba počítat s tím, že hrad otevírá "po-španělsku" až v 10 hodin. A strážný mě i přes déšť odmítl pustit, byť jen o minutu dříve.

Cisco Live!

Cisco Live je konference zaměřená hlavně na přehled síťařských novinek, výstavy produktů, přednášky, školení, laby, certifikace, ale i různé soutěže a hry. A samozřejmě pro mě byla nezapomenutelným zážitkem. Že to bude velká akce jsem čekal, ale skutečnost mě stejně zaskočila. Jenom projít všechny prostory za jeden den se prakticky nedá stihnout a už jenom přesun z jednoho koutu konference na oběd mohl zabrat i 20 minut. Tedy když už jsem znal trasu a používal všudypřítomné pohyblivé pásy.

Úvodní keynote

Kvalita příspěvků pak byla vynikající - bylo vidět, že Cisco si s výběrem prezentujících dalo hodně záležet. Byli to prostě profíci a nevybavuji si, že bych u někoho zaznamenal nervozitu, nebo snad přeřeknutí. Obsah byl také zajímavý, ale nic jiného jsem ani nečekal - účast na konkrétních sekcích si totiž každý účastník sestavuje z programu na míru. To sice znamenalo vždy večer zkontrolovat, zda se na další den neuvolnilo místo na nějaké zajímavější sekci, nicméně díky tomu se mi podařilo dostat i na pár lekcí, které jsem s mojí základní registrací oficiálně neměl mít přístupné. Můj původní program jsem si tak během týdne absolutně překopal - samozřejmě k lepšímu. Organizace samotná pak byla maximálně precizní a vše odsýpalo přesně podle plánu (snad jen keynote začínaly o pár minut později).

Devnet zone - boj s MacBookem

Co se týče odborného obsahu, tak určitě nejvíce se mi líbila pondělní speciální "Security Operations Track" sekce. Užitečné pro mě pak také byly laby zaměřené na IoT protokoly a tvorbu dashboardů. Zbytek byl spíše výlet do říše SDN v podání Cisco - tedy naprostý opak toho, čím se zabývám já (OpenFlow). Cisco se rozhodlo použít webové šablony na úrovni našich diplomek / menších projektů a vytvořit v nich grafický management zařízení, který je překládán přes jakýsi protokol (netconf?). Pár pokusů o diskuzi skončilo vždy stejně - tohle je jediná správná budoucnost, žádné OpenFlow - to je dávno mrtvá, komerčně neúspěšná technologie ("Nebyl to jen jakýsi zkušební projekt pár studentů?"). Takže na jednu stranu jsem byl nadšen z toho, že za zlomek ceny, kterou si Cisco za své produkty klasicky žádá, jsme schopni vytvořit podobné řešení, na druhou stranu jsem měl trochu depresi, jestli bych opravdu neměl změnit obor.

Důraz na bezpečnost

Různé doprovodné aktivity bych pak klidně oželel na úkor levnější registrace. Několik různých party jsem chtě nechtě vynechal, protože dobře mi rozhodně nebylo. Co mě ale opravdu zamrzelo byla naprosto zbytečná spotřeba různých obalů - například takové "smoothie panáky" v plastových panácích, nebo jednorázové látkové taštičky na oběd, to mi přišlo opravdu zbytečné. Cisco se sice někde chlubilo, že používá plně recyklovatelné obaly, ale stejně.

A jaká je tedy vize Cisco? Kromě stavění mostů a propojování IoT prvků je to právě důraz na grafické konfigurační nástroje využívající prvky SDN (SD-WAN). A pak bezpečnost hlavně pomocí analýzy big data a umělé inteligence. Pro hrubou představu atmosféry samotné konference se můžete podívat na oficiální shrnující video (dostupné jsou i úvodní a závěrečná keynote), případně detailně na záznam z většiny sekcí. 

Ubytování

Výhled z požárního schodiště

Výběr hotelu byl jednoduchý - vyfiltroval jsem si nejlépe hodnocené 3* hotely a pak procházel nejvhodnější umístění, cenu a samotné recenze hostů. Vyhrál to stylový hotel Brummell, který by se štěnicemi rozhodně problém mít neměl. A také že ne - na instrukce, jak pořádně pokoj zkontrolovat, jsem si po příjezdu vzpomněl až asi po hodině. Vše bylo perfektně čisté a uklizené.

