Vánoce 2019

Letošní Vánoce pro mě měly netradiční, ale o to více příjemnou atmosféru. S pomocí jsem se opět postaral o kompletní přípravu cukroví v podobě 11 druhů, na které uvedu recepty. Znovu se jednalo převážně o nepečené druhy, ale došlo i na dva pečené. Tentokrát vše klaplo bez problémů a mixér ani jednou nezaprotestoval. Radost nám tak zkazil jen jeden připálený plech, ale bez toho by to nebylo ono. Štědrovečerní večeře pak byla v podobě ověřeného veganského bramborového salátu a hlívy obalené v mořské řase. A jako dezert opět vyhrála banánová zmrzlina, která nám už několik let nahrazuje zmrzlinové poháry nebo přeslazené dorty.   

Cukroví 

Tento rok jsme naše cukroví zase o maličko posunuli. Většina byla stejná jako minulý rok, ale pár nových druhů jsme stejně připravili a některé staré trochu vylepšili.

Arašídové polokoule a rafaelo
s čokoládou

• Rafaelo kuličky - nejjednodušší nepečené cukroví. Stačí rozmixovat kešu, strouhaný kokos, pár datlí a přidat trošku kokosového oleje. S hmotou lze pak dále různě pracovat. My z ní udělaly dva druhy kuliček - do prvních jsme vložili mandli a obalili v kokose a druhé pak místo kokosu v pecičkách belgické čokolády, které jsme do kuliček trochu zatlačili. 

• Rumové kuličky - letošní novinka ze stejného těsta jako předchozí kuličky, jen jsme přidali kakao a pořádnou dávku rumu. Vzhledem k tomu, kolik rumu tam nakonec bylo a kolik jsem jich snědl, musím konstatovat, že už se nadále nepovažuji za abstinenta. 

Proces výroby kuliček

• Arašídové polokoule - po zkušenostech z minulého roku jsme raději neexperimentovali a rovnou dělali otevřené polokoule, které jsme plnili kvalitní malinovou marmeládou. To se opravdu vyplatilo, protože každý, kdo cukroví ochutnal, ji okamžitě chválil. 

• Arašídovo-banánový fondán - klasika z upraveného dortu, jehož receptem se pouze inspiruji. Obvykle spodní vrstvu nesladím a do vrchní přidávám banán. Cukroví tentokrát poměrně dobře drželo a moc neteklo. Arašídy na ozdobení jsem navíc trochu zatlačil do horní vrstvy, takže prakticky neodpadávaly. 

• Galaxy kostičky - další klasika z upraveného dortu. Že se musí jíst rovnou z mrazáku, jinak se roztečou, stále není dostatečná výmluva a cukroví je natolik oblíbené, že vynechat ho nemám dovoleno. 

Bounty kostičky

• Bounty kostičky - poslední upravený dort. Tentokrát v podobě nálože kokosu a čokolády. Mňamka, kterou jsem si oblíbil hlavně já. Cukroví navíc neteklo, takže super i na ochutnávky mimo domov. 

• Pistáciové kuličky - kuličky z pistácií, kokosu a matcha prášku posledně byly hodně suché. Letos jsem proto těsto udělal trochu tekutější (přidal olej a kokosový sirup) a tentokrát namočil do rozpuštěné 60% belgické čokolády. Cukroví se rázem stalo jedním z nejoblíbenějších druhů. Ideální pro povzbuzení po probdělé noci, což se letos extra hodilo. 

Jáhlové koláčky a datlové sušenky

• Jáhlové koláčky - letošní první pečené cukroví. Těsto jsme připravili z uvařených jáhel a špaldové celozrnné mouky. Jako náplň pak použili mák povařený v kokosovém mléce s povidly, skořicí, kokosovým sirupem a rumem (letos byly Vánoce opravdu veselé). Pak už jen stačilo vytvarovat sušenky (nejprve kouli a pak rozplácnout), pomazat náplní a přidat kapičku malinové marmelády. Sušenky jsme pak dali péci zhruba na 30 minut. Další velice oblíbené cukroví i pro "tradicionalisty". Cukroví jsme ale nedali do lednice a po týdnu se zkazilo. Nejsem si jistý, jestli by i lednice pomohla. Jedná se prostě spíše o chuťovku na víkend. 

Letošní cukroví

• Datlové sušenky - další pečená klasika, která nám nahrazuje perníčky a linecké cukroví. Letos jsme jako oříšky použili vlašské (to byla chyba, protože v pár kouskách zůstaly drobečky skořápek, což mě málem stálo zub) a vinný kámen nahradili kypřícím práškem do perníku (půlka sáčku) a k němu ještě pro jistotu přidali perníkové koření. Sušenky se pekly opravdu rychle, a právě tento plech se nám podařilo spálit. Zajímavé zjištění bylo, že sušenky jdou ozdobit pecičkami čokolády, které se kupodivu v troubě neroztály.  

• Čokoládová kolekce - letos jsme navíc využili formičky na čokoládu v podobě adventních obrázků. Ty jsme naplnili rozpuštěnou belgickou čokoládou s kokosovým olejem a po ztuhnutí už jen vyklepli. 

