Plněné tortily

Plněné tortily (z koupených placek) jsou úžasně jednoduché jídlo, které lze připravit za pár minut v prakticky jakýkoliv podmínkách. Pokud není jiná možnost, jako náplň poslouží kromě zeleniny fazole z plechovky, které ani není nutné ohřívat. Pokud je možnost a více času, ohřátím fazolí, nebo připravením vlastní směsi například z červené čočky, vznikne plnohodnotné jídlo. Tortily jsou vhodné jako jednoduchá a lehká večeře, ideální hlavně v teplých měsících. Jedinou nevýhodou tak je, že pokud je náplň moc tekutá, člověk při jedení vypadá jako "prase" a možnost se umýt je tak velice vítaná (nejedná se o ideální jídlo například na čundr nebo do krabičky).

Toto jídlo by se dalo skoro zařadit do kategorie bezreceptových jídel. Vše je maximálně prosté.

Suroviny

Následující suroviny vychází na 2 porce (pro každého 2 tortily):  

• 4 tortily (podle velikosti, ideálně celozrnné)
• Plechovka fazolí (nejlepší jsou v kari / chili omáčce), nebo červená čočka
• Půl plechovky kukuřice / mražená kukuřice 
• Ledový salát - 4 větší listy 
• Půl okurky 
• Dvě menší rajčata
• Půlka papriky (červené, žluté, nebo oranžové) 
• Podle chuti: oregano, dressing, sladká chili omáčka
• Volitelně na vylepšenou náplň: jedna cibule, sójová omáčka, trocha kuskusu 

Postup

V nejjednodušší variantě stačí nakrájet zeleninu, ohřát fazole a tortily a můžeme jíst. Tortily je určitě nejlepší ohřát na sucho na pánvičce - tortilu vždy pokapeme z obou stran trochou vody a na středním plameni necháme ohřát z každé strany asi půl minuty. Ohřívání v mikrovlnné troubě dost zkazí chuť. 

Příprava surovin

Naplnění tortily

Červená čočka na kari jako náplň

Vylepšená náplň 

Výsledná tortila 

Pokud máte možnost, náplň tortil si můžete jednoduše vylepšit. Moje oblíbená kombinace je přidat ke klasickým fazolím červenou cibuli, "osmaženou" na sójové omáčce, kukuřici a kuskus. Kuskus výslednou směs zahustí, takže tortily se pak mnohem lépe jedí a více zasytí (takže jich stačí méně). Postup je následující. 

Nakrájenou červenou cibuli dáme na pánvičku do asi centimetru vody a na maximálním plameni "smažíme", dokud se voda neodpaří. Pak plamen trochu ztlumíme a cibuli bez přestání mícháme, dokud neztmavne a nepřipomíná smaženou cibulku. Tady je opravdu potřeba nepřestat míchat, jinak se hned začne připalovat! Jakmile cibule vypadá hotová, opět přidáme stejné množství vody a tentokrát ještě asi 2 lžíce sójové omáčky a kukuřici (může být mražená). Jakmile se kukuřice prohřeje, přisypeme kuskus tak, aby se všechna voda vsákla. Přidáme fazole z plechovky včetně omáčky a pokud je směs moc řídká, můžeme přisypat ještě trochu kuskusu. Směs je možné ochutit - osolit nebo přidat koření (kari / chili).   

"Smažení" cibulky

Směs s kuskusem

Naplněná tortila

Vlastní náplň z červené čočky 

Fazole z plechovky lze také úplně nahradit vlastní směsí například z červené čočky. Tu stačí vařit ve vodě (volitelně se zeleninovým vývarem) asi 10 minut a ochutit opět kari / chili kořením.

Thajsko 2017

Na mojí letos poslední konferenci jsem se opravdu těšil. Hlavně kvůli místu konání - Thajsku, konkrétně ostrovu Phuket. Thajsko pro mě byla zase nová země, ale díky minulým cestám jsem už měl poměrně přesnou představu, co od Asie čekat. Těšil jsem se tak hlavně na tropické počasí, které by mi vynahradilo "léto" v Lancasteru, výborné veganské jídlo, po kterém se mi vždy podaří přibrat, návštěvu několika zajímavých ostrovů a běhání v novém prostředí. To, že v říjnu je v Thajsku období dešťů jsem nijak neřešil - že by mohlo i pršet mi přišlo nemožné.  

Thajsko

Do Dubaje opět s A380

Na ostrov Phuket jsme letěli tradičně přes Dubaj, tentokrát však s 10 hodinovým nočním čekáním na přestup - naštěstí tentokrát jediným. Čekání mně nakonec rychle uteklo, místo spánku jsem si dodělal mé prezentace na konferenci a dopsal článek na blog. Nikterak mě proto nerozhodilo hlasité svolávání na modlitbu v 5 hodin ráno. Pro většinu ostatních to však rozhodně nebyl příjemný budíček.

Přistání na letišti v Phuketu dávalo tušit, že na sezóně dešťů něco bude. Přistávali jsme totiž v silné bouřce a pohled z přední kamery nebyl moc příjemný. Letadlo letělo nad dráhu kvůli větru pod značným úhlem a vítr s námi pěkně pohazoval. Když pak pilot těsně nad zemí přistání přerušil, motory se zase rozjely na plný výkon a my začali stoupat, nebyl to dobrý pocit. Po asi 20 minutovém kroužení nad letištěm a čekání na lepší počasí se už druhý pokus vydařil - byť dosednutí patřilo k těm nejtvrdším, co jsem zažil. 

Patong

První dojmy z Thajska z asi hodinové jízdy taxíkem na ubytování byly maximálně pozitivní. A to i přes to, že už byla tma a moc jsem toho tak neviděl. Ze všech Asijských zemí, co jsem navštívil mi po Číně přišlo Thajsko "nejcivilizovanější". Rozumná doprava, používání blinkrů, téměř žádné troubení (na Asijské poměry - používá se hlavně k "pozor jedu"), kanalizace pod zemí, chodníky, normální záchody a čistota - dokonce prakticky žádný "pouliční smrad" (kromě ranního sběru odpadků).

