Zhodnocení roku 2018

Rok 2018 byl mým posledním rokem v nejmladších běžeckých kategoriích. Teď už mě ve vybraných závodech čeká těžká konkurence v podobě kategorie 30+. Takže jak jsem využil svoji poslední možnost na slušná umístění? Nebylo to vůbec špatné - výrazně jsem si zlepšil osobák na půlmaratonu (1:24), vyhrál pro mě nejdůležitější trailový závod na 41 kilometrů a poprvé zvládl odběhnout celý pohár Kunětické 9. Jen závěr roku mě zklamal, když mě s prvními mrazy začaly trápit nejprve kolena a pak opět kyčel. Takže musela následovat pořádná běhací pauza a přehodnocení mých cílů pro další rok.

Běhání

"Pohodová" tepovka po tříhodinovém
závodu

Rok 2018 byl pro mě co se týče závodění zatím nejproduktivnějším rokem vůbec. Zvládl jsem v něm 15 závodů. Z toho tedy 9 patřilo do poháru Kunětické 9 (jaká ironie), ale stejně. Na to, že závodění pro mě opravdu prioritou není, tak jsem spokojený. Měl jsem ale dobrou motivaci - příležitost naposledy si zazávodit v kategorii do 30 let. To znamenalo příležitost na slušné umístění. Zejména delší běhy totiž nejčastěji vyhrávají kluci 30+ (a někdy i 40+). Takže příští roky můžu na pěkné výsledky zapomenout.

A jak jsem to tedy využil? Byť žádné trojité zlato jako v roce 2017 se nekonalo, pocitově jsem dopadl ještě lépe. Mezi mé největší úspěchy považuji: 

• Výhra SAAR Challenge Half (41 km) a posunutí traťového rekordu o téměř 15 minut 
• Uběhnutí 43,5 km za 4h:15min (přes 1300 m. převýšení) v rámci štafety 50 mil železnohorských 
• Zaběhnutí pardubického 1/2 maratonu za 1:24:23

Ale ani další závody nebyly špatné - druhé místo na VyKingovi, kde jsem si skoro o minutu zlepšil osobák, čtvrté místo na 10tce v Heřmaňáku nebo můj nový osobák na desítce Monaka (39:02). Nějak podezřele často se mi závodní průměrné tempo podařilo stáhnout pod 4:00 min/km. 

Získané medaile
za Strava Challenges

Na druhou stranu za objemy jsem se nijak zvlášť nehonil a raději si užíval, že můžu běhat. Držel jsem se skromné hranice 200 kilometrů měsíčně a alespoň jednou za měsíc si zaběhnout půl maraton - tak, abych získal medaile z portálu Strava. Tato výzva však vzala za své v létě, kdy Strava změnila bezpečnostní politiky a soukromé aktivity přestala do žebříčků započítávat. Aby se běhy hodnotily, musely být nastaveny jako veřejné - tedy viditelné pro všechny, včetně nepřihlášených uživatelů. To se mi rozhodně nelíbilo, a medaile jsem tak raději oželel. I přes to jsem ale dál běhal více než 200 kilometrů měsíčně a půl maraton si dával do konce listopadu, kdy se mi zase ozvala kyčel. Bohužel v prosinci jsem tak nenaběhal vůbec nic. Moje statistiky tak vypadají následovně:  

• Celkem naběháno: 2334 km (oproti 1906 km v roce 2017 a 3446 km v roce 2016) 
• Celkem běhů: 204
• Celkový čas: 196 hodin
• Průměrná rychlost: 12 km/h 
• Nastoupáno (ubohých): 16 704 m   

Další aktivity 

Detailní statistiky plaveckého tréninku

Vzhledem k tomu, že jsem toho moc nenaběhal, tak jsem měl alespoň více času věnovat se jiným aktivitám. To se týkalo hlavně plavání, kterému jsem určitě věnoval zatím nejvíce času a podařilo se mi tak trochu vypilovat můj styl. Místo důchodcovské čubičky už bych si tomu dovolil říkat celkem obstojná prsa. Párkrát jsem se už odvážil i do dráhy určené pro kondiční plavání, kde jsem občas dokonce ani nikoho nebrzdil. Celkem jsem uplaval:  

• Celkem uplaváno: 123 km
• Celkem tréninků: 82
• Celkový čas: 62 hodin
• Průměrná rychlost: 2 km/h 

Jako další kompenzační cvičení jsem pak tradičně zařadil nespočet tréninků jógy (od září už i pod profesionálním dohledem), silových tréninků (ne že by to bylo vidět) a dokonce jsem si v létě i párkrát pohodově vyjel na kole. Tím jsem si také jednou splnil tajný mini cíl - dojet si na běžecký závod místo auta na kole.