Štědrovečerní večeře

Tradiční Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeři už mám osvědčenou a raději neexperimentuji. Opět jsem připravil obdobu tohoto bramborového salátu. Oproti němu jsem použil dva svazky ředkviček, celou papriku, vynechal šalotku, a rukolu s řeřichou nahradil naklíčenými mungo fazolkami (chutnají jako hrášek). Obě tofu jsem pak použil celé (200 gramů) a olej se sojanézou úplně vynechal. Salát jsem zahustil 500 gramovým sójovým jogurtem, do kterého jsem přidal lžíci sójové omáčky a lžíci ume octa. Tento salát nevydrží moc dlouho, ale letos se stejně snědl během 4 dnů (snědl by se i dřív, ale jednu porci jsem si ulil bokem).

Zlaté prasátko

K salátu jsem opět připravil hlívu ala rybu. Plátky hlívy jsem naložil do nálevu z vody, sójové omáčky a provensálského koření. Nálevem jsem pak poléval plátky řasy tak, aby změkly a hlíva se do nich dala zabalit. Párátka jsem opět neřešil a vše obalil ve špaldové celozrnné mouce a kukuřičné strouhance (ta je žlutá, takže kurkumu jsem s klidem vynechal). I když plátky byly mokré, obal na nich stejně moc nedržel, ale to mi nevadilo. Na kokosovém oleji jsem je pak osmažil, což trvalo tak kolem 15 - 20 minut, takže hlíva krásně změkla. 

Abych si večeři pořádně vychutnal, opět jsem se rozhodl držet zlaté prasátko - celodenní půst až do večeře. I když jsem trochu podváděl (místo čisté vody jsem si dal čaj a jednou dokonce vodu s citrónem), letos jsem poprvé opravdu zlaté prasátko viděl! Čekalo na mě pod talířem :) Díky za projevenou důvěru! 

Vánoční dárek 2019 - Orb

Stejně jako poslední dva roky, i letos jsem se rozhodl zveřejnit další aplikaci pro programovatelné hodinky platformy Garmin Connect IQ. Tentokrát se pro změnu jedná o analogový vzhled hodinek nazvaný Orb (lepší názvy už byly zabrané). Vzhled lze různě upravovat, ale základem je opět minimalismus a úspora baterie. Unikátní vlastností je pak zobrazování doby neaktivity pomocí objevujících se "kuliček", které sledují minutovou "ručičku". Aplikace je dostupná pro větší množství hodinek včetně nejnovějších řad a podle konkrétních hodinek lze v nastavení upravit velikost zobrazení (pro různé rozlišení displejů). Aplikaci lze opět zdarma stáhnout v obchodě Garmin Connect IQ Store - tak krásné Vánoce!

Aplikaci z minulého roku - Zen Minimalist - si do teď stáhlo přes 15 000 lidí a její hodnocení 4,7/5 není vůbec špatné. Za ten rok jsem "musel" vydat 9 aktualizací, které přinesly nové funkce. Odměnou pak pro mě byla spokojenost lidí používajících tento vzhled. 

Letos jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném trendu minimalismu, ale tentokrát použít jeden z mých konceptů analogového zobrazení času. Orb v základním režimu zobrazuje pouze dvě "kuličky" reprezentující hodinovou a minutovou ručičku. Uprostřed se pak může nacházet další kruh, zobrazující 1 - 4 konfigurovatelné datové pole, nebo pouhé prstence zvětšující se podle aktuální tepové frekvence.

Další kuličky pak mohou následovat minutovou "ručičku" podle doby neaktivity. Veškeré barvy, stejně jako velikost fontů a kuliček jsou konfigurovatelné v nastavení aplikace. To je dostupné přes mobilní aplikaci Garmin Connect a volbu "Garmin Devices / Typ hodinek / Appearance / Watch Faces / Orb / Settings.

Jedno datové pole

Čtyři datová pole

Prstence a neaktivita

Mezi konfigurovatelná datová pole patří: datum (upravitelné formáty), počet kroků, splnění denního cílu v procentech, stav baterie, ušlá vzdálenost v km, tepová frekvence, počet nastoupaných pater, teplota, kalorie a nadmořská výška. 

Aplikace je dostupná pro následující řady hodinek:

• Fenix 6
• Fenix 5, Fenix 5+ 
• D2 Delta
• Forerunner 245, 645, 935, 945
• Legacy Hero
• Marq 
• Venu
• Vivoactive 3, 4 

Aplikaci lze opět stáhnout v obchodě Connect IQ:

Adventní běh pro Petrušku

Tuto neděli, 15.12. pořádá Kuba tradiční adventní Kunětickou devítku (a necelou pětku). Opět se jedná o "nezávod", jehož smyslem je setkání běžců v předvánočním čase, ale hlavně pomoci rodině, která tuto pomoc opravdu potřebuje. Letos se jedná o rodinu čtyřleté Petrušky, která má od narození tracheostomii. Veškerý výtěžek z dobrovolného startovného bude věnován právě jako pomoc této rodině. Startuje se v 10:00 a podle předpovědi to vypadá na poměrně teplé počasí.  

Celý příběh Petrušky je možné si přečíst na stránkách Dobrý Anděl.

Informace o závodě jsou pak dostupné na stránkách Race4U.