Problém nebyl ani s bankomaty, kterých bylo všude plno. Všechny však prý mají speciální poplatek pro výběr ze "zahraniční" karty (klasická visa) - asi 220 Baht. V Thajsku je ale příjemně levně, vše od hotelu, dopravy i jídla stojí mnohem méně než u nás. To samozřejmě neplatí pro pivo, což mě však netrápí. A také celodenní výlety by mohly být levnější, ale nejedná se o nic hrozného. Na druhou stranu s obchodníky se moc nesmlouvá. Jasně, třeba u oblečení se dá něco málo usmlouvat, ale navržené ceny obvykle celkem sedí a pokud člověk zkusí jít s cenou moc dolů, klidně vás nechají odejít. Lidé jsou ale převážně féroví a třeba v restauraci mně automaticky naúčtovali nižší cenu, když jsem chtěl v jídle místo masa tofu.

Patong Beach

Thajsko je pak vyhlášené divokým nočním životem. Ani Patong nebyl výjimkou - plný barů a nočních klubů s tančícími Thajkami (nebo snad Thajci? :)) a všude postávajících dívek lákajících k návštěvě převážně různých erotických show včetně známých "ping pong show". Ne díky, nemusím vidět všechno :) 

Na Thajsku mi tak vadilo asi jen počasí. Hlavní problém ani nebyl déšť - vzhledem k teplu člověku moc nevadí, ale fakt, že ve vysoké vlhkosti bez sluníčka pak věci nelze usušit. Po pár dnech tak začaly být pěkně cítit a myslím, že kdybych neodletěl, brzy by zplesnivěly. To se bohužel týkalo i nepoužitých věcí v kufru, které nepříjemně navlhly.

Noční život v Patongu

Konference

Můj hlavní důvod cesty byla prezentace článků na konferenci SYMINTECH, kde jsem byl klasicky určen i jako "chairman" a měl jsem tak na starosti první sekci. Tu nepochopitelně zařadili hned v úterý od 8 hodin ráno ještě před oficiálním zahájením konference. O to méně lidí pochopitelně přišlo. Místnost byla obrovská a vychlazená přesně podle očekávání - mrznout tam déle, než bylo nutné jsem rozhodně neplánoval. Po minulých zkušenostech jsem věděl, že tohle je opravdu o nastydnutí.

S účastníky mé sekce

Sekci jsem začal svými dvěma prezentacemi a vzhledem k tomu, že několik lidí nepřišlo, podařilo se nám skončit asi půl hodiny před plánem. Čekat přes hodinu na oficiální zahájení se mi vůbec nechtělo, takže jsem to vzal přes pokoj rovnou k bazénu, užít si po té ledárně trochu tepla a sluníčka.

To jsem si opravdu užil, akorát těsně před obědem mě (asi za trest) do nohy štípl místní velký mravenec. Takový typ bolesti jsem ještě nezažil. Prst mě asi čtvrt hodiny pálil tak, jako by u něj někdo neustále držel rozžhavený kov. Pak to postupně ustalo, ale stejně jsem o tom věděl ještě celý zbytek dne. Rozhodně píchnutí od vosy bolí mnohem méně. Nechtěl bych narazit na celé mraveniště.

Cena za nejlepší článek

Na konferenční oběd jsem oblek opravdu neřešil, takže nás málem ani nechtěli pustit dovnitř - dokud jsem neukázal odznáček, že opravdu ke konferenci patříme. Uvnitř jsem se od kolegy dozvěděl, že jsem dostal ocenění za nejlepší článek a na zahájení jsem zmeškal předávání ceny. Po obědě jsem proto v mých kraťasech a obnošeném tričku vyrazil cenu si vyzvednout.

Slečna organizátorka mě hned oslovila jménem a prý, jestli jsem náhodou nebyl u bazénu - raději jsem přiznal barvu a dobře jsem udělal - prý mě tam viděla, ale nechtěla mě rušit. Odpověděl jsem, že to klidně mohla :) Cenu jsem však jen tak nedostal - nejprve kvůli mně museli nachystat prostor pro nafocení a sehnat oficiální představitele, kteří mě prý chtěli vidět. To už mi nedalo a pro oblek jsem si raději zaběhl - i přes jejich ujišťování, že to opravdu nutné není. Zase takovou ostudu ale dělat nemůžu :) 

Cestování

Prvních pár dnů jsme měli vynikající počasí, které se ale poté dost zkazilo. I přes to jsme však měli možnost podniknout několik zajímavých výletů. 

Freedom Beach

Freedom Beach

První odpoledne jsme vyrazili na pláž Freedom Beach, o které jsme se dozvěděli, že patří mezi nejlepší na ostrově. Dostat se tam je však trochu problém. Nejlevnější taxík se nám poblíž hotelu podařil sehnat za 300 Baht. Taxikáři se vymlouvali tím, že je to hodně do kopce. Myslel jsem, že přehánějí, ale když jsem cestu viděl, divil jsem se, že jim to za ty peníze stálo. Problém nebyl převýšení, ale kvalita cesty. Ta totiž hned za městem odbočovala ze silnice na neudržovanou cestu, na kterou bych si netroufl ani na kole (maximálně nějakém opravdu horském), natož autem. Otevřené vozítko to však minimálně tam zvládlo (zda se mu podařilo i vrátit už nevíme). Na konci cesty pak následovalo malé parkoviště, kde samozřejmě nikdo neparkoval a u něj chatrč hlídající oplocený přístup k pláži. Místní obyvatelé vybírali poplatek 200 Baht za osobu a k pláži bylo potřeba slézt příkrou cestičku s asi 130 metrovým převýšením. Pláž však za to stála a určitě to na ostrově byla nejlepší pláž, kterou jsme navštívili.