Odpočinek na kole

Za největší úspěch ale považuji fakt, že jsem se opravdu donutil něco začít dělat s mými zády (viz varování z vegan sport kempu) a od září začal pravidelně chodit na cvičení Pilates. Na zvláštní pocit ze třídy plné žen jsem si rychle zvykl a postupně začal chodit i na všemožné typy jógy (power jóga pro začátečníky, jóga pro zdravá záda, hatha jóga a klasická power jóga - tam už se občas i jiný chlap ukáže :)). Jen můj pokrok určitě není nijak závratný. Nevím, čím to je, ale cviky "s pocitem zatažení tampónu", "překlopení pánve" nebo "těhotenský předklon" mi stále nějak nejdou :)

Z pohledu měřitelných aktivit pomocí GPS (a od léta pak i plavání - nové Garmin hodinky umí zázraky) můj rok vypadal nějak takhle:  

Vegan

V profesním životě se mi pak také dařilo a hlavním úspěchem bylo dokončení mého doktorátu. To se mi podařilo i s obrovským handicapem v podobě o 13 bodů sníženým IQ, se kterým se prý potýkají všichni vegani. No, naštěstí mi to i tak stačilo :)

Ale teď vážně - veganství mně stále naprosto vyhovuje a ověřil jsem si, že i ze zdravotního hlediska se jedná o perfektní typ stravování, což mi potvrdila i moje obvodní lékařka na základě dvou prohlídek a skvělého výsledku krevních testů. Lepší dárek k mému druhému veganskému výročí než její slova "pokračujte v tom, co děláte, protože to očividně funguje" jsem si opravdu přát nemohl.  

Během roku jsem se pak při závodech snažil reprezentovat buď tento blog, nebo komunitu Vegan Sport Club. A co jsem měl příležitost slyšet okolo, tak ostudu jsem rozhodně neudělal. Vtípky typu "jaké řeznictví mě sponzoruje" mě nechávaly klidným a pocit při proběhnutí cílem na prvních pozicích přinášel skvělé zadostiučinění. Jen dojem na Vegan Sport Club jsem asi velký neudělal, když do příspěvku, který o mě zveřejnili, použili fotku s rozlišením snad 10x10 pixelů :) Jasný náznak toho, že příště chtějí vidět první místo!

Blog

Být schopen zase se pořádně
proběhnout - třeba na Žleby

Nový rok mimo sportování také znamená, že můj blog je zase o rok starší. Opět jsem si nekladl jiný cíl než publikovat nový článek každý týden. To se mi dařilo, ale musím přiznat, že hlavně kvůli drobné fintě - psát postupně aktualizované články. Takže takový článek o běžeckém poháru Kunětická devítka mi vyšel na 8 článků. V dalším roce v tomto trendu plánuji pokračovat, třeba v článku Testování nových receptů. Více času na ostatní články mi tak snad umožní udržet či zlepšit jejich kvalitu a konečně také aktualizovat statické stránky jako úvod, recepty a vegan.

Plány a cíle 

Vzhledem k tomu, že po novém zranění se teprve pomalu rozběhávám, na rok 2019 si tedy z hlediska běhání nedávám naprosto žádné cíle. Měl jsem samozřejmě velké plány, jako třeba zaběhnout sám 50 mil železnohorských, ale ty jsou teď ve hvězdách a mnohem přednější pro mě je být zase schopen běhat. Ideálně tak, abych si v létě mohl zaběhnout nějaké parádní delší úseky a také mohl objevovat nová místa. Tak opožděně vše nejlepší do nového roku a ať se daří! 

Vánoce 2018

Plány na moje třetí veganské Vánoce byly jasné - hlavně tedy na 8 druhů cukroví, které jsem nakonec všechno připravil. Letošní příprava však byla okořeněná o málem uvařený mixér, takže jsem si zažil i trochu adrenalinu. A jak to tedy dopadlo? Jaké cukroví se povedlo a zmizelo jako první? A jaké naopak ještě stále zbylo? Kromě cukroví jsem pak připravoval štědrovečerní večeři - tradičně v podobě hlívy obalené v nori řase a osmažené na kokosovém oleji. A samozřejmě Vánoce by nebyly kompletní bez banánové zmrzliny a nějakých těch jednohubek. 