Aktualizace po běhu

V závěsu za holkami*

Letošní adventní běh Vánoce nepřipomínal ani zdaleka. Slibované oteplení sice přišlo, ale už od včera pořádně pršelo a na startu nás vítal poctivý slejvák. Nepřijet kvůli tomu by mě však ani nenapadlo - stále jsem si opakoval, co by Péťa dala za možnost proběhnout se, byť v takovém nečase. Na účasti se však počasí projevilo a já se na startu začal obávat, zda budu mít s kým běžet. Přece jenom, tahle akce není o závodění, ale o setkávání se.

Na poslední chvíli jsem si všiml Pavla a vyrazil poklidně s ním. První půlku závodu jsme si pohodově povídali a do Němčic se dokonce drželi za holkami. Ty měly na Pavla ale asi moc pomalé tempo, a tak je předběhl - mé brblání o tom, že se s nimi běželo příjemně, ignoroval.

Bahno tentokrát cákalo opravdu vysoko a já byl rád, že jsem si doma zamluvil sušárnu. Na otočce už jsem Pavla asi začínal nudit, protože se mě zeptal, zda nezkusíme doběhnout jednoho chlapíka, co před námi musel být alespoň pár set metrů. Odpověděl jsem proč ne a zařadil se za Pavla. Tempo už tak pohodové nebylo, ale stále to šlo. Na nic rychlejšího jsem ale opravdu neměl náladu.

Poklidný průběh závodu*

Chvílemi jsem si říkal, že doběhnout ho nemáme šanci, ale Pavel to rozvrhl tak přesně, že u schodů jsme ho doběhli. A světe div se, výjimečně se mi na nich podařilo předběhnout bez většího úsilí 3 běžce (a jednu běžkyni). Počítal jsem s tím, že z kopce mi to vrátí, ale tam jsem náskok ještě zvýšil - podle Strava to byl můj nejrychlejší seběh - vůbec nevím, jak je to možné.  

Letos mám opravdu dobrý pocit z toho, že to opravdu nebylo zadarmo a účast na běhu chtěla nějaké to sebeobětování. Navíc se nám s Kubovou pomocí podařilo vybrat 15 000 Kč, které snad alespoň trochu rodině Petrušky pomohou. 

Oficiální výsledky

Strava Flyby

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu.

Třetí rok veganem

Třetí veganský rok je za mnou a já se začínám cítit nějak staře. Na depku jako z fyzického věku to sice ještě není, ale už je to dost na to, abych při mém výročí necítil nic zvláštního. Zachránila to ale netradiční mezinárodní oslava, která proběhla přes šest časových pásem. A také nový typ dortu - tentokrát obdoba Bounty tyčinek, které jsem měl kdysi tak rád. Zhodnocení roku však bude trochu ostuda a plány na můj další veganský rok nechávám zatím raději otevřené.

Po nadšených dojmech z mého prvního a druhého roku bude tento článek pravděpodobně působit trochu všedně. Pravdou je, že veganství se pro mě stalo natolik samozřejmé, že už ho neberu jako něco zvláštního. Už pro mě není žádná výzva stravovat se jako vegan, nebo z toho být nervózní před novými lidmi. Stále jsou ale jídla a místa, která mě příjemně překvapí, nebo naopak pěkně vytočí.  

"The best of" 

Letos kokosové Bounty mini-dortíky

Mezi největší lahůdky, které jsem letos ochutnal patří bufet restaurace Ops. Z českých luhů a hájů to pak bylo domácí červené zelí v penzionu Novina, a když už jsem tam, tak určitě i "jejich" pochoutkový salát (vyráběn v pekárně Zrnko). V tomto penzionu jsem také poprvé ochutnal veganské párky. Jako jednohubka v listovém těstě byly moc dobré, ale že bych si je musel kupovat samotné, to rozhodně ne.

Naprosto však opět vedlo prakticky cokoliv, co jsem měl možnost jíst v Asii. I moje první střevní problémy za to testování stály a alespoň mně pomohly vytvořit si nová přátelství :)  

Z mého vaření a pečení pak nejlépe dopadly lasagne a musaka. Ze sladkého pak určitě ověřený Snickers dort, ale také novinky v podobě Bounty mini dortíků, kterými jsem mé výročí oslavil. 

Výběr z bufetu restaurace Ops!