Odvoz lodí

Palčivou otázku, jak se dostat zpět, se nám podařilo vyřešit tím, že jsme se přidali k anglickému páru, který na pláž přijel lodí a měl domluvený odvoz zpět. Domluvili jsme se s nimi a na pláži si užili několik hodin, než se loď vrátila. Do lodi se pak kromě nás bez jakýkoliv slov nacpali ještě dvě dívky - všichni jsme ale samozřejmě museli zaplatit, i když angličané už za loď platili. Plavba okolo ostrova byla rozhodně příjemnější než taxi, a navíc jsme nemuseli znovu do kopce. Také jsme si mohli prohlédnout i ostatní pláže v této části ostrova - Paradise Beach a Tri Trang Beach, na které jsme viděli mladé slony vozící lidi. Pokud se člověk rozhodne pro dopravu lodí, vyhne se tak i poplatku za vstup na pláž (loď ale stejně vyjde o něco dráž). 

Big Buddha 

Big Buddha

Volné odpoledne po konferenci jsme se nechali odvést taxíkem na kopec Nakkerd Hill, na jehož vrcholu se nachází 45 metrů vysoká mramorová socha Buddhy. Pod ní pak právě probíhala buddhistická meditace s tradičním recitačním zpěvem. V areálu se pak nachází několik menších sošek Buddhů a také dvě vyhlídky - na jižní a severo-východní část ostrova. Bohužel na náš domovský Patong vidět nebylo. V okolí kopce je pak možné navštívit další atrakce, jako třeba jízdu na slonech - těch nám ale bylo líto, pohled na slony v řetězech nebyl moc příjemný. Raději jsme se tak nechali odvézt zpět do Patongu, kde jsme si na pláži užili krásný západ slunce.

Vyhlídka na východní část ostrova

Jižní část ostrova

Na Patong Beach

Phi Phi Islands

Naše speedboat

Na slavné ostrovy Phi Phi, na kterých se natáčel i film "Pláž" jsme vyrazili se společností Vitamin Sea. Program vypadal více než zajímavě. Při zařizování nás však úplně "zapomněli" upozornit, co vlastně znamená jízda rychlou lodí (speedboat) na otevřeném moři. Při briefingu v přístavu začínalo jít do tuhého, když průvodkyně upozornila, že loď skáče na vlnách tak moc, že u těhotných žen to může vyvolat potrat - výlet proto mají zakázaný, stejně jako lidé po operaci páteře, nebo problémy se srdcem. Dále se rozdávaly prášky na nevolnost - ty jsme si pro jistotu do batohu vzaly, ale protože jsme nechtěli celý den prospat, cestu jsme riskly bez nich (což se ukázalo jako dobrá volba - asijská dívka, která si je vzala, pospávala opravdu celý den).

Bamboo Island

Už při výjezdu z přístavu s několika prudkými zatáčkami v plné rychlosti jsme pochopili, proč se lodi říká speedboat. Ta pravá zábava však začala až na otevřeném moři.  Loď nadskakovala tak, že se člověku občas "zhoupl" žaludek a nikomu, kromě posádky už do smíchu nebylo. A už vůbec ne poté, co přítel od spící asiatky začal plnit jeden blicí sáček za druhým - to však nebyl důvod ke zpomalení. Posádka mu ale alespoň neúnavně podávala čisté sáčky. Vedle sedící slečna pak měla namále, ale jízdu nakonec statečně ustála, byť celá zelená a se sáčkem připraveným v ruce.

Náš první cíl byla pláž na ostrově Bamboo, kde jsme měli hodinu na vykoupání. Vzhledem k množství turistů se nejednalo o nic extra, ale čas i tak neuvěřitelně utekl a k lodi jsme dorazili poslední.

Laguna Phileh

Následovala zastávka poblíž jednoho z dalších ostrovů, kde jsme měli příležitost si zašnorchlovat. To byl naopak jeden z nejlepších zážitků celého pobytu - okolo nás plavaly barevné rybky, které se vůbec nebály a člověk měl téměř možnost si je pohladit. Voda byla naprosto průzračná a pod námi se nacházely korálové útesy s mořskými ježky. Prostě jako z reklam na vysněnou dovolenou. Následoval bufetový oběd už na ostrově Phi Phi (měli jsme domluvený veganský) a potom už dvě krátké zastávky u vikingské jeskyně a útesu s opičkami. Tedy spíše opicemi - prý jsou pěkně nebezpečné, koušou a k tomu mají vzteklinu. Dalších asi 30 minut jsme měli na koupání v laguně Phileh. Tady prý měl Leonardo DiCaprio ve filmu Pláž skákat z vodopádu. Ten se v laguně však ve skutečnosti nenachází - do filmu byl přidán digitálně. Laguna je ze všech stran obklopená vysokými skálami a má krásně průzračnou vodu, takže koupání bylo opravdu příjemné.

Pláž na Rang Yai Island

Po odjezdu však následovalo zklamání. Prý kvůli silným vlnám není možné se dostat na pláž Maya Beach, na kterou jsme se nejvíce těšili. Místo toho jsme tak strávili poslední hodinu koupáním na ostrově Rang Yai Island. Do teď netušíme, zda to byla pravda, nebo nás prostě odbily, aby za nás nemuseli platit vstupné na pláž. Celkově to však byl vydařený výlet, a i tu loď jsem si nakonec užil - člověk si asi zvykne, takže část cesty zpět jsem už zkušeně prospal. Jediné, co mi tak vrtalo hlavou, bylo použití toalety na lodi, která se kupodivu na tak malém plavidle nacházela. Toaletě se prý ale říká dancing room, protože při tom, jak moc sebou loď hází, si tam člověk v sedě pěkně zatancuje. Vůbec si neumím přestavit, jak by to v realitě vypadalo, určitě by to však byl solidní kaskadérský kousek.

Šnorchlování

Opičí útes

Plavání v laguně Phileh

James Bond Island 

Útes ostrova Panak

Druhý celodenní výlet lodí, jsme podnikli tentokrát se společností BB Sealion, která má přístav až na severo-východním cípu ostrova. Díky tomu probíhá celá plavba v zátoce a je tudíž bez vln. Oproti prvnímu výletu to tak bylo jako poklidná vyjížďka na nějakém jezeře. Bohužel počasí už tak pěkné nebylo a celý den s různou intenzitou pršelo - naštěstí v našem programu moc koupání nebylo, takže to tolik nevadilo. Mně se počasí naopak docela líbilo - všudypřítomné vysoké útesy zahalené v mracích vypadaly úplně jako z filmu Avatar.

