Narozeniny jsem letos oslavil naprosto luxusně. Tím, co dělám nejraději, tedy během. A navíc na mém oblíbeném místě - v Toulovcových Maštalích. A samozřejmě jak jinak slavit narozeniny během než podle věku. Díky tomu, že už nejsem nejmladší, jsem si tak po dlouhé době mohl vyzkoušet trochu delší běh. Kromě této oslavy mě pak čekaly i nějaké ty "méně" tradiční - slavnostní, i obyčejné obědy a večeře a také klidné posezení u arašídovo-banánového opičího dortu. Ten jsem vyrobil podle receptu, který jsem si schovával speciálně pro mé narozeniny.
Oslava
Stoupání k Maštalím
Oslavit mé narozeniny během podle počtu kilometrů mě napadlo předešlý víkend, když jsem plnil květnovou půlmaratonovou výzvu (a nějak se mi podařilo ji protáhnout na skoro 25 kilometrů). Vymyslet prostředí také nebylo nic těžkého. Mé nejoblíbenější místo - Toulovcovy Maštale byly první, co mě napadlo. Pátek jsem si udělal volný, takže stačilo jen se sbalit a vyrazit.
Zaparkoval jsem v obci Zderaz, ze které jsem měl naplánovaný 29 kilometrů dlouhý okruh. Ten začal opravdu jednoduše - po široké cestě, která první 4 kilometry klesala podél Pivnické rokle do údolí Novohradky. Pak následoval rovný úsek až k chatě Polanka a teprve od ní to začala být ta pravá zábava - stoupání, nějaké to bahýnko, přeskakování potoků, skály, kořeny, písek, prostě parádní trail. Běh jsem si hrozně užíval a kilometry ubíhaly neuvěřitelně rychle. Úplně jsem zapomněl, že tohle je vlastně ten pravý důvod, proč mám běhání tak rád. Ne ty monotónní ranní výběhy stále stejnými trasami. Ani závody, po kterých se sice člověk cítí skvěle, ale při kterých trpí. Jen tak si běžet krásnou přírodou, do kopce přejít do chůze, neřešit čas, klidně se někde zastavit, něco si vyfotit, prostě pohodička.
Skalní město
Ale zpět k trase - po proběhnutí Borem u Skutče už jsem se dostal do blízkosti Toulovcových Maštalí, kde jsem křížem krážem proběhl všechna údolí. Terén tady mám zmáknutý prakticky do poslední skály a kamínku - přeci jenom tu za sebou mám celé dětství, nespočet výletů, návštěvy na chatě tety, několik pravých táborů (pěkně spaní ve stanu, žádná elektřina, zato služby, hlídky a mytí v potoce), spaní pod širákem, slaňování, hromadu her (včetně nočních) atd. Příjemnou změnou tak pro mě byla akorát skála Velké hradisko v Budislavi, kterou už jsem si vůbec nepamatoval a pak cesta zpět po červené značce. Ta je sice pro klasickou chůzi poměrně fádní, ale o to lépe se po ní běží.
Domácí tyčinka a fíky
Přímo ve skalním městě Toulovcových Maštalí jsem se pak zastavil na rychlou sváču - chtěl jsem otestovat mé nové tyčinky, které plánuji použít při delších závodech, kde na občerstvovačkách nemusí být nic veganského. Tyčinky jsem vytvořil maximálně prostě z pečlivě otestovaných surovin :) Ovesných vloček a přes noc namočených mandlí v poměru 1:1 a k tomu trochu soli. Nic víc. Něco sladkého (fíky) jsem si dal raději zvlášť - kdybych na sladké náhodou neměl chuť. Musím říci, že sváča sedla perfektně. Ani posledních 8 kilometrů zpět k autu tak nebyl žádný problém. Snad jen první kilometr po přestávce jsem cítil, že nohy trochu zatuhly, ale rychle se zase rozeběhly. Pár kilometrů před cílem jsem si ještě odběhl ke skále Kolumbovo vejce, aby mi počet kilometrů vyšel přesně. Tam se projevily mé silniční boty, když mně v prudkém kopci ujely a já se tak pěkně natáhl. Naštěstí nic hrozného a hned se běželo zase dál. No a poslední kilometr jsem věnoval videu - kvalita sice nic moc (technologie jako je OIS nebo fullHD mému foťáku nic neříkají), ale atmosféru si myslím, že vystihuje skvěle.
Krásný trail
Měl jsem štěstí, že jsem mohl vyrazit ve všední den. Díky tomu jsem na celé trase (kromě vesnic) nepotkal ani živáčka (v lese jsem na jednom místě slyšel nějaké trampy a cítil kouř, ale jinak opravdu nikde nikdo). Počasí vyšlo také naprosto ideálně - žádné vedro, ale ani moc zima. Dost mě také překvapilo, jak málo jsem byl na konci unavený. Když se běží takhle na pohodičku, pomalým tempem, nohy to skoro ani nepoznají :) Původně jsem si myslel, že následující dny si budu muset dát od běhání pauzu, ale nakonec to nebylo potřeba. Naopak, hned druhý den jsem si dal skoro 13 kilometrový běh - příležitost protáhnout si nohy při návratu z chaty se neodmítá :)
A to je všechno?