Hotel mě prostě nezklamal. Domácí přístup, krásné pokoje, bohaté vybavení, perfektní servis a dokonalá poloha. Tady bych si dovolenou rozhodně uměl představit - a kdo ví, na příští pobyt mám slevu.

Část mého pokoje

Na pokoji mě potěšily takové "drobnosti" jako třeba kvalitní jógamatka, opravdu fungující topení (do až 30°), v koupelně nastavitelně vyhřívaná podlaha, perfektní výběr tekutého mýdla, sprchového gelu a šampónu (kondicionér jsem opravdu neřešil), poctivá nabídka čajů, rychlovarná konvice a lednička. Opravdová zvláštnost ale bylo světýlko u záchodu, které se automaticky rozsvěcelo při jakémkoliv pohybu v místnosti. Vzhledem k tomu, kolikrát za noc jsem kvůli kašli vstával nebo běhal na záchod to bylo zvláštně uklidňující - taková skoro společnost :) Opět mě jen zamrzelo, že na pokoji nebyly žádné klasické hrníčky, ale jenom jednorázové papírové. Ty jsem sice používal opakovaně, ale při každém úklidu mně můj "lehce jetý" vyhodili (ono po takových 5 černých čajích opravdu nevypadal moc hezky).

Vybavení pokoje včetně jógamatky

V ceně pokoje pak byly i veškeré lekce jógy v přilehlém studiu Garage - ty jsem bohužel nemohl využít a hodně jsem to obrečel. Saunu jsem také nevyzkoušel, o venkovním bazénu ani nemluvím. Jediné, co jsem si tak alespoň lehce osahal byla jógamatka značky Casall, která by měla být v každém pokoji. Žádné velké cvičení to samozřejmě nebylo, ale i při lehkém protahování jsem z ní byl nadšený. Oproti mému tradičnímu koberečku to byl úplně jiný level. Ruce i nohy držely jako přibité a jógamatka byla příjemně měkká i přes tloušťku pouhé 4 mm. Asi si k narozeninám budu muset udělat radost a nějakou podobnou si koupit.  

Neběhání 

Výhled cestou na konferenci

Kvůli nachlazení jsem běhání tentokrát opravdu nezvládl. Byl jsem rád, že udýchám moje menší procházky a přesuny na konferenci. I při těchto aktivitách jsem měl tepovku jako normálně při klidnějším běhu. Ale mrzelo mě to. A hodně. Barcelona je totiž na běhání jako dělaná a kopec Montjuïc hned u hotelu hodně lákal. Navíc běhá nebo jinak tu sportuje prakticky každý, takže jsem to měl neustále "na talíři". Nedá se nic dělat, tento restík si sebou odvážím a beru ho jako další z důvodů do Barcelony se ještě vrátit a pořádně si ji proběhnout.

Vegan

Obědový balíček na konferenci

Co se týče jídla, oproti Římu jsem se držel hodně při zemi. Ne snad, že by nebyly příležitosti, ale kvůli nachlazení mi nebylo moc do chuti. Snídaně jsem proto řešil kašemi, které jsem si přivezl (snídaně na hotelu za 17 euro jsem odmítl - nejspíše bych si sice něco málo vybral, ale za tu cenu by to bylo hrozné plýtvání). Vzhledem k tomu, že jsem měl na pokoji rychlovarnou konvici, maximálně mi to vyhovovalo. Často jsem byl za jednoduchou kaši opravdu rád - nic jiného bych do sebe stejně nedostal.

Za to výběr občerstvení na konferenci byl opravdu pestrý. Já nejvíce využíval hlavně ovoce a džusy z čerstvě vymačkaných pomerančů. Amíci pak ve velkém vybírali automaty s Coca-Colou, Snickers tyčinky a tácy s domácími dezerty. Horší to bylo s obědy. Klasická nabídka byla buďto masožravá, vegetariánská, nebo rybí. Já měl předem vybrané veganské stravování, takže jsem nafasoval žlutou taštičku, která vždycky obsahovala:

• Sandwich (nejčastěji jen s plátkem veganského sýra, případně sójou) 
• Salát (nakrájená zelenina bez jakéhokoliv koření či dresingu, jednou s fazolemi a jednou místo toho tři omáčky - hummus, žampiónová a asi dýňová) 
• Olivový olej a vinegar 
• Chipsy Tyrrells
• Jablko
• Dezert (brownies, muffin, švestkový koláč, ...) 