Po krátké zastávce u útesu se stalagnáty na ostrově Panak jsme dorazili k ostrovu Hong, kde nás po dvojicích vzali do nafukovacích kánoí, ovládaných místními "domorodci". Asi půlhodinová vyjížďka jeskyněmi a lagunami ostrova byla jedním z nejlepších zážitků z celého Thajska, i přes neustávající déšť. Na jednom z útesů jsme také měli možnost vidět nespočet krabů - od malých až po pořádné kusy.

Na kánoích u ostrova Hong

Další zastávka byla jeskyně Ice Cream Cave se skalními útvary připomínající zmrzlinu. Našeho průvodce však očividně mnohem více zajímal netopýří trus, na který pořád upozorňoval. A nezapomínal dodávat praktickou radu neotvírat pusu, když se člověk dívá nahoru. Netopýrů v jeskyni opravdu bylo poměrně dost, a když na ně člověk posvítil neklidně se začali "převalovat".

Následovala hlavní atrakce výletu - slavný ostrov Khao Phing Kan. Tomu se však dnes neříká jinak, než James Bond Island. Podle filmu "Muž se zlatou zbraní" z roku 1964, který na tomto ostrově obsahoval několik scén. Ostrov je však extrémně vyhlášeným turistickým místem a množství lidí a stánků se suvenýry tak trochu kazí jinak skvělou atmosféru.

Ostrov James Bond

Poté jsme se přesunuli na ostrov Panyee Island, což je vlastně menší vesnička tvořená stovkami chatrčí postavených nad mořem poblíž skalnatého útesu. Lidé zde žijí velice prostý život - bez tekoucí vody a s jedinou možností, jak se dostat na pevninu asi 15 minutovou jízdou lodí. Hlavním zdrojem obživy je tak turismus - vesnička žije z prodeje suvenýrů a několika obrovských restaurací, kde jsme i my měli domluvený oběd (opět veganský). Po něm jsme vyrazili do uliček mezi chatrčemi, kde jsme chtěli navštívit místní školu. Každé obydlí tu má v přízemí obchůdek se suvenýry, takže náš postup byl opravdu pomalý. Hlavně poté, co jsme se zasekli u jedné paní - tu jsme prostě museli podpořit a nakoupili jsme si tak nějaké to nádobí z kokosových ořechů.

Panyee Island

Školu jsme nenašli, zato cesta zpět na loď byla napínavá. Neměli jsme už moc času a v uličkách jsme se naprosto ztratili. Naštěstí místním lidem podle našich nálepek došlo, ke které lodi patříme a začali nás směrovat správnou cestou. Zůstat tam, tak nevím jako co bych se uživil.

Naše poslední zastávka byla na ostrově Lawa, kde jsme měli asi hodinu na odpočinek a vykoupání se. Kvůli počasí se však téměř nikomu koupat nechtělo, takže tady čas tolik neutíkal. Podařilo se nám alespoň nasbírat velké množství různých mušlí. Celkově to byl i přes špatné počasí velice vydařený nenáročný výlet.

Ostrov Hong

Ice Cream Cave

Téměř jako z filmu Avatar

Bang Pae Waterfall

Vodopád Bang Pae

Poslední den jsme si objednali taxi k vodopádům Bang Pae, které jsou s výškou asi 10 metrů nejvyššími vodopády v Phuketu. Od parkoviště to k nim je jen asi 500 metrová procházka a po cestě je možné navštívit záchranou stanici pro opičky Gibbon. Veškeré opičky pocházejí z nelegálních chovů a obchodů. Většina jich tak byla zachráněna ve značně zbídačelém stavu. Vidět jsou však jen asi 4 opičky, které jsou chovány v oddělených klecích. To jsou případy, které už nelze zaintegrovat zpět do přírody. Ostatní klece s celými rodinami jsou schválně umístěné zvlášť, aby nebyli rušeni. Ti jsou pak po dostatečném přizpůsobení vypuštěny do nedaleké husté džungle, kde mají klid.

Huntsman Spider

Trasa k vodopádu je nenáročná a vede pravou džunglí. Po cestě jsme viděli největší pavouky na světě - Huntsman Spider. Jejich velikost je zhruba jako otevřená dlaň. Naštěstí se nejedná o jedovatý druh, ale kousnutí prý bolí. Mnohem větší nebezpečí prý ale představují místní hadi, ty jsme ale neviděli. U vodopádu jsme byli sami, ale ani jsme se nevykoupali, po chvíli začalo zase pořádně pršet, takže se nám hodila jednoduchá pláštěnka, kterou nám řidič cestou koupil. Celkově nám tak výlet vyšel na dopoledne a celé odpoledne jsme tak mohli strávit balením - na válení u bazénu bohužel počasí opravdu nebylo. 

Běhání

Jižní část Patong Beach

Program jsme měli náročný, takže jsem nečekal, že se mi podaří běhat každý den. Nakonec se to však podařilo. I když to znamenalo, že kromě prvního dne jsem vyrážel vždy za tmy (a párkrát ještě za šera dobíhal). První den jsme měli volnější, takže jsem vstával později a už ve slušném horku vyrazil prozkoumat okolí. Hned na pláži mě překvapilo množství lidí - hlavně těch sportujících. Běhalo nebo cvičilo tu opravdu hodně turistů - z místních asi nikdo. Já pokračoval až na jižní část pláže a pak pěkně do kopečka. Takové převýšení jsem nečekal, takže mé tempo opravdu nebylo vysoké. Při klesání na druhou stranu jsem pak doběhl svalnatého afroameričana, s kterým jsem se dal do řeči a spolu jsme poklidným tempem běželi následující asi 3 kilometry. Frank z Kalifornie už tu byl pár dnů a doporučil mně hlavně návštěvu nočního Patongu a výlet na ostrovy Phi Phi. Frankovi jsem utekl až při závěrečném stoupání - kde už začal dost zpomalovat a očividně chtěl přejít do chůze - běh měl hlavně jako doplňkové kardio cvičení (přednost dává posilovně). To jsem však ještě netušil, že na Franka ještě večer narazím při večeři ve městě. 