Arašídovo-banánový dort
Kromě mé soukromé běžecké oslavy mě samozřejmě čekaly nějaké ty další. Vzhledem k tomu, že rodinná oslava bude až tak za měsíc, zatím mám za sebou akorát oslavu s kamarády a nějaké ty příjemné obědy a večeře. Konečně jsem také mohl vyzkoušet nový dort, jehož recept jsem si šetřil na mé narozeniny - hutný arašídovo-banánový (oficiálně raw chunky monkey banana cream pie). Tentokrát to byla celkem změna. Kešu oříšků bylo v dortu minimum, zato o to více arašídů. Takže dort chutnal, jako by byl vyrobený z arašídového másla. Dobrota přímo pro mě jako dělaná - ne nadarmo považuji arašídové máslo za moji největší závislost. To dokazuje má průměrná spotřeba hlavně v Lancasteru, kde kilové kyblíky mizely v rámci maximálně dvou týdnů. Díky převaze arašídů byl pak dort proteinová bomba, což po běhání přišlo vhod.
RUNVEG.cz!
A co se týče dárků, čekala mě opravdová překvapení. Návštěva lanového parku v Říčkách tématicky krásně navazuje na opičí dort a veganské dobroty hlavně v podobě půl kila čokoládových kousků opravdu potěšily. Hlavní dárky mně pak konečně dorazily o něco později, ale za to čekání stály. Trička a čepka s motivy mých stránek! Potisk na obyčejném tričku se sice nevyvedl úplně podle mých představ, ale zbytek vypadá parádně. S mojí reprezentací na závodech to tak začíná vypadat vážně :)
Kombinace květáku, batátů, mandlí, skořice, kari a koriandru dokáže vykouzlit tajemně orientální chuť. Původní recept byl sice na polévku, ale proč si rovnou nepřipravit hlavní jídlo? Pouhým přidáním více vody lze pak samozřejmě recept kdykoliv změnit zpět na polévku. K omáčce se jako příloha skvěle hodí kuskus nebo quinoa - obojí totiž chutná podobně orientálně (byť u quinoi hodně záleží na jejím ochucení). Určitě lze však použít i jinou libovolnou přílohu - třeba jáhlové knedlíčky, nebo rýži. Díky mandlím je omáčka sytá, takže kromě přílohy a nějaké té zeleniny na ozdobení už není potřeba nic jiného přidávat.
Původní recept na marockou květákovou polévku jsem sice vyzkoušel jen jednou, ale polévka mi moc chutnala. Na můj vkus je ale s její přípravou zbytečně moc práce - tedy na to, aby z toho byla "pouhá" polévka. Když už se s podobným jídlem dělám, tak chci, aby mě zasytilo. Proto jsem recept trochu upravil, aby z něj vznikla hutná omáčka - přidal jsem mandle, batáty místo mrkve a samozřejmě ubral vodu.
Suroviny
Polévka ze zbytků v mixéru
Následující suroviny vychází na asi 5 porcí (podle velikosti zeleniny):
Jeden větší květák
Jeden velký batát (asi 0,5kg)
150 gramů mandlí (nejlépe neloupaných)
Koření:
Zeleninový bujón
Lžička kari
Lžička skořice
Lžička koriandru
Trochu mletého kmínu
Podle potřeby sůl
Postup
Kombinace bílé a červené quinoi
Mandle nejlépe 8 hodin předem namočte do teplé osolené vody. To je vhodné hlavně v případě neloupaných mandlí, které se tím zbaví hořké chuti a budou lépe stravitelné. Oloupejte batáty, a s květákem vše nakrájejte na menší kousky a dejte vařit do vody tak, aby zelenina byla ponořená. Vody ale nedávejte zbytečně moc, aby byla omáčka dostatečně hustá. Přidat vodu lze kdykoliv, ale naopak je to horší (omáčka by se musela něčím zahustit, určitě by fungovala polenta, nebo kukuřičná kaše).
Přidejte zeleninový bujón a ostatní koření a vařte do změknutí asi 20 - 30 minut. Mezitím propláchněte a sceďte mandle a v mixéru je rozmixujte. Přilijte uvařenou zeleninu včetně vody a vše rozmixujte. Pokud je omáčka příliš hustá, můžete přidat vodu. Ochutnejte a případně přidejte koření.
Podávejte s vybranou přílohou. Mně se nejvíce osvědčila kombinace bílé a červené quinoi (v poměru asi 4:1) uvařené pouze s římským kmínem a solí.
Zbytek omáčky v mixéru můžete smíchat s vodou a získat tak nějakou tu porci polévky a zároveň si tím trochu usnadnit mytí mixéru :)
Můj třetí závod za posledních 12 dnů. Tentokrát nohy opravdu bolely už jen při chůzi. Ale počasí bylo krásné, tak proč si nezaběhnout 10 kilometrů v pěkné přírodě Slatiňanských lesů. Nějaké ty ambice samozřejmě byly, ale tentokrát bez nějakých větších ohledů na umístění - tyto závody totiž vyhrávají jiní borci. Každopádně jsem si říkal, že bych alespoň mohl zlepšit můj čas na této trati z roku 2016 (41:14), kdy jsem tu běžel Velkou cenu Monaka.