Vynikající bramborová moussaka

Tento seznam jsem po prvním obědě hodně zredukoval a rovnou při vyzvednutí jsem obsluze nechával vše kromě samotného sandwiche, salátu a jablka - na chipsy, oleje a dezerty jsem žaludek ani chuť neměl. A plastový příbor jsem si také schoval a poctivě si ho nosil, takže i ty jsem jim nechával - byť nepochybuji, že je stejně museli vyhodit. 

Při prvním ochutnání sandwitche jsem se ale zhrozil, co to je za příšerné bílé pečivo. Bylo neuvěřitelně gumové (jako pár dní staré), úplně bez chuti a k tomu se rozpadalo. Až později jsem si přečetl složení a zjistil, že se jedná o bezlepkové pečivo z rýžové mouky. Bezlepkáči byli totiž ve stejné kategorii jako vegani, takže celý oběd byl bezlepkový. O jídlo se starala firma zaměřená na veganské stravování bez alergenů (kromě sóji). 

Ledová polévka gazpacho

Na večeře jsem pak chodil většinou do Veggie Garden - 100% veganské restaurace. Ta rozhodně nebyla typicky španělská, ale byl to takový mix Indie, Tibetu a Nepálu. Ochutnal jsem vynikající moussaku, tortily s guacamole omáčkou, zeleninou plněné knedlíčky a typický nepálsko-indický thali talíř. Můj nezapomenutelný zážitek byl ale z polévky gazpacho. Promrzlý několikahodinovým trajdáním po městě jsem se těšil na něco teplého do žaludku a po vzoru technika Rimmera úplně zapomněl, že polévka se podává studená. Ihned při prvním soustu jsem si scénu vybavil a přemýšlel, zda také nezkusit seřvat číšníka, ať mi ji ohřeje :) Nemyslím si, že by jí to ubralo na chuti. Ale i právě vyndaná z lednice byla skvělá.

Čokoládový croissant v café Santoni

Jednou jsem pak zašel do kavárny Santoni, které jsem si po cestě domů všiml. Ta nabízí 100% veganské dobroty, ale pizza "Quattro Formaggi" tedy moc dobrá nebyla. Ono taky dávat si v kavárně pizzu. Byla vyloženě domácí (spíše jako ze školní jídelny) z těsta co italskou pizzu nevidělo ani z rychlíku. Paní majitelka ale byla sympatická, a tak dostala šanci napravit si reputaci čokoládovým croissantem - ten mě ale také moc nenadchl. I když možná to opravdu bylo jen tím, že jsem neměl extra chuť.

Párkrát se mi nikam nechtělo a spokojil jsem se s pečivem z místního Lídlu, zeleninou, patifu a instantní polévkou. Největší problém byl v Lídlu s překladem alergenů - místní se sice snažili, ale anglicky neuměli ani slovo, takže jsme se nepochopili. Než jsem to pak přelouskal podle španělské verze vegan passportu, s obsluhou jsme se nakonec domluvili - slečna si to navíc pro jistotu ověřila přímo u pekaře / rozmražovače.

Takže při mé příští návštěvě Barcelony mě kromě běhání čekají hlavně vyhlášené vegetariánské podniky, které jsem nezvládl - Sésamo, Biocenter a Flax&Kale. Když to tak shrnu, tak těch restů není vůbec málo, takže návrat do Barcelony je povinnost!  

"Domácí" pizza

Plněné tortily s guacamole omáčkou

Nepálsko-indický thali talíř

Video

Zdroje a odkazy

[1] Wikipedia, "Antoni Gaudí", [online].
[2] Barcelona Home, "Ciutadella Park Barcelona", [online].
[3] Wikipedia, "Sagrada Família", [online].
[4] Park Güell, "Over a hundred years of history", [online].
[5] Wikipedia, "Montjuïc", [online].
[6] Wikipedia, "Montjuïc Castle", [online].

Řím 2019

Řím - věčné město. Odpovědět ale na otázku, proč se mu tak říká, není vůbec jednoduché. Někdo to spojuje s jeho bohatou, 28 století dlouhou historií, někdo zase s pověstí o tom, že město stvořili sami bohové a někdo snad s nesmrtelnými upíry. Zažít si to na vlastní kůži, a zároveň si projít památky popsané Danem Brownem, jsem plánoval už dávno. Konečně jsem dostal příležitost na pár dní si do Říma vyrazit - tentokrát čistě na dovolenou, takže s dostatkem času na pořádnou prohlídku. Jak se mi tedy město líbilo a budu se do něj ještě někdy vracet?