Brzký běh

Další dny už byl program nabitý od rána, a proto jsem musel vyrážet brzy. Na jednu stranu to bylo příjemnější, protože ještě nebylo takové teplo. Nejvíce jsem si oblíbil běhání po pláži Patong Beach. Nikdy jsem si však neriskl, běhat na ní na boso. A to i přes to, že neporušený písek vypadal opravdu lákavě. Bál jsem se ale malých krabů, kterých na pláži bylo neuvěřitelně moc. Všichni přede mnou sice utíkali do všech směrů, ale kvůli tmě moc vidět nebylo a nechtěl jsem riskovat šlápnutí na nějaký ten kámen, mušli, či něco horšího.

Od středy jsem pak při každém běhu více či méně zmokl. Déšť samotný mi nevadil, pokud jsem tedy sebou zrovna neměl foťák. Naopak, byl příjemný, protože i ráno muselo být přes 25 stupňů a samozřejmě 100% vlhkost, takže ze mě brzy lilo, jako bych právě vylezl z vody. Takže když jedno ráno přišel takový slejvák, že než jsem se stihl schovat pod stříšku jednoho z obchodů, byl jsem mokrý na kost, nebyl to žádný problém. 

Patong Beach ze severní části

Ráno mě také vždy zdravily thajské masérky, okolo kterých jsem pravidelně probíhal. Poprvé mě jedna dokonce doběhla, chytila za ruku a snažila se mě zastavit, ale další dny už si asi zvykly, že já rozhodně nezastavuji, tak jen zdravili :) V hlavní ulici s nočními kluby ně mě pak pokřikovali ještě více spoře oblečené dívky, značící, že kromě masáží nabízí i jiné služby. Stejně tak nabídek na marihuanu jsem zaslechl několik. Ta ulice mě po ránu prostě bavila - člověk vždy viděl něco nového z náročného nočního života - hlavně tedy ty nejvíce "unavené" poslední kaliče vracející se domů. 

Vegan

Plněné ravioly v rajčatové omáčce

Objednané veganské jídlo v letadle nezklamalo - tedy až na "snídani" cestou zpět, kdy dušená zelenina mi ve dvě hodiny ráno opravdu nesedla a špatně mi bylo až do Dubaje. Jinak to byla naprostá klasika - od mé cesty do Malajsie se nic nezměnilo, takže jsem už znal všechny chody. České občerstvení tak stále nechápe, že Rama ani tavený sýr opravdu do veganského jídelníčku nepatří. Jinak to však bylo bez problémů, a hlavně plněné ravioly nebo veganský mufin byly opět vynikající.

Jídlo v Thajsku pak odpovídalo klasické Asii. Užíval jsem si tak hlavně smažené rýže, nudle, tofu a různá sojová "masa". Na večeře jsme chodili do jedné z mála čistě veganských / vegetariánských restaurací - Yo Green, kterou jsme měli hned za rohem hotelu. Obsluha byla příjemná, jídlo vynikající a ceny rozumné. Jediným problémem tak byla opravdu slabá úroveň angličtiny, takže občas došlo k nějakému tomu nedorozumění (ledový milkšejk ze zeleného čaje místo teplého čaje, příliš kořeněné jídlo apod.). Vždy jsme se ale nakonec nějak domluvili. 

Yo Green - veganská restaurace

Jednu večeři jsme pak zkusili i v tradiční restauraci, kde jsem vyzkoušel místní specialitu - plněný ananas rýží. Zde jsem použil moji připravenou kartičku "jsem vegan" s popisky, co vše nejím (v thajštině). Obsluha byla opět maximálně ochotná a domluvili jsme se tak na nahrazení masa a vejce tofu a žampiony. 

Snídaně na hotelu pak patřili také k tomu nejlepšímu. Vegetariánský koutek nabízel vždy alespoň čtyři různá jídla a k tomu byla vždy možnost dát si fazole, rýži, arašídy a občas pečené brambory, nebo rýžovou kaši. Takže jsem si vždy nakombinoval minimálně dva pořádné chody.

Opravdu mi chutná

Na druhou stranu mě proto opravdu zklamal konferenční oběd ve stejném hotelu, kde veganský chod nebyl ani jeden a na můj dotaz mi prostě odpověděli, že nic veganského nemají. Nezbylo mi tedy nic jiného než se spokojit se suchou rýží, zeleninou a ovocem jako dezertem.

Jediným problémem Thajska je tak rozpoznávání rozdílu mezi vegetariánským a veganským jídlem. Vegetariánské jídlo je obvykle chápáno jako veganské, ale je dobré se ujistit, že opravdu neobsahuje vejce - někde se na to rovnou ptají. S mléčnými výrobky tradičně problém nebývá.

A jeden cestovatelský tip na závěr - tentokrát jsem risknul vzít si sebou při zpátečním letu na palubu 100 gramové patifu "paštiky". Prošli kontrolou jak v Thajsku, tak v Dubaji (samozřejmě jakožto "tekutiny" v uzavíratelných sáčcích), takže pokud vás čeká někde na letišti delší čekání a chcete mít jistotu, že nezůstanete ohladu, patifu například se suchary je ideální trvanlivá kombinace.    

"Kachna" v kari omáčce

Plněný ananas

Sladkokyselá omáčka a satay

Video z pobytu

Můj první běh v Patongu

Lancaster 2017

Letošní Lancaster byl jiný. Počasí tentokrát nestálo za nic. Kraťasy jsem na sobě kromě běhání neměl ani jednou a příležitostí jít si jen v tričku s krátkým rukávem bylo tolik, že bych je na prstech spočítal. Vlastně by mně asi stačil jeden prst (schválně který :)). Naučil jsem se ale, že běhat a chodit na výlety se dá opravdu v jakémkoliv počasí. A díky skvělým tipům od mých kolegů jsem se podíval na opravdu krásná místa v Lake District. I když jsem přišel o teplé a slunečné léto, užil jsem si pořádný trénink, který opět přinesl vynikající výsledky. Nejen, že jsem díky němu dostal svoji fyzičku na zatím nejvyšší úroveň, ale také mi pomohl vyhrát Saar Challenge. 