Domácí červené zelí

Sójové párky v lineckém těstíčku

"Lehká" asijská snídaně

Osvědčený Snickers dort

Nové kamarádky a nejlepší kuchařky

Nové veganské přešlapy, problémy a postřehy

Pravá veganská pizza řetězce Peppes

• Mléko v pizze - asi jediný můj přešlap, kterého jsem si vědom, je zároveň mým dosavadním největším "veganským hříchem". V pizzerii Lanza jsem si jako obvykle objednal jejich skvělou vegetariánskou upravenou na veganskou - bez sýra. Paní majitelka se mě ale tentokrát opatrně zeptala, jestli veganství hodně řeším, a zda mi nebude vadit, že v těstě je "maličko" mléka (které se ale při pečení prý vypaří). Naprosto mě to vykolejilo - stejnou pizzu jsem si tu dával v průběhu let několikrát a vždy jsem byl ujištěn, že těsto je veganské. Nová informace ale byla, že se jedná o speciální recept z odlehlého italského regionu a vaří podle něj odjakživa. Nechtěl jsem kazit večeři, a když už jsem to přežil tolikrát, jednou navíc už mě nezabije. Pizzu jsem si tedy dal s tím, že se jednalo o mé první jídlo, o kterém jsem vědomě věděl, že veganské není. Opět se mi potvrdilo, že být veganem na 100% prostě nejde - to by člověk nesměl věřit nikomu a ničemu a vařit si jen sám ze základních surovin. Každopádně nevím, zda to bylo mé podvědomí, nebo se zhoršili, ale pizza mi tentokrát nechutnala. Takže faktu, že se jednalo o mou poslední návštěvu tohoto podniku, nelituji. Každopádně varování pro ostatní vegany, kteří většinou pizzu berou jako naprostou jistotu a zálohu, když nic jiného není k dispozici - existují oblasti a recepty, které mléko používají, takže je bohužel potřeba se pořád ptát (a doufat v upřímnou odpověď)! 

Indie v Čechách jedině s rýží

• Indický chléb a placky - minulý rok jsem tvrdil, že jsem v Čechách narazil na indickou restauraci, která do chleba / placek přidávala vajíčko. Minulý týden jsem pro změnu narazil na restauraci, která používá mléko. Naštěstí už jsem s tím počítal předem a rovnou si objednal rýži - v Čechách člověk nikdy neví.   

• Termín vegan v restauracích - veganství pořád není vůbec zřejmá věc a obsluha v restauracích často netuší, co přesně tento pojem znamená. Už se mi tak například stalo, že mi obsluha tvrdila, že něco není veganské, protože to obsahuje olej. Pořád ale lepší, než kdyby to bylo naopak.    

Složení žitného chleba

• Žitný kvasový chléb pekařství Sázava - letos jsem také jednou dostal chuť na chleba :) Všichni si hrozně vychvalují pekařství Sázava, tak jsem vyrazil zjistit, zda jsou jejich chleby veganské (na internetu bohužel kompletní složení nemají). Slečna se nejprve na můj dotaz tvářila, že slovo veganství slyší poprvé v životě, ale ochotně to šla zjistit dozadu. Po pár minutách se za mnou vytvořila slušná fronta a slečna stále nikde. Nakonec se vrátila s nepořízenou, ale z kasy vyjela lístek se složením, do kterého zmateně koukala. To už mi ale bohatě stačilo a zkušeným okem jsem jí vysvětlil, že hledám hlavně mléko a vejce, a že toto složení je opravdu veganské. Tak příště už snad nebude muset nic složitě hledat.      

Splnění plánů z minulého roku

Budu upřímný - letos nic moc:

Nenásilná propagace

• Darovat krev - nesplněno. Můžu se vymlouvat, jak chci (třeba že většinu roku jsem nemohl darovat z důvodů návštěv Asie - po těch je minimální vyžadovaný odstup 6 měsíců, nebo že jsem se před závody nechtěl oslabovat), pravdou ale je, že kdybych chtěl, mohl jsem si to zařídit. Takže s velkým černým puntíkem odsouvám na další rok.  

• Účast na veganské akci - nesplněno. Minule jsem si plánoval hlavně nový ročník veganského sportovního kempu, nicméně po vyhlášení programu jsem si to rozmyslel. Žádný trénink zaměřený na běh, ještě masovější akce a odlehlejší lokace. Navíc jsem cítil, že se potřebuji posunout spíše mentálně. Raději jsem se tedy vydal válet na 10 denní seminář Buddhistické meditace. Což vlastně lze považovat za téměř veganskou akci.  

Stále rostoucí návštěvnost stránek

• (Ne)propagace veganství - splněno. Za fanatického vegana mě stále nikdo neoznačil a spoustu lidí jsem naopak překvapil, když zjistili, že jsem vegan. To pak většinou vedlo k zajímavé diskuzi, takže tento bod považuji za splněný. S nepropagací mně také pomohl Vegan Sport Club, který opět úspěšně ignoroval mé pózování v klubovém triku na bedně. Příště si s klidným srdcem můžu nosit moje vlastní tričko :) I s touto nepropagací však návštěvnost stránek pomalu roste, takže není na co si stěžovat.   

Zkoušení receptu na Musaku

• Více experimentovat s jídlem - částečně. Plán vyzkoušet dva nové recepty měsíčně jsem dodržel jen tak tak. Zahýbala s ním hlavně 3měsíční pauza při čekání na novou nádobu k mixéru. Naštěstí jsem měl pár receptů v zásobě, takže to vyšlo. Každopádně experiment jsem bral jako výmluvu, proč nepsat nové recepty a svůj účel také moc nesplnil - žádný recept jsem nevyzkoušel více než jednou. Takže na další rok podobný článek neplánuji. 

• Podporovat lokální produkci (cíl z prvního roku) - tady bude vždy prostor k dalšímu zlepšování, ale musím říci, že letos jsem se v tomto směru hodně posunul. Zeleninu jsem začal nakupovat v místním obchůdku, ve kterém se dá často nakoupit právě domácí produkce. Ovoce jsem se pak snažil brát z naší chaty a okolí (hlavně jablka, švestky a blumy). A do klasických supermarketů jsem téměř přestal chodit - když už, tak jen pro drogerii, plechovky fazolí a mraženou zeleninu.  