Přípravy 

Oltář v Pantheonu

Naplánovat dvoudenní návštěvu Říma nebylo vůbec jednoduché. Normálně nemám s plánováním výletů problémy, ale informací k návštěvě Říma bylo opravdu enormní množství. Navíc spousta z nich byla protichůdných - zvláště o otevírací době jednotlivých památek, jejich vstupném, doporučeným časům návštěv, atd. A čím víc jsem hledal, tím zmatenější jsem byl. Jedno však bylo jisté - i mimo sezónu je návštěvu potřeba poctivě naplánovat a na ty nejznámější památky přijít už s koupenými lístky. V opačném případě si člověk při čekání ve frontách slušně potrénuje trpělivost. Po týdnu plánování jsem byl opravdu rád, že konečně vyrážíme.    

Doprava a ubytování

Zpáteční letenka za necelé 2 000 CZK

Dostat se letecky do Říma není problém. Z Prahy létají pravidelné lety na obě jeho letiště - klasické Fiumicino Aeroporto (Leonardo da Vinci International Airport) a low-costové Rome Ciampino Airport (vyhrazeno prakticky jen pro společnost Ryanair). Letenky na leden pak vycházely prakticky nejlevněji ze všech evropských destinacích v podobné vzdálenosti. Dostat se z obou letišť do centra je pak také jednoduché a zejména autobusová doprava vychází celkem levně (necelých 6 euro). Z mezinárodního letiště lze využít expresní vlak, který je sice o něco rychlejší, ale lístek stojí 15 euro. Vzhledem k tomu, že těch pár minut navíc nás netrápilo, zvolili jsme autobus s rezervací předem (pokud bychom ho nestihli, není problém jet pozdějším). Letištní autobusy i vlakový expres pak končí na hlavním nádraží, ze kterého už jsme to měli na hotel jen asi 10 minut.

Uvítací dobroty na ubytování

Pro naše ubytování jsme zvolili hotel Lilium. Byl dobře hodnocený, měl perfektní umístění a cena byla také skvělá. Jediným problémem tak byla zima. Italové očividně silné zimy nemají a s těsněním oken a topením si hlavu nelámou. Nejprve jsme zjistili, že klimatizace sice jde nastavit na 32 stupňů, ale očividně jako topení nefunguje :) Dalším krokem bylo požádání o zatopení. Paní nás ujišťovala, že po osmé hodině se topení zapne, ale raději nám stejně dala další deky. Topení nakonec večer a ráno opravdu bylo mírně teplé, ale pohodlný spánek stejně jistily tři deky a zabedněné okenice. Výhled dvěma okny do různých ulic jsme si tudíž neužily.

Uličky Říma

Pokud budete pročítat turistické průvodce, pravděpodobně se dozvíte, že v Římě se sice dá chodit pěšky, ale jedná se o extrémně namáhavou aktivitu, ke které je potřeba vynikající kondice a ultra speciální boty - místní dlažba totiž svou náročností prý téměř odpovídá těžké turistice. Je pravda, že o nějaká ta škobrtnutí či lehčí uklouznutí nouze nebyla, ale i tak se nám podařilo všude chodit pěšky (až na ranní jízdu do Vatikánu). Vše je opravdu blízko a vzhledem k množství památek na doslova každém rohu by byl hřích nechat si to ujít. Během každého dne jsme nachodili zhruba 25 000 kroků. A mimochodem, všude po celém městě se nacházejí veřejná "pítka" s pitnou vodou, takže není problém kdekoliv doplnit láhev. Jen občas jsme si nebyli jisti, zda se jedná o pítko, nebo jen obyčejnou fontánu. Každopádně žádný problém nás nepostihl :) 

Den I. Starý Řím

Vatikánská muzea mají v neděli zavřeno, takže náš plán na první den byl jasný - koloseum, přilehlé římské fórum a pak se postupně vrátit přes spodní část města obsahující Pantheon, hlavní náměstí a fontánu di Trevi.  

Koloseum 

Uvnitř kolosea

Stavba dokončená v roce 80, což se oslavilo jak jinak než zápasy a štvanicemi na zvěř trvajícími rovných 100 dní. Ty měly za následek smrt 1000 gladiátorů (munera) a 5000 zvířat (venationes) [1] - ne úplně veganský začátek prohlídky Říma. Koloseum prý mělo kapacitu kolem 73 000 diváků, takže dost na to, aby se vešly skoro celé Pardubice.