Cukroví 

Letošní cukroví

Přípravu cukroví jsem si letos opět užil. Několikrát jsem se při výrobě přecpal k prasknutí, takže jsem pak celý zbytek dne opravdu nemohl jíst. A konečně jsem také zapřáhl mixér nadoraz. Jedno dopoledne jsem se pustil do přípravy dvou várek arašídového másla (určitě něco přes 1 kg) a následně pokračoval s třemi druhy cukroví. Při mixování první vrstvy posledního cukroví - arašídovo-banánového to mixér konečně vzdal a sám se vypnul. Poprvé jsem tak otestoval jeho tepelnou pojistku proti přehřátí. Funguje perfektně. Jen jsem si zprvu nebyl 100% jistý, zda se jedná o pojistku, nebo jestli jsem ho opravdu neuvařil. Příprava tohoto cukroví totiž byla opravdu náročná a kombinace datlí a oříšků jako obvykle pěkně hutná. Prostě mi dost zatrnulo, zvlášť když znovu zapnout nešel ani po 10 minutách. Musel jsem ho za oknem chladit asi půl hodiny, teprve potom znovu naskočil a mohlo se vesele mixovat dál.

Z cukroví jsme nakonec letos připravili: 

Arašídovo-banánový fondán

• Arašídovo-banánový fondán - toto "cukroví" je vlastně obdoba mého narozeninového dortu a hned se stalo jedním z nejoblíbenějších. Držel jsem se receptu, takže spodní vrstva byla opravdu hodně sladká - přidal jsem sůl, ale stejně by určitě stačilo méně datlí. Mixér si o té náloži také myslel svoje, a právě při tomto kroku mi sepnul tepelnou pojistku. Po jeho vychladnutí jsem ještě přidal čokoládové kousky a opravdu krátce pomixoval. Ve vrchní vrstvě jsem pak použil jen arašídy, druhou půlku banánu, vodu a trochu datlí - žádný kešu krém nebyl potřeba. Podobně jako galaxy, cukroví je nejlepší rovnou z mrazáku. V pokojové teplotě po chvíli začne také trochu téci (byť ne tak hrozně, ale to už záleží na konzistenci vrchní vrstvy). 

Datlové sušenky

• Datlové sušenky - letos jsem trochu improvizoval. Špaldovou mouku jsem neměl, tak jsem namíchal kukuřičnou a rýžovou s trochou pohankové. K tomu asi ve stejném poměru oříšků - mandlí a lískových (ty byly hodně výrazné). Jako tuk jsem použil kokosový olej a vinný kámen nahradil kypřícím práškem do perníku - také jsem přidal perníkové koření (chtěl jsem mít něco jako perníčky, ale asi to bylo málo). Chuť perníčků z nich moc cítit nebyla, zato lískových oříšků dost. Každopádně cukroví díky tomu, že jsem nemusel přidávat vodu, šlo krásně tvarovat a další dny se pěkně rozleželo a zůstalo skvěle křupavé (v krabičce a pokojové teplotě i po třech týdnech). Z cukroví nebylo vůbec patrné veganství a tak chutnalo i typickým strávníkům. Na to, že obvykle tyto typy moc nemusím, letošní jsem baštil ve velkém. 

Burákové polokoule

• Burákové US koule - tak nevím, zda jsme letos byli tak nešikovní, nebo líní, ale kuličky nám tvarovat vůbec nešli tak, abychom dovnitř mohli umístit zmrzlou borůvkovou marmeládu (možná byla málo zmrzlá - příště to chce nechat určitě alespoň pár hodin). Vyzkoušeli jsme pár tvarů, a nakonec se uchýlili k otevřeným kuličkám - alespoň nějaká změna. Každopádně chuťově se opět jednalo o jedno z nejoblíbenějších cukroví a zmizelo jako úplně první. Také je ale lepší ho uchovávat v mrazáku - jinak marmeláda celkem teče.  

• Kokosový fondán - Grizly mě tentokrát velice zklamal - poslali mi nějaký vysušený strouhaný kokos, ze kterého máslo opravdu udělat nešlo. Naštěstí jsem měl nějaké udělané v zásobě. Ale i s tím se cukroví moc nepovedlo. Vzhledově vypadalo jako minulý rok, ale chuť byla prostě jiná, než si ji pamatuji. Navíc na kostičky se mi zase nakrájet nepodařilo - rozpadalo se na různé tvary. Díky soli se pak opět jednalo o velice netradiční cukroví, které chutná jen lidem, co opravdu milují kokos, popřípadě tahini. Nějaké zbývající kousky jsem využil do ranní kaše.  

Galaxy kostičky

• Galaxy kostičky - spodní vrstvu jsem opět udělal hlavně z vloček a strouhaného kokosu s tím, že lněná semínka jsem klasicky vynechal. Cukroví jsem podle receptu nijak nesladil, takže malinová i borůvková vrstva byly celkem kyselé, ale nikomu to nevadilo. Jen kostičky jsem letos musel krájet trochu větší - jinak spodní vrstva občas odpadávala. 