Mé oblíbené západy slunce nad LD

Ubytování jsem měl zajištěné opět u mého známého Johnnyho. Tentokrát jsem byl jediný nájemník, takže můj příjezd byl jako návrat domů. To bylo umocněno tím, že k Johnnymu se mezitím nastěhovala jeho přítelkyně Charlie, ale také tím, že na mě čekal můj starý pokojík, a dokonce i některé věci - od pantoflí a sprcháče, až po koření.

Po uvítání jsem se začal zásobit a první dva dny jsem proto vyrazil do pěti různých obchodů (asijského, zdravých výživ a normálních supermarketů). Nejprve jsem měl trochu obavy z toho, co si vlastně koupit a co si budu vařit - přeci jen to byl můj první dlouhodobý pobyt mimo domov jako vegan. Rychle jsem si však zvykl, a tak mi ani nechyběl můj mixér, nebo mé zásoby oblíbených potravin. Hned po víkendu jsem pak vyrazil do mé práce na Lancaster University. 

Běh

Na Woodland Trail

Na Univerzitu jsem opět plánoval běhat každý den, takže jsem si hned v pondělí přinesl hromadu věcí abych už od úterka mohl běhat. A běhání mi opravdu vydrželo celý zbytek mého pobytu. I přes často mizerné počasí jsem nikdy nevyužil autobus, nebo neodložil běh na později. První 3 týdny však byly náročné. Zatímco svaly byly úplně bez problémů (minulý rok bolely), klouby si na novou zátěž nechtěly zvyknout. Hlavně kyčle. Snažil jsem se proto běhat co nejkratšími trasami, a když nebylo vyloženě špatné počasí, první kilometr se projít. Brzy jsem však zjistil, že to stačit nebude, a tak jsem zařadil plavání, jógu a posilování. To už v následujících týdnech zabralo a já tak mohl postupně začít navyšovat kilometráž.

Sušení věcí v kanceláři

To se hlavně v závěru mého pobytu hodilo, protože už bývala pěkná zima a chůze tak moc příjemná nebyla. Navíc jsem díky tomu mohl běhat zajímavějšími trasami včetně mé oblíbené, univerzitním lesíkem Woodland Trail. Jen škoda, že kvůli neustálému mokru jsem nemohl běhat celou cestou podél kanálu.

Zatímco z počátku jsem bral totální promoknutí jako něco nového a zajímavou zkušenost, postupem času už mi to přišlo jako něco naprosto samozřejmého. Hlavně poslední dva týdny, kdy jsem nedoběhl suchý snad ani jednou, byly kruté. To už mě to opravdu nebavilo. Na druhou stranu jsem se naučil neřešit, jestli pár minut počkat, než bude pršet trochu méně. Prostě jsem vyrazil a jak bylo, tak bylo. A vracet se, když se přes cestu valila hluboká voda? Nepřipadá v úvahu, víc mokrý už být nemůžu ne? :)

Jako ze sprchy

Mým hlavním parťákem při těchto bězích byl můj osvědčený batoh Salomon Agile o velikosti 12 litrů. V závislosti na tom, co jsem zrovna přenášel vážil mezi 2,5 - 3 kilogramy. Jediné, na co jsem si musel dávat opět pozor bylo, abych neměl krabičku se snídaní úplně dole - jinak jsem si rozedřel záda. A abych horní popruhy neměl moc utažené, jinak jsem si rozedřel okolí klíční kosti. Batoh jsem pořádně ocenil poslední den, kdy jsem potřeboval z Univerzity odnést veškeré věci a musel jsem si proto vzít klasický velký batoh. Už ranní běh s málo naloženým batohem byl hrozný, i přes pevné utažení se batoh hrozně kymácel a připadal jsem si jako slon. To však nic nebylo oproti cestě zpátky, kdy plně naložený batoh vážil téměř 5 kilogramů. Jako trénink fajn, ale každý den bych takhle běhat rozhodně nechtěl.

A kolik jsem toho tedy celkově naběhal?

• 103 běhů
• 632 kilometrů 
• 53,5 hodin
• 5 072 nastoupaných metrů 
• To vše průměrnou rychlostí 11,8 km/h 

Další trénink

Trim Trail 

Trim Trail

Hlavní doplněk běhání, který jsem si hrozně oblíbil, byly zastávky na Univerzitní posilovací dráze - Trim Trail. Na té jsem se snažil zastavovat každé ráno, když moc nepršelo. A občas, když ráno pršelo, tak odpoledne, pokud bylo lépe. Rána mi však vyhovovala více. Kupodivu mi nevadilo dát si půlhodinový běh, a poté ještě strávit hodinu posilováním, to vše nalačno. Později jsem se sice dočetl, že posilování nalačno je neefektivní a tělo při něm nemůže pořádně budovat svaly. Mně to však vyhovovalo a celý den jsem se pak cítil dobře. Oproti tomu, když jsem šel posilovat odpoledne, následující běh domů jsem pak trpěl. Rozeběhnout se byla pořádná výzva - nohám se vůbec nechtělo a udržet ruce ve správné pozici nebylo lehké.

Vzhledem k tomu, že mé tréninky byly řízeny počasím, nikdy jsem předem nevěděl, zda budu mít po sobě tréninky dva, tři, nebo několik dnů žádný. Snažil jsem se proto využít k tréninku každý pěkný den. To znamenalo cviky trochu obměňovat, abych nepřetěžoval pořád ty samé svaly. Nejlepší byla rána, kdy na chvilku vykouklo sluníčko. Těch sice moc nebylo, ale o to více jsem si jich vážil. Od srpna jsem sebou pak musel začít tahat triko s dlouhým rukávem, které jsem vždy oblékal na normální tričko. Ráno totiž teplota klesala i pod 10 stupňů, což už moc příjemné nebylo.