Hned po příchodu se nás snažil odchytit jeden průvodce za druhým s nabídkou na skvělou prohlídku, díky které bychom se vyhnuli frontě. Docela dlouho jsme se drželi odpovídat slušně s tím, že už máme online vstupenky. Díky nim jsme mohli frontu přeskočit a jít rovnou přes bezpečnostní prohlídku. U té je nutné dát všechny větší kovové věci do batohu (ten nesmí být super velký) - ale například hodinky mně prošly. Po pár minutách jsme tak byli uvnitř.

Základní prohlídka obsahuje spodní a vrchní (částečně) zastřešené patro s různými exponáty. Bohužel na spodní plošinu samotné arény, ani pod ní, se nevztahuje a bylo by nutné využít skupinového průvodce. I tak nám ale prohlídka určitě zabrala dost přes hodinu a stále bylo na co koukat.

Římské fórum a Palatine hill 

Římské fórum (vlevo zbytky baziliky)

Součástí prohlídky kolosea je i vstup do oblasti Římského fóra a přilehlého vrchu Palatine hill. Tato oblast obsahuje hlavní pozůstatky centra antického města. Vzhledem k jeho obří rozloze je naprosto neuvěřitelné, že pozůstatky byly objeveny až ve 20. století [2]. Z kopce je pak hezká vyhlídka na celé fórum, ale nemusíte se bát žádných spoilerů - Vatikán vidět není :)

Mezi nejzajímavější ruiny pak patří Titův triumfální oblouk, oblouk Severuse (asi Snape :)), chrám Antonia a Faustina a obrovské zbytky baziliky Maxentiuse a Constantina - nevěřili jsme tomu, že nějaká bazilika mohla být větší. To jsme ještě netušili, co nás čeká další den. 

Na Palatine hill

Jedinou drobnou vadou na kráse je tak nutnost vystát frontu k bezpečnostnímu odbavení - ta přeskočit nejde. Jediným způsobem, jak ji obejít by bylo jít s nějakou skupinou. Protože už bylo kolem 11 hodiny, fronta nás zdržela na asi 15 minut - akorát nám to vyšlo na svačinu. Pokud by samotná prohlídka někomu nestačila (určitě nám zabrala skoro dvě hodiny), je možné si koupit jakýsi plus lístek, ve kterém je i vstup do vnitřního muzea a jednoho chrámu. Jediné, co jsme přehlédli, bylo Césarovo fórum, které se nachází vně areálu - je potřeba vybrat si ten správný východ a přejít silnici. 

Pantheon

Pantheon

Pantheon je nejzachovalejší budova z období starého Říma - konkrétně z roku 126. Budova tvoří perfektní čtverec, a střešní kupole je větší než v bazilice svatého Petra (o tom jsme se ale dost dohadovali). V samotném vršku kupole je pak díra, která sloužila pro odvod kouře, ale známá je hlavně díky knize Andělé a démoni - v té si prof. Langdon otvor mylně vyložil jako "díru démonů" v první hádance [3]. Pantheon slouží jako aktivní chrám a vstup je proto zdarma. Jen je potřeba udržovat "silencio" [4]. Dojem z návštěvy byl opravdu silný, a navíc jsme se mohli přesvědčit o tom, jak důmyslně je řešený systém pro odtok vody, která střechou naprší - v podlaze jsou ukryté dvě díry, ke kterým je voda přivedena. 

Piazza Navona 

Piaza Novona a kostel Sant'Agnese

Pravděpodobně nejslavnější náměstí v celém Římě stojí na místě původního cirkusu. Díky tomu má netradiční oválný tvar. Náměstí je ale slavné hlavně kvůli třem fontánám:

• Fontana dei Quattro Fiumi - fontána čtyř řek
• Fontana del Moro
• Fontana del Nettuno - Neptunova fontána 

Toto náměstí má být jedním z nejvíce rušných ve městě [5]. My však měli "štěstí" - byť jsme náměstí navštívili dvakrát, pokaždé vydatně pršelo a turistů tu tak moc nebylo. Náměstí se také ocitlo ve filmu Andělé a démoni, kde fontána čtyř řek reprezentovala element vody. Prof. Langdon právě zde zachránil topícího se kardinála. Ale stejně jsme se shodli na tom, že scéna ve vodě se musela točit jinde - hloubka prostě neodpovídala.    