Plány na čtvrtý rok 

Nějaká ta domácí zelenina

• Darovat krev - letos už (snad) žádné výmluvy a tento rest musím napravit co nejdříve, ještě před nějakou tou "nečekanou" cestou do Asie.  

• Aktualizace stránek - do teď jsem se snažil publikovat alespoň jeden článek týdně (nebo alespoň jeho rozšíření). Letos se plánuji zaměřit spíše na kvalitu a chystám se aktualizovat hlavně statické stránky s informacemi o veganství. Přeci jenom za ty tři roky jsem se něco nového dozvěděl a zdroje a odkazy také stojí za úpravu. 

Sváteční běh

Oslava by samozřejmě nebyla kompletní bez nějakého toho netradičního běhu. Takže ráno ještě za tmy vyrazit v dešti, který by se neztratil ani v Lancasteru. Mé "podivné" pobíhání tentokrát neušlo pozornosti několika místních obyvatel.

Relive 'Morning Nov 13th'

Testování nových receptů

Při mém druhém veganském výročí jsem si slíbil vyjet ze zajetého stereotypu vaření stále stejných jídel. Chtěl jsem zase začít trochu experimentovat a vyzkoušet nové recepty, které jsem si uložil do hromádky "někdy až bude čas" ( = nikdy). A když už testovat nové recepty, tak proč je rovnou nedat ochutnat i ostatním a ukázat tak, že veganské stravování není vůbec špatné a nemusí být náročné? Tedy v případě, že se recepty podaří :) Abych zůstal motivovaný, sám pro sebe jsem si stanovil cíl vyzkoušet alespoň jeden nový recept každé dva týdny. To by tím pádem mělo vyjít na hezkých 24 receptů do mého dalšího výročí.

Článek postupně aktualizuji o nové recepty. Pokud ho tak čtete poprvé, můžete to vzít odspodu. Název každého jídla je zároveň odkazem na recept, který jsem zkoušel. Tentokrát nebudu podrobně popisovat přípravu, ale uvedu jen podstatnější změny, které jsem v receptu udělal. A k tomu také pokud možno názory ostatních - jak jim chutnalo, nebo nechutnalo.

24) Bounty tyčinky

Můj poslední recept musel být nějaký sladký dezert. Tak co jiného, než konečně vyzkoušet zdravější variantu mých kdysi oblíbených tyčinek? Receptu jsem se držel, jen místo strouhaného kokosu a kokosového másla jsem používal kokosové máslo a případně přidával vodu. Prostřední vrstvu jsem pak osladil kokosovým / javorovým sirupem - z první dávky jsem vytvořil muffinové mini-dortíky a z druhé tyčinky. Po ztuhnutí jsem polil vlastní čokoládou (kokosové máslo, kakao, kokosový olej a trocha rozpuštěné belgické čokolády). Úspěch zaručen. Tyčinky chutnaly tak moc, že je prý musím zařadit mezi letošní cukroví.

23) Pečený kešu sýr
Pavlův recept je nějaký divoký - podle mě mu tam něco chybí a naopak česnek tam používá 2x. Také jeho výraz, že podle kvality mixéru přidat vodu pro mě znamenal žádnou vodu. Málem jsem díky tomu skončil u kešu-česnekového másla. Takže nakonec jsem trochu vody dal, přidal lahůdkové droždí (bez něj si žádný sýr neumím představit) a po vyndání z mixéru pak nakrájená sušená rajčata. Vše bylo ale stejně hrozně suché, takže žádná utěrka a rovnou do forem. Nechal jsem přes noc odležet a upečeno pak bylo už asi za 30 minut. Směs se bohužel hrozně rozpadala, takže to byl spíše parmazán. Ale mňamózní. Opět zmizel tak rychle, že jsem si jen tak tak zachránil porci do krabičky na další den.

22) Gomashio

Tento recept už je jen ze dvou surovin - pokud to takhle půjde dál, příští už bude jen na syrovou zeleninu :) Ale opravdu stojí za to. Gomashio není nic jiného, než lehce opražený a rozmixovaný sezam se solí. Směs se pak sype na jakékoliv jídlo a nahrazuje třeba parmazán. Nechápu, jak jsem bez něj mohl vařit. Tato dobrota mě zachránila na meditačním soustředění, kde mně vynahrazovala chybějící sůl - s tou se totiž záměrně maximálně šetřilo. Takže jsem to vyřešil tak, že jsem gomashio ve velkém sypal na každé jídlo - včetně sladké kaše :)

21) Arašídové kuličky (3 suroviny)
Po 3 měsících čekání mně konečně dorazila nová náhradní nádoba do mého mixéru, takže se zase můžu pustit do testování receptů! A jak jinak "začít" než mým oblíbeným arašídovým máslem? Tentokrát jsem neměl k dispozici nic jiného než fotku z instagramu. Recept jsem si proto domyslel a použil jen 3 suroviny: arašídové máslo, jemné ovesné vločky a 60% belgickou čokoládu. A ještě špetku soli, ale to je klasika. Nevím, jestli původní kuličky byly také dělané tímto způsobem, ale na výletu všem bodly. Jen se "trochu" lepí na zuby :)