Počasí opět vyšlo naprosto nádherně, takže bylo na co se těšit. Před startem jsem se ještě chvíli prošel po okolí a udělal pár fotek. Ale nohy mě znervózňovaly. Po pardubickém půlmaratonu a následující K9 se nějak nechtěly vzpamatovat. A to i přes to, že jsem lehce ubral kilometry a žádné rychlejší běhy jsem nezařazoval. No, ještě dnešek budou muset zvládnout, a pak si dám od závodění chvilku pauzu.
Z procházky po okolí
Před startem jsem se potkal se skvělými běžci z Heřmaňáku, kteří začátkem června pořádají první ročník ultramaratonu 50 mil železnohorských. Závod mě moc láká, ale ještě přemýšlím, jak to udělat (celý ho rozhodně neuběhnu). Každopádně povídání mi čekání na start hrozně zpříjemnilo, takže na nějaký stres nebyl čas a po odstartování mi první kilometr nepřišel vůbec tak rychlý, jako posledně. Možná to bylo také tím, že jsem startoval až asi ve třetí řadě.
Každopádně předbíhat jsem začal už na prvním kilometru. Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl na to, jak mě na tomto úseku (první seběh) v minulém závodě předbíhali ostatní. Tou dobou jsem si říkal, co blázní, že těch pár vteřin za to nestojí. A teď jsem ten blázen byl já. Následující úsek po široké cestě moc příjemný nebyl - foukal proti nám silný vítr, začalo poprchávat (to bylo alespoň osvěžení) a nohy pořád nic moc. K tomu tempo 3:47 vypadalo na dost přepálený start. Zatím jsem ale mohl, tak proč to nerisknout.
Moje startovní číslo
V následujícím nejobávanějším kopci se mi podařilo předběhnout další dva běžce a první běžkyni. Takhle moc mě ale stehna dlouho nepálila a tepovka až ke 186 byla mým maximem. Následující úsek až téměř ke Kočičímu hrádku pak byl lehce volnější, ale na jeho konci jsem zabral a z posledních sil se mi podařilo předběhnout ještě jednoho běžce. Ale hned jsem toho litoval. Sil mi rychle ubylo a já musel zpomalit. Myslel jsem si, že mě hned zase dá, ale nějak se mu nechtělo. Běžci přede mnou však byly daleko pryč a já tak musel začít dávat pozor na trasu. Přesto jsem na jednom rozcestí zazmatkoval, ale běžec za mnou na mě naštěstí zařval - samozřejmě bych se vydal špatně. Na dalších odbočkách na mě pro jistotu už řval předem (moc jsem mu za to v cíli poděkoval, bez něj bych tam možná ještě bloudil). Příště musím při rozpravě dávat větší pozor - myslel jsem, že naše značení je jen bílé, ale bylo převážně žluté.
Asi do 7. kilometru jsem opravdu trpěl. Nohy šíleně bolely a měl jsem prostě dost. Naštěstí následující přeháňka mě opět trochu probrala, a hlavně úsek mezi 7. - 8. kilometrem a seběh okolo 9. kilometru byly opravdu parádní a i přes dva spadlé stromy (na které nás na startu upozorňovali) jsem si je moc užil. Konečně zpátky na silnici jsem byl překvapený, jak moc mi i to poslední minimální stoupání dává zabrat. Naštěstí do cíle už to pak bylo mírně z kopce. Bylo to prostě totálně nadoraz - což dokazuje moje cílová fotografie. Měl bych ji zcenzurovat, ale schválně ji tu nechám. Ať je vidět, že ani běžecký svět není pořád jen růžový :)
Rozhodně moje "nejlepší" běžecká
fotka! *
A výsledek? Čas 39:02 je pro mě oproti minulému závodu hodně slušné zlepšení! K tomu nečekaně 2. místo v kategorii a 7. celkově. Jen se musím omluvit Pavlovi, kterému se nezdálo, že mám nějak podezřele často tempo pod 4 min / km. Sliboval jsem mu, že tentokrát to určitě pod 4 nebude :)
(Ale podle hodinek to opravdu nebylo - ukazují mi průměrné tempo 4:01 - naměřily totiž asi o 300 metrů méně).
Narozeniny jsem letos oslavil naprosto luxusně. Tím, co dělám nejraději, tedy během. A navíc na mém oblíbeném místě - v Toulovcových Maštalích. A samozřejmě jak jinak slavit narozeniny během než podle věku. Díky tomu, že už nejsem nejmladší, jsem si tak po dlouhé době mohl vyzkoušet trochu delší běh. Kromě této oslavy mě pak čekaly i nějaké ty "méně" tradiční - slavnostní, i obyčejné obědy a večeře a také klidné posezení u arašídovo-banánového opičího dortu. Ten jsem vyrobil podle receptu, který jsem si schovával speciálně pro mé narozeniny. 