Fontána di Trevi 

Fontána di Trevi

Známý černobílý film a romantická scéna odehrávající se v kašně za teplého letního dne. Že vám to nic neříká? Mně také ne. Bohužel davy lidí mě přesvědčují o mé neznalosti a ani chladné zimní počasí, ani sílící déšť je nezastavuje. Náměstí s fontánou patří mezi menší, takže o to větší tlačenice to byla. Každopádně fontána je opravdu nádherná a soumrak dal vyniknout průzračně modré vodě. Jen v létě si to tu opravdu neumím představit. O fontáně se říká, že pokud do ní člověk hodí minci, určitě se do Říma vrátí. Nějak jsme na to zapomněli, ale stejně doufám, že se vrátím i tak. Na náměstí pak navazuje spousta uliček s obchody nabízejících různé suvenýry.

Den II. Vatikán

Druhý den byl také jasný - Vatikán a pak se kolem Andělského hradu vrátit do centra a projít zbývající severní část města. Na rozdíl od kolosea jsou Vatikánská muzea v pondělí otevřena, takže ideální.

Východ Vatikánských muzeí

Vatikánská muzea 

Jedná se o jednu z dalších nejvíce navštěvovaných památek Říma a bez koupených lístků bych vstup vůbec neriskoval. Při našem příchodu sice fronta nebyla nijak hrozná, ale spoléhat se na to by byla chyba - youtube obsahuje spoustu odstrašujících videí. Muzeum je vlastně propojením několika různých expozic pocházejících od různých papežů. Expozice jsou opravdu různorodé - od starého Egypta až po renesanční pokoje [6].

Poctivou prohlídkou všech zákoutí jsme strávili asi 3 hodiny a stále bylo na co koukat. Jen je dobré si uvědomit, že většina expozic je jednosměrných, takže je dobré prohlížet si celé pokoje a ne jen jednu jejich stranu.

První expozice

Fresky

Rafaelovy síně

Sixtinská kaple

Blížíme se ke kapli

Jedna z nejvíce proslulých památek na celém světě. Tady nejde ani tolik o architekturu, jako o fresky vytvořené takovými umělci jako Michelangelo, Botticelli, Perugino a Luca. Fresky pokrývají celý strop a znalí v nich naleznou "stvoření Adama" nebo "apokalypsu svatého Jana" [7]. Jedná se také o vyvrcholení celé návštěvy Vatikánských muzeí, a ne nadarmo některé skupinky míří rovnou sem. Vždyť právě v této místnosti probíhají volby papeže. Fresky jsou opravdu nádherné, ale na černo si udělat fotku nám nedalo. Takže pokud to chcete vidět, určitě se do Říma zaleťte podívat (nebo použijte google :) ).

Jako správní Češi jsme ale z kaple využili trik v podobě přímé chodby do baziliky svatého Petra. Jediné, co je proto potřeba udělat, je nenápadně se přidat k nějaké turistické skupince (pro které je chodba vyhrazena). Co na tom, že angláni, které jsme si vybrali, se v půlce zastavili a my tak skončili mezi samými asiaty - hlavně nenápadně. Prošlo to i tak :) 

Bazilika svatého Petra

Před bazilikou

Budova původně z roku 313, která byla později upravena do tvaru latinského kříže se třemi připojenými kaplemi. Mimochodem právě touto bazilikou byl inspirován Bílý dům. Třináct obrovských soch na střeše pak představuje Ježíše Krista, Jana Křtitele a všechny apoštoly kromě sv. Petra - ten má svou vlastní sochu přímo na náměstí a drží v ní klíč od království nebeského [8]. 

My nejprve vylezli na Michelangelovu kopuli. Na výběr je výstup pěšky (8 euro), nebo o dvě eura dražší výtah. Přes 500 schodů a nic pro lidi trpící srdečními problémy? Pche, to by bylo. Zvládl to dokonce i jeden slepec, ale po návratu dolů a zastavení jsme zjistili, že se nám nějak klepou nohy. Každopádně z kopule samotné si člověk úplně jinak uvědomí rozlehlost celé katedrály. A úplně ze shora pak byl krásný výhled na město - dokonce na asi 20 minut přestalo pršet! 

Po návratu dolů jsme se pak konečně ocitli rovnou v basilice a mohli si začít vše prohlížet z klasické perspektivy. A že je na co se koukat! Tohle se slovy opravdu moc popsat nedá. 