20) Ovesné lívance

Nechápu, proč všechny recepty na ovesné lívance obsahují kolem 10 surovin. Já to zvládl následovně: 100 gramů jemných ovesných vloček, 1 přezrálý banán a voda + ochucení lžičkou skořice a špetkou soli. Protože aktuálně nemám mixér (to je také důvod, proč teď recepty tak flákám), banán jsem pouze rozmačkal vidličkou. Lívance jsem pak osmažil na kokosovém oleji. Držely výborně, nerozpadaly se a ani se nepřipalovaly. Jako sváteční snídani doporučuji s borůvkami a mandlovým jogurtem.

19) Květáková rýže
O receptu na "rýži" pouze z květáku jsem poprvé slyšel od kamarádky, ale vyzkoušet ho mě moc nelákalo. Dokud se ke mně omylem nedostal květák. Příprava měla být jednoduchá - prý 5 minut. To sotva. Rozhodně ne pokud použijete struhadlo. A to nepočítám ten nepořádek okolo. Samotné smažení je pak už opravdu rychlé a bez problémů jde i bez pokličky. Květák jsem ochutil sójovou omáčkou, solí i pepřem. Výsledkem byla zajímavá chuťovka, z které jsem se ale moc nenajedl. A to ani přes to, že jsem snědl téměř celý květák a k tomu si udělal smaženici z tofíček. Takže květáková rýže dobrá, ale jen jako takový předkrm.

18) Dýňová polévka

Dýňovou polévku jsem nedělal poprvé, ale tento recept byl maličko jiný. Jako obvykle, polévka mi přijde plýtvání času - příprava trvá stejně dlouho jako u hlavního jídla a člověk se z ní moc nenají. Udělal jsem proto spíše omáčku (prostě jsem dal méně vody). Použil jsem klasickou dýni hokkaidó a přidal kari - bez něj si dýňovou představit neumím. Naopak javorový sirup jsem vynechal. Poprvé jsem však použil kokosové máslo (místo mléka) a výsledek byl super! Skvěle se hodila k přírodní rýži a marinovanému tofu. Ale někdo si ji dal jen tak jako polévku. Univerzální jídlo.

17) Avokádová pomazánka
S avokádem nemám dobré zkušenosti. Shodou náhod se ke mně jedno dostalo - mé druhé avokádo v životě. Takže co s ním? Co takhle zkusit pomazánku? Našel jsem recept plný zelených bylinek a klasicky si ho "trochu" zjednodušil. Použil jsem avokádo, česnek, mátu, libeček, lahůdkové droždí, kešu, citrónovou šťávu, sůl a pepř. Pomazánka byla tedy trochu podobná předešlému kešu sýru, ale byla mnohem více lehká a svěží. Světe div se, po rozležení se byla opravdu skvělá a někomu dokonce chutnala víc, než kešu sýr! Určitě za to mohla hlavně máta, bez té by to nebylo ono! Že bych na avokádo změnil názor?

16) Kešu sýr

Receptů na různé typy kešu sýrů je všude na internetu spousta. Tento mě ale zaujal, protože v něm není cibule a všechny potřebné suroviny jsou "instantní" a tedy vždy po ruce. Receptu jsem se proto držel přesně a použil jeden stroužek čerstvého česneku. Výsledkem byla hutná pomazánka, konzistencí trochu odpovídající hummusu. A jako obvykle kešu sýr nezklamal - na jednohubkách všem chutnal a každý se opět ptal, co je tato dobrota zač a jak ji připravit. Poprvé jsem také vyzkoušel kombinaci se sladkým hroznovým vínem. Hodilo se k němu skvěle!

15) "Škvarková" pomazánka
Škvarkovou pomazánku jsem nikdy nejedl, ale tahle pohanková mi jela! Přitom stačí pár surovin - pohanka, cibule, česnek, hořčice, olej (nemusí být), sůl, pepř a majoránka. Postupoval jsem podle receptu a jedna červená cibule mně vyšla na 150 gramů nevařené pohanky. Jen dodatečný olej a kyselé okurky jsem vynechal. A pokyn "nerozmixovat na kaši" můj mixér bohužel nezná, takže to taky nevyšlo, i když jsem se ho snažil hned zastavit. Pomazánka se skvěle hodí na toastový chleba, ale i třeba ke kuskusu.

14) Hořčičná omáčka

Jednou z mých oblíbených omáček, kterou si vždy v naší Špaldě rád dám, je omáčka z hořčice. Nikdy jsem ale nezjistil, jak přesně ji dělají, a tak jsem místo toho pátral po různých receptech. A nakonec jsem skončil u následující improvizace: lžíce kvalitní kremžské hořčice, asi pět lžic vody, a jedna lžíce umeocta. Doslazení nebylo potřeba (do hořčice se stejně přidává cukr) a olej mi klasicky také nechyběl. Vím, že tentokrát to snad ani nestojí za zmínku, ale já byl s výsledkem spokojen :)

13) Indický dhal
Indický dhal (daal, dal, dahl) je tradiční jídlo, na které existuje nespočet receptů (něco jako český guláš - každý je jiný). Tento jednoduchý recept jsem zkoušel poprvé a hned se stal mým oblíbeným, i přes to, že jsem zrovna neměl kokosové mléko. Jen kari jsem prostě musel přidat - to podle mě v žádném indickém dhalu chybět nesmí. A místo špenátu jsem pak použil kadeřávek, který jsem měl zrovna po ruce. A příloha? Natural rýže. Ale skvěle posloužil i jednoduchý kuskus. Tohle je prostě ideálně vyvážené veganské jídlo - plné bílkovin a důležitých živin.