• Kokosové kuličky - nejjednodušší cukroví, a navíc skvělý způsob, jak využít nekvalitní kokos. Samotný kokos a datle byly samozřejmě moc sypké, takže bylo nutné přidat trochu vody. Pak už kuličky šly tvarovat. Část jsme nechali jen tak, část obalili v kakau (ty pak byly opravdu extra suché), ale nejvíce jich namočili do domácí čokolády (kokosový olej a kakao). Jednoduché a dobré. Zejména poslední kombinace pak měla extra úspěch a zmizela rychleji, než jsem čekal. 

Kokosový fondán a kuličky

• Rafaelo kuličky - velice podobné kuličky předchozím, jen navíc s kešu, kokosovým olejem a kokosovým mlékem, které jsem tradičně nahradil kokosovým máslem smíchaným s vodou. Doprostřed jsem chtěl dát lískový oříšek, ale byl jsem přehlasován, a tak vyhrály loupané mandle. Prý by to bez nich nebyly ty pravé rafaelo. Kuličky jsme pak ještě obalili ve strouhaném kokosu - díky tomu, že byly trochu mastné, tak na nich držel dobře. Podobně jako kokosové kuličky, i tyto zmizely nejrychleji. Prostě kuličky a kokos je kombinace, která nikdy nezklame. Navíc toto cukroví je trvanlivé, neteče, a je tedy vhodné pro různé ochutnávky nebo jako svačina - bez lednice vydrží rozumně dlouho. 

Pistáciové matcha kuličky

• Pistáciové kuličky - tak tahle novinka letošních Vánoc byla pecka! Určitě je musím zařadit i v průběhu roku! Do "těsta" z pistácií, kokosu a kokosového sirupu jsem přidal matcha prášek, takže barva byla opravdu extra zelená! Kuličky jsem pak namočil do rozpuštěné 70% hořké čokolády. Vrstva čokolády byla opravdu hodně poctivá, takže přebila i chuť vysušeného kokosu, která celkový dojem trochu srazila - cukroví se do krku moc nechtělo. Opět se ale jednalo o ne úplně tradiční chuť, takže ne každému cukroví sedlo. 

Štědrovečerní večeře

Bramborový salát

Sladké bychom měli, tak jak dopadla večeře? Salát jsem připravoval klasicky den předem. Držel jsem se osvědčeného receptu. Opět jsem však vynechal naklíčené rostliny a sojanézu. Místo té jsem použil více sójového jogurtu (500 g), který jsem ochutil sójovou omáčkou, hořčicí a umeoctem. Určitě jsem dělal větší porci, než je v receptu, ale i tak jsem dal více tofu, než je doporučeno - na asi 8 větších brambor jsem použil jedno marinované a dvě bílé připravené jako tofíčka. Tím nelze nikdy nic zkazit. Salát byl opět lehčí, všem moc chutnal, a i s několikanásobným vyndáním celé mísy z lednice a opětovným zchlazením vydržel bez problémů 4 dny.

Obalování hlívy

Jako hlavní chod jsem pak opět připravil hlívu a la rybu. Ta představuje velice věrnou imitaci ryby a já ji mám už napevno spojenou právě s Vánoci. Když si vzpomenu na můj první pokus o vánoční večeři v podobě nekapra ovesného, musím se jen pousmát. Proti němu hlíva vzhledově připomíná rybu a nori řasa se pak postará o rybí chuť.

Hlívu jsem naložil den předem do kombinace vody, sójové omáčky a provensálského koření. Nálev jsem pak použil na potření nori řasy, takže šla krásně obalit okolo plátků hlívy. Díky namočení pak řasa nepraskala a zároveň se k hlívě přilepila, takže nebyla potřeba používat párátka. Vše jsem pak obalil v kukuřičné mouce, a nakonec v kukuřičné strouhance - "vajíčkový" krok jsem prostě přeskočil. Smažení v kokosovém oleji pak chuti také vůbec nevadilo (olej tam cítit ani nebyl, jen při smažení příjemně voněl).

Večeře - hlíva a la ryba

Po večeři pak kromě pořádné dávky cukroví následovala také osvědčená banánová zmrzlina, tentokrát v kombinaci s mraženými malinami a samozřejmě kakaem. Na oslavu jsem pak opět jako pomazánku na jednohubky připravil bramborový tatarák. Kromě klasické varianty jsem letos připravil ještě odlehčenou "baby" verzi bez čerstvého česneku. Místo něj jsem použil asi lžíci sypaného medvědího česneku. Popravdě, verze s klasickým česnek mi chutnala o něco více, ale tato novinka také nebyla špatná.

Tak nevím nevím, jestli se mi příští Vánoce bude chtít zkoušet něco nového, protože překonat tyto osvědčené recepty bude určitě těžké...