Kopule sv. Petra

Výhled z kopule

Hlavní oltář

Náměstí svatého Petra

Náměstí sv. Petra

Podloubí obklopující toto monumentální náměstí pro až 400 000 lidí prý symbolizuje otevřenou náruč církve. Obelisk ze 13. století před Kristem [9] uprostřed měl pak uchovávat popelnaté pozůstatky samotného Caesara, ale modernější verze tvrdí, že se jedná o zlomek Svatého kříže. Mimochodem v Římě se prý nachází 13 podobných obelisků. Nebo možná 14, záleží na tom, zda věříte pověstem o jednom ukrytém.

Na náměstí už se začala tvořit solidní frontička pro vstup do Baziliky, takže nejvyšší čas pokračovat v prohlídce Říma zase o kousek dál. Jen jsme ještě rychle nalezli ten správný symbol pro element větru (já jsem o tom přesvědčen :)).  

Andělský hrad 

Andělský hrad a Andělský most

Původně postaven jako mauzoleum pro císaře Hadriana a jeho rodinu v roce 139. Později byl začleněn do obranného systému města a v roce 1277 propojen podzemní chodbou s Vatikánem. Tu skutečně použil papež Klement VII. v roce 1527 při obléhání Říma. Socha na vrcholku hradu pak měla symbolizovat konec epidemie moru v roce 590 [10].

Jedinou chybičkou byl fakt, že hrad měl v pondělí zavřeno. Alespoň jsme tedy nemuseli dumat nad tím, zda nám na prohlídku vyjde čas. Hrad jsme obešli a pokračovali přes přilehlý Andělský most znovu do centra.

Piazza del Popolo

Ne, toto opravdu není ona bazilika

Poslední velké náměstí, které nám chybělo, a na které jsme se těšili hlavně proto, že právě v bazilice Santa Maria del Popolo, prof. Langdon našel první oběť. Bohužel problém byl v tom, že notně znavení po celém dni, promoklí neustálým deštěm a zmatení tmou, jsme si baziliku spletli se dvěma přilehlými kostely. Tak máme alespoň příště co napravovat. Vylezli jsme si ale na přilehlou vyhlídku Terrazza del Pincioa a ještě se naposledy pokochali pohledem na noční Vatikán. Z vyhlídky jsme to pak po okraji parku vzali rovnou nad Španělské schody.

Španělské schody 

Španělské schody

Naše poslední hlavní atrakce. V létě se na 100% jedná o další místo, které je plně v obložení turistů. Vzhledem k silnému dešti jsme ale měli jedinečnou možnost pořádně si ho prohlédnout "prakticky o samotě". Pod schody se pak nachází fontána "ošklivé lodi" - připomíná totiž potápějící se loď [11]. Vzhledem k tomu, jak pršelo to bylo trefné. Fontána stojí na náměstí Piazza di Spagna, které přiléhá k ulicím s těmi nejproslavenějšími obchody pro snoby. My ze zvědavosti zamířili akorát do Disney shopu. Moc veselý pohled to tedy nebyl - neuvěřitelné zbytečnosti.

Běh

Vyhlídka na Vatikán a baziliku

Kyčel se pomalu dává do kupy, takže jsem měl příležitost dvakrát si ráno vyrazit na kratší běhy. Vzhledem k tomu, že moc toho zatím neuběhnu, rozhodl jsem se vyrazit do od hotelu kilometr vzdáleného parku Villa Borghese. Na delší běh nebyl stejně čas a počasí také nestálo za nic. První běh celý propršel - první kaluží jsem proběhl už asi po 100 metrech, takže zbytek byl čvachtavý. Druhý den pak sice nepršelo, ale mokro bylo stejně. Dostat se do parku v neděli bylo bez problémů, ale v pondělí už byla doprava po městě podstatně hustší a přebíhání některých silnic jsem si tedy užil. Za to atmosféra při prvním navštívení parku to plně vynahradila. Déšť se postaral o mizernou viditelnost a při probíhání různými zákoutími na poslední chvíli vykukovaly kašny, sochy, antické sloupy, prostě Řím - podobných artefaktů je naprosto plný. Při druhé návštěvě jsem se pak proběhl až k vyhlídce Terrazza del Pincio a měl tak možnost poprvé spatřit Vatikán - hlavně baziliku svatého Petra. A pohled na nasvícenou baziliku, to se opravdu nevidí každý den.