12) Sekaná z quinoy

Na přípravu sekané, karbanátku, burgeru, nebo jiného mletého "masa" existuje spousta veganských receptů. Většina je ale založena na luštěninách, oříšcích nebo semínkách. Tento recept si vystačí pouze s quinoou, cuketou, cibulí a nějakým tím kořením. Hodí se tak třeba pro alergiky. Původní recept jsem ale musel hodně upravit. Použil jsem 300 g quinoy vařené v zeleninovém vývaru s pikantním grilovacím kořením. Cibulku jsem "osmažil" nasucho a pak k ní na chvilku přidal nastrouhanou cuketu se solí, pepřem a sójovou omáčkou. Vše jsem pak smíchal, dochutil, a nakonec přidal pohankovou mouku. Vytvaroval jsem šišky na sekanou a dal je péci do trouby na pečícím papíře - asi hodinu na 200°C. Sekaná se skvěle hodila právě k rajské omáčce z minulého testu.

11) Jednoduchá rajská omáčka
Recept je sice opravdu velice jednoduchý, ale je potřeba ho trochu "zveganizovat". Cibulku jsem osmažil nasucho, přidal doporučené koření a protlak (asi 400 ml). Po chvilce jsem vše zalil zeleninovým vývarem (vyšlo mi to na asi 500 ml) a omáčku zahustil pohankovou krupicí - slovo jíška neznám. Pak už stačilo omáčku jen dochutit solí, pepřem a také jsem přidal trošku agávového sirupu (místo cukru). K omáčce se skvěle hodí třeba špaldové těstoviny a samozřejmě nějaké to mleté "maso" - může být třeba oříškový nut roast, nebo sekaná z quinoy. Ale o tom až příště ...

10) Musaka

Musaku jsem poprvé ochutnal až nedávno v Barceloně, kde jsem si také hned slíbil, že ji zkusím připravit. Jsou to v podstatě takové zdravější lasagne, kde místo těstovin jsou použity brambory. Existuje spousta variant receptu, já si našel jednodušší, ale i tak to pravděpodobně bylo nejkomplikovanější jídlo, co jsem kdy připravoval (pro průměrné kuchtíky to ale bude brnkačka). Raději jsem tedy moc neexperimentoval, jen s česnekem a olejem jsem trochu víc šetřil a škrob jsem vynechal úplně. Místo sójového masa jsem pak použil bílé tofu a bešamel ještě posypal kešu parmazánem. A výsledek? Každý, kdo ochutnal, byl nadšený. Plech zmizel ani nevím jak. Velká dobrota.

9) Fazolovo-ořechová pomazánka
Tenhle jednoduchý recept jsem si hodně upravil. Místo fazolí jsem použil cizrnu (plechovku), vynechal olej a jeden stroužek česneku a přidal lahůdkové droždí (2 lžíce). Aby byla pomazánka roztíratelná, přidal jsem trochu nálevu z cizrny a vše důkladně rozmixoval. Po přendání pomazánky jsem zbytky v mixéru zalil nálevem a vytvořil tak omáčku, která se skvěle hodila k těstovinám i k přípravě kuskusu (místo vody). Samotnou pomazánku jsem pak k těmto jídlům přidal. Na pečivo jsem ji nevyzkoušel - zrovna jsem žádné neměl po ruce.

8) Cizrnové kari karbanátky

Místo burgerů jsem připravil karbanátky, které se skvěle hodily k bramborové kaši. Recept jsem proto zjednodušil - žádné brambory, žádný olej a o harisse nebo cilantru jsem v životě neslyšel. Těsto poměrně lepilo, takže jsem byl rád, že mi zbyla uvařená quinoa, kterou jsem si při tvarování karbanátků vypomáhal. Karbanátky jsem pak pekl v troubě na pečícím papíru asi hodinu (200° a jednou jsem je otočil). Chutnaly skvěle (všem) a byl jsem opravdu překvapen, jak křupavé byly i bez oleje. A dokonce i další dny se daly bez problémů jíst.