Celkem jsem si za svůj pobyt dal 38 tréninků, s průměrným trváním kolem jedné hodiny (včetně protáhnutí a strečinku). 

Plavání

Univerzitní Sport Centre s bazénem

Pokud bylo opravdu špatné počasí a já nemohl jít posilovat, šel jsem si dopoledne relaxačně zaplavat do místního Sport Centre, který nabízel 25 metrů dlouhý bazén. Hned poprvé mě překvapilo, jak teplá voda v něm oproti pardubickému byla. Bazén byl však většinou dost obsazený, takže plavání jsem si tolik neužíval. Proto jsem vždy, když to šlo, dal přednost posilování.

I tak jsem byl ale celkem plavat 10x a za necelých 8 hodin jsem uplaval 14,6 km. 

Jóga

Improvizovaný jóga kobereček

Jóga mi s regenerací pomohla asi nejvíce. Prvních pár týdnů jsem ji kromě víkendů necvičil, ale hned jak jsem zase pravidelně začal, tak jsem si uvědomil, jak moc mi jóga chyběla. Přes týden jsem si zvykl cvičit po doběhnutí domů některý z převážně 30 minutových tréninku 31 Days of Yoga, takže mě vždy čekalo něco nového a nikdy jsem předem nevěděl co. V neděli jsem pak zařazoval delší regenerační tréninky na uvolnění a protažení.  

I přes menší rozměry mého pokojíku jsem se relativně dobře vešel a díky tlustému koberci se cvičilo příjemněji než na mém pravém jóga koberečku. I když to nebylo tak stylové.

Jóga tréninků jsem si dal celkem 50 a trvaly mně 34,5 hodin. 

Vývoj mé kondice

Výsledek

A co mi vlastně takovýto trénink dal? Hlavní pro mě bylo, že díky kombinaci doplňkového cvičení jsem zvládl běhat opravdu každý den. Nejvíce jsem se obával, že se zase ozve kyčel a já budu muset začít jezdit autobusem. To se však nestalo. K tomu jsem si samozřejmě znatelně zlepšil fyzičku - pocitově, i podle dat Garminu (které sice ukazují blbosti, ale alespoň pro orientační porovnání slouží dobře) jsem ji dostal na moji nejvyšší úroveň - dokonce i na vyšší, než minulý rok. To potvrdil i závod Saar Challenge, který se mi podařil vyhrát na kratší, za to rychlejší trati.

Turistika 

Oproti minulému roku jsem více dbal na rady a doporučení mých kolegů, takže jsem vyrážel převážně na odlehlejší místa, kam jsem se často musel dostávat s přestupy. Protože jsem tak měl méně času, výlety nebyly tak dlouhé, ale za to byly mnohem zajímavější. Veškeré výlety jsem popsal v následujících článcích:

• Warton Crag
• Lune Valley
• Heysham
• Ullswater I. 
• Scafell Pike
• Ullswater II.
• Helvellyn
• Cumbria Way
• Buttermere
• Ravenglass and Eskdale Railway

Celkem se mi podařilo vyrazit na 10 výletů, ujít při nich 197 kilometrů a nastoupat 6 752 metrů. To vše průměrnou rychlostí 4 km/h za 49,5 hodin.

Práce 

Výhled z mé kanceláře

V práci mě letos čekalo překvapení. Po třech letech jsem konečně povýšil a ze sklepa jsem se vypracoval až do nejvyššího patra budovy InfoLabu. Mohl jsem si tak užívat zasloužený výhled do dalekého okolí. Abych ale jen nekritizoval počasí - když se například udělalo hezky, podařilo se nám s kolegou a jeho dronem natočit skvělé propagační video naší budovy. Start je točený z terasy vegetariánské restaurace nacházející se na našem patře. 

Kancelář jsem sdílel oficiálně s asi 6 kolegy, ale většinou jsme tam byli tak maximálně 4. Do práce jsem opět přibíhal jako první (a to i když jsem se ještě zastavil na Trim Trail) a většinou jsem k tomu ještě stihl dát sprchu, snídani a ranní hygienu před tím, než se pomalu začaly trousit ostatní. Oproti tomu, když jsem kolem čtvrté hodiny kancelář opouštěl, byl jsem většinou také první. Prostě jiný režim. 

Mým běháním se mi také podařilo namotivovat jednoho studenta, který díky mně začal po třech letech opět běhat. Byl dokonce tak nadšený, že jeho první běh po pauze absolvoval ve slušném dešti :) 

Počasí

InfoLab s opravdu vzácným počasím

Počasí letos bylo opravdu špatné, a dokonce bych řekl, že celkem konkurovalo zimě roku 2015. Nejen, že bylo dost chladno, ale hlavně opravdu často pršelo. Ani tak nepočítám, kolikrát jsem četl o zaplavených ulicích v Lancasteru. Podle statistik bylo množství srážek oproti dlouhodobému průměru vyšší asi o 30 - 70%. V závěru mého pobytu nás pak čekaly asi nejhorší dva týdny s velkým množstvím bouřek. Po pravdě, nic tak hrozného jsem nečekal a příští léto bych se hodně rozmýšlel, zda do něčeho podobného jít znovu. 

Vegan 

Má spotřeba za léto

Veganství v UK pro mě představovalo novou výzvu, na kterou jsem se docela těšil. Měl jsem totiž poměrně dobrou představu, co čekat, takže jsem si podle toho zabalil. Protože oříšky a semínka jsou v syrové podobě v UK extrémně drahé, vezl jsem si sebou: chia, para ořechy, trochu mandlí a vlašských ořechů. Oproti tomu arašídové máslo je v UK levné, a mandlové stojí jako u nás, takže jsem věděl, že to bude můj hlavní zdroj energie. A také že byl, i když letos jsem tak extrémní spotřebu jako minulý rok neměl. Během 70 dnů se mi podařilo sníst asi 3 kilogramy, což dělá rozumný průměr 40 gramů za den. A to i přes to, že poslední asi 2 týdny jsem se opravdu snažil vše dojíst. I tak jsem ale asi 300 gramů arašídového másla už nezvládl. Takže moje bilance je: 1kg mandlového, 1,7kg arašídového a 300g speciálního mixu mandlového s kokosovým. Pravdou ale je, že chuť arašídového másla se mi z počátku zdála nějaká divná. Nejelo mi tolik, jako moje dělané z vlastnoručně opražených arašídů. Ale zvykl jsem si.