Vegan

Buddy Restaurant - moře, země, vegan

Stravovat se jako vegan v Římě, to není žádný problém. Centrum obsahuje několik čistě veganských podniků, ale lepší klasické restaurace často také nabízí veganské menu. Dokonce i rychlá občerstvení - hlavně formou různých sandwichů a panini nabízí veganské jídlo. Veganství je natolik rozšířené, že i v kavárnách si lze často dát veganské zákusky (byl jsem pozván na horký čokoládový muffin a musím říci, že se jednalo o velice příjemné posezení) a i v bufetu na nádraží měli nějaké ty veganské sandwiche, nebo saláty. A to nepočítám různé japonské, čínské, nebo indické podniky. Ale to by byl hřích nejíst v Itálii místní jídlo. Takže co jsme všechno vyzkoušeli?

Naše první návštěva byla restaurace Buddy Italian Restaurant Cafè, ve které jsme si dali "masové" koule v rajčatové omáčce s polentou a dýňové rizoto. Vše bylo perfektně jednoduché, uvařené pouze z pár surovin, ale přesto to chutnalo opravdu výborně. K tomu skvělý čaj (a prý úžasné bohužel neveganské domácí pomerančové sušenky).

Zatím ještě nekompletní nabídka v Ops!

Na první večeři jsme zamířili do vyhlášeného veganského podniku Ops! A musím říci, že to byl ráj! Nejlepší jídlo, co jsem kdy jedl! Restaurace je dělaná jako bufet, kde si člověk naloží kolik chce, vše se pak zváží a automaticky připíše na účet. A po zbaštění talíře se jede nanovo :) Tohoto konceptu jsem se trochu bál, a také po právu. Já si naložil tři talíře a k tomu jsme také ochutnali dýňový koláč. Já si tedy raději naložil ještě jeden talíř. Kuchaři totiž postupně přidávali nová a nová jídla, a já prostě musel ochutnat všechno. Mezi nejlepší "pecky" pak určitě patřily pirohy, lasagne, gnocchi, plněné žampiony, karamelizovaná karotka, plněné závitky, ... Prostě všechno bylo dokonalé. Návštěva tohoto podniku mi z hlavy skoro vymazala celý den a rozhodně se jednalo o moje "nej" celého Říma. Tedy další den už jsem to naštěstí vnímal trochu jinak...

Dále byl v plánu Flower Burger, ale jako naschvál měli přes oběd zrovna zavřeno kvůli výpadku elektřiny. To mě velice zklamalo a narychlo jsme se proto vydali do indického bistra Vega Food Roma. To sice nebylo špatné, ale byl to takový průměr.

Pokus o slanou snídani

Návštěvu jsme pak zakončili večeří v Origano Trevi, kde jsme měli velké dilema, zda vyzkoušet typické italské těstoviny, nebo pizzu. Vzhledem k tomu, že v nabídce byla veganská pizza s tofu, já měl jasno. Navíc Itálie bez pizzy, to prostě nejde. A jaká byla? Skvělá! Jen tofu mě tedy zklamalo - jednalo se o klasické neochucené bílé (uzené by určitě chutnalo lépe).

Celkově tak jídlo bylo na 1*. Tedy pominu-li mizerné snídaně na hotelu. Měl jsem domluvenou veganskou snídani, ale to jsem netušil, že jediné, co dostanu "navíc" bude přeslazený balený croissant. Pečivo sice veganské bylo, ale jediná "zelenina" v bufetu byly naložené okurky a kečup. Naštěstí sladké snídaně v podobě vloček a sójového mléka to vyřešily.

Návštěva Ops! Talíř 2/3.

Neochutnat místní pizzu prostě nelze

Dýňový koláč (trochu lepší štrúdl)

Video

Zdroje a odkazy 

[1] Řím - průvodce, [online].
[2] Rome by CIVITATIS, "Roman Forum", [online].
[3] Italy Travel Guide, "A Self-Guided Angels & Demons Tour of Rome", [online].
[4] Rome by CIVITATIS, "Pantheon", [online].
[5] Rome by CIVITATIS, "Piazza Navona", [online].
[6] Váš průvodce Řím, "VATIKÁNSKÁ MUZEA", [online].
[7] Rome by CIVITATIS, "Sistine Chapel", [online].  

[8] Rome by CIVITATIS, "St. Peter's Basilica", [online].  

[9] Rome SMART TOURISM GUIDE, [online]. 

[10] Rome by CIVITATIS, "Castel Sant'Angelo", [online].  

[11] Rome by CIVITATIS, "Piazza di Spagna & the Spanish Steps", [online].