7) Lotus cheesecake
Že z veganských lotus sušenek lze připravit cheesecake vím už skoro dva roky. Shodou náhod se ke mně dostaly tři balení sušenek, takže o dortu bylo rozhodnuto. Na spodní vrstvu jsem použil necelé dvě balení a trochu kokosového oleje. V prostřední vrstvě jsem pak použil pouze kešu, kokosové máslo, vodu, banán a vanilkové aroma. Po zmražení jsem pak vše pak polil rozehřátou lotus pomazánkou (crunchy - totální slast) a posypal nalámanými sušenkami. O tom, že z tohoto dortu byli nadšeni opravdu všichni, asi netřeba pochybovat :)

6) Burákovo-borůvkový francouzský toast

Tak tahle rychlovka měla opravdu úspěch! Prostě čím nezdravěji jídlo vypadá, tím víc chutná. Ale recept přece jasně říká, že se jedná cituji "o zdravé a uspokojující jídlo". S druhou částí rozhodně souhlasím a první radši neřeším. Recept je opravdu jednoduchý, ale stejně jsem si ho ještě zjednodušil - místo mandlového mléka jsem použil vodu a mražené borůvky nahradil kvalitní borůvkovou marmeládou. A lepkem jsem se také netrápil. Myslím, že tenhle dezert budu muset dělat častěji. Jen nevím, jestli by název neměl být spíše "americký toast".

5) Špenátovo-brokolicový quiche
Konečně jsem se překonal a do nového roku vykročil napravením velkého restu - vyzkoušením mého prvního quiche. Receptu jsem se tentokrát raději držel poměrně důsledně. Jen místo cizrnové mouky jsem zkombinoval kukuřičnou, rýžovou a pohankovou a olivový olej nahradil kokosovým. Formu jsem vyložil pečícím papírem, takže další olej už nebyl potřeba. Cibuli jsem pak použil jarní (dva výhonky) a vše navíc posypal kešu parmazánem. Jako na obrázku to rozhodně nevypadalo (můj mixér samozřejmě žádné nerozmixované kousky nenechal a celá směs tak byla brčálově zelená), ale na první pokus to nebylo vyloženě špatné. Ale stále se jednalo o nejhorší quiche, co jsem kdy jedl. Hodnocení objektivníma očima prý tak 6/10. S quichem jsem tedy ještě rozhodně neskončil.

4) Čočka na kyselo

Při procházení mých zásob jsem nedávno objevil obyčejnou čočku, kterou byl nejvyšší čas spotřebovat. Komu by se však chtělo čekat věčnost na její uvaření, když červenou čočku může mít hotovou do 10 minut? Nicméně předvánoční čas byl pro klasickou čočku ideální, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet klasickou školní čočku na kyselo. Uvedený recept jsem zkombinoval s opravdu minimalistickým a k čočce přidal zeleninu (řapíkatý celer, bílou papriku a mrkev) povařenou na sójové omáčce s kmínem, pepřem, vše pořádně osolil, a hlavně ochutil umeoctem. K tomu jsem si osmažil uzený tempeh a pro mě dávno zapomenuté jídlo bylo na světě. Jen v trochu lepší variantě. Ale i tak jsem na něj stejně raději nikoho nezval.

3) Čočkové lasagne
Lasagne jsem sice už jednou připravoval, ale určitě ne podle tohoto receptu. Vlastně ani tohoto receptu jsem se moc nedržel, byla to spíše improvizace. Na základ jsem použil červenou čočku, rajčata, rajčatové pyré a nějaké to koření. V prostřední vrstvě jsem pak navíc rozprostřel žampióny a úplně nahoru přidal plátky rajčat a vše polil kešu sýrem. Takto připravené lasagne se pak pekly lehce přes hodinu (na krabičce psali asi 40 minut, ale tomu jsem opravdu nevěřil). Výsledek stál za to. Lasagne prostě nikdy nezklamou a zatím neznám nikoho, komu by nechutnaly. Pravda, někdo si je musel "vylepšit" parmazánem. Ale i tak jsem dostal pochvalu.

2) Falafel z quinoy

Falafel je jedno z mých nejoblíbenějších jídel (hlavně v UK), ale nikdy mě nějak nenapadlo si ho udělat sám. V kombinaci s quinoou se navíc jedná o proteinovou bombu. A dip z kurkumy byl hodně netradiční. Tentokrát jídlo chutnalo naprosto každému. Opět jsem udělal pár úprav - kokosový olej místo olivového, medvědí česnek místo klasického, nějaké to pikantní koření navíc, a také mi na poslední placičky došla cizrnová mouka - nahradil jsem pohankovou (přidával jsem pouze tak, aby se placičky moc nelepily). Jo a čekat dvě hodiny na vychladnutí těsta? Na to má opravdu někdo čas? :) Jen další den už placičky nebyly křupavé, ale pěkně gumové.

1) Špenátové palačinky
Na palačinky jsem ani nevím proč úplně zanevřel, takže hned prvním jídlem jsem se rozhodl to napravit. Původním receptem jsem se inspiroval opravdu hodně volně. Já použil mražený listový špenát a k zahuštění ovesné vločky s trochou pohankové mouky. Směs jsem pak pořádně osolil a ochutil medvědím česnekem. Samotné smažení zpočátku vypadalo hodně tragicky, ale po přidání více ovesných vloček už palačinky celkem držely tvar - stejně je ale potřeba dělat je menší. Některé jsem zkoušel smažit na troše kokosového oleje - jsou pak křupavější. Plánoval jsem je namazat humusem, ale nakonec jsem je zblajzl jen tak. Varování: nic pro ortodoxní masožravce (pokud nejsou opravdu hladoví - zřejmě to vypadá až moc zdravě).