Příkladné označení u chleba

Dále jsem si sebou vezl nějaké základní koření - římský kmín, černou sůl, lahůdkové droždí, skořici a kustovnici. S ničím ostatním nebyl v UK problém. Snad jen na mák jsem se opravdu těšil domů.

UK má velkou výhodu v rozšířenosti veganských výrobků. Prakticky vše je příkladně označeno. Není tak problém i v obyčejných supermarketech koupit veganský šampon, jar, nebo třeba mýdlo. To se samozřejmě týká i potravin včetně například chleba, nebo různých omáček. Člověk tak nemusí složitě zkoumat složení, ale podle nálepky hned vidí, zda je výrobek veganský, nebo ne. Pokud člověk chce, není také problém sehnat široký sortiment mražených výrobků typu "fish and chips", nebo různých burgerů. Sám jsem je ale nakonec nevyzkoušel.

Další bezproblémové označení

Oproti ČR pak v UK mají neuvěřitelně levné veganské jogurty a mléka, na které jsem se proto patřičně těšil. Výrobky značky Alpro, která patří mezi ty dražší, stály většinou 1 GBP - ať už to byl litr rostlinného mléka, nebo 500 gramový velký jogurt. U nás se tyto mléka prodávají klidně i za 70 Kč. Strašně jsem si tak navykl na ovesné vločky s mlékem a jogurtem a o víkendech pak na jáhlovou kaši vařenou v mléce - k moji původní vařené ve vodě už jsem se nevrátil ani po mém návratu. 

Dalším překvapením byly ceny zeleniny, které mi dost často přišly také nižší než v ČR. K tomu velký výběr různých druhů žampiónů a zelené listové zeleniny mi jen potvrdil, že být vegan v UK je mnohem jednodušší než v ČR. A to ani nemluvím o dostupných restauracích. 

Strava

Když bych měl vyjmenovat tři jídla, která jsem si vařil nejčastěji, a která pro mě symbolizovala letošní Lancaster, byly by to celozrnné tortily plněné zeleninou, fazolemi a zahuštěné kuskusem, nudle (rýžové, nebo pohankové) se zeleninou a chilli omáčkou, a různé variace směsí z červené čočky, které jsem si obvykle navařil do zásoby. Nic složitého jsem nezkoušel a držel jsem se převážně podobně jednoduchých jídel. 

Celozrnná tortila

Nudle se zeleninou a chilli omáčkou

Směs z červené čočky a hnědá rýže

"Smažení" na vodě a sojovce

Původně mě lákalo pustit se zase do nějaké výzvy (minulé léto jsem jakožto vegetarián experimentoval s nízkosacharidovou stravou), letos mě lákalo hlavně whole food plant based stravování. Kvůli náročnosti na přípravu jsem od tohoto nápadu však musel upustit - přípravou jídel bych strávil neúnosně moc času. Jediné, čeho jsem se tak vzdal byl olej (na ty dva měsíce se mi nechtěl kupovat) včetně rostlinných margarínů - tím pádem jsem úplně vynechal klasické smažení (místo toho jsem "smažil" na vodě, nebo vodě s trochou sojovky). A musím říci, že tento typ stravování mi maximálně vyhovoval a cítil jsem se při něm lépe. Olej v ostatních výrobcích (hummus, přirozený olej v oříškových máslech, nebo při těch pár společných večeří) jsem však neřešil.  

S Johnnym jsme pak vařili několik společných jídel a jako obvykle to byl zážitek. Ať už to byl můj oblíbený oříškový nut roast, nebo vynikající lasagne s kešu "sýrem". Nejvíc jsem se však těšil na Johnnyho čokoládový dort. Rok čekání se vyplatil. Letos ho Johnny navíc připravil jako bezlepkový a bylo úžasné vidět, jak nevěřícně ho chválili lidé stravující se konvenčně. 

Lasagne s cuketou a kešu "sýrem"

Čokoládový dort (vegan a bezlepkový)

Oříškový Nut Roast

Stravování v práci 

A co jsem si chystal do práce, aby se to dalo bezpečně přenést, vážilo to co nejméně a přitom bylo výživné a chutné? Na snídaně jsem objevil dvě krabičky ideální velikosti. Do jedné jsem si nakrájel čerstvé ovoce a do druhé pak dal ovesné vločky s mlékem, případně jogurtem, chia semínky a nějakým oříškovým máslem. Vynikající snídaně plná energie a bílkovin. 

Obědy jsem pak střídal různé. Vždy se jednalo o hodně nakrájené zeleniny a k tomu buď nějaké pečivo, hummus, nebo kuskus. V práci jsem k němu měl různé kořenící směsi, ale asi nejvíce mi chutnal kuskus s miso pastou, kterou jsem si přinesl v malé krabičce s trochou řas nori. Jedna porce kuskusu se mi vešla akorát do obalu od římského kmínu a vše tak bylo maximálně kompaktní. Navíc jsem si bral ovoce na dvě svačinky - dopolední a odpolední. 

Krabičková snídaně

Veškeré suroviny na oběd

Hotový kuskus - jen promíchat

Vliv stravy

I přes extrémní počasí a pořádné výkony jsem neměl větší zdravotní problém. Snad jen v posledních asi dvou týdnech, po té, co jsem na výletech totálně promokl a strávil celý den v mokrém oblečení jsem trochu bojoval s nachlazením. Mé ranní tréninky posilování v 8 stupních zřejmě rychlému uzdravení moc nepomáhaly, ale i přes to jsem to nakonec zvládl bez většího sebe-omezování se. 

Kalendář mých aktivit za srpen

Toto léto jsem si tak definitivně potvrdil, že veganské stravování je minimálně stejně prospěšné, jako vegetariánské. Na základě mé fyzičky po návratu bych se však nebál říci, že to vegetariánské hravě předčí.