VyKing Trail ½ Marathon

Stoupání na Karlštejn. *

Závod o krále Vysočiny, na který jsem se těšil hned od Saar Challenge, kdy jsem se o něm dozvěděl. Původně jsem si pohrával s myšlenkou běžet variantu maratonu (na výběr byly celkem čtyři vzdálenosti - 5, 10, 21 a 42 km). Nakonec jsem však hlavně kvůli zimě, nejistému počasí a změně ve stravování (z vegetariánského na veganské) vyměkl a zvolil si ověřenou vzdálenost 21 km.

Ráno opět vstávání v 6 abych se stihl nasnídat a dostat na start okolo 9 hodiny. Podařilo se o pár minut dříve, takže jsem měl možnost vidět start maratonské vzdálenosti v podobě asi 40 statečných. My startovali o hodinu později. Počasí nic moc, mlha hustá, že by se dala krájet, z počátku mrholilo a teplota okolo 6 stupňů. Startoval jsem v první řadě a kluci okolo nasadili neuvěřitelné tempo. Cítil jsem se ale výborně a tak jsem se držel v cca druhé pětici. Prvních asi 2,5 km na rozehřátí pěkné stoupání na Karlštejn, a pak už následoval běh v lese.

Zkamenělý zámek. To jsem ještě
netušil, že si ho vyběhnu  dvakrát. *

Stále jsem se držel vepředu, i když tempo mi přišlo dost vysoké. Hlavně seběhy kluci valily, že jsem se občas bál abych nezakopnul. Ale běželo se stále krásně. Až zhruba do 6. kilometru, kdy naše skupinka minula odbočku na Čtyři palice a místo toho jsme pokračovali po trase 10 kilometrového krosu. Kluci si po chvilce uvědomili, že jsme špatně, ale někdo říkal, že to tu zná, a že to proběhneme a za chvilku se napojíme zpátky na modrou značku. Po asi dvou kilometrech následovalo pekelné stoupání, kdy jsme si mysleli, že stoupáme na Čtyři palice. Nahoře jsme však zjistili, že jsme zpátky na Zkamenělém zámku. Následovalo několik minut, kdy jsme se dohadovali, kudy dál. Mezitím kolem nás probíhali ostatní běžci. Konečně jsme se opět rozeběhli původní trasou, ale tentokrát už se nám podařilo trefit odbočku.

Postupně jsme začali míjet jednoho běžce za druhým (přeci jen ztratili jsme zhruba 15 minut a propadli jsme se tedy někam ke konci). Motivace běžet na plno byla ta tam. Začal jsem bojovat s pocity závod úplně vypustit a prostě si ho užít. Na druhou stranu mi ale nedalo pustit se "mojí" skupinky, a tak jsem se prostě snažil udržet jejich tempo. Kluci vypadali, že chtějí dohnat celou ztrátu, ale dařilo se mi s nimi držet. Následovaly krásné pasáže závodu, kdy z mlhy vykukovaly skály jako Milovské perníčky, Čtyři palice (první kontrola, hodinky mi ukazovali asi 9,5 km, což mělo odpovídat téměř druhé kontrole). Pak následovalo dlouhé stoupání na Devět skal, které už jsem znal ze Saar Challenge (ale z opačného směru). Tady jsem měl asi největší krizi. Jednak protože jsem věděl, jak dlouhé to stoupání ještě bude, a jednak proto, že už jsem měl za sebou kolem 15 km (vrchol měl přitom podle plánu být na 11 kilometru). Stehna mě pálily a měl jsem co dělat udržet se skupinky. Nahoře rychlá občerstvovačka (trocha čaje a půlka banánu) - byla výzva to v sobě kvůli tempu udržet. Při seběhu jsme ještě ztratili pár minut špatným odbočením "U žida". Pár dalších kilometrů jsem nějak přetrpěl a od poslední kontroly (podle hodinek na 20 kilometru) jsem začal běžet na plno. Na posledních 4 kilometrech se mi proto podařilo předběhnout asi 8 lidí. Největší užívačka byl seběh do Svratky, kdy mi hodinky ukazovaly tempo 3:30.

Nakonec jsem si trasu prodloužil o téměř 3 kilometry a doběhl v čase 2:00:11, ve své kategorii na 5. místě. Kdybych býval nebloudil, čas mohl být o takových 15 minut lepší, což by s přehledem stačilo na druhé místo! I přes bloudění (nebo právě proto) jsem si ale závod moc užil a těším se na příští ročník!

Veganský oběd. 

#Vegan

Po doběhnutí, protažení a sprše jsem se šel podívat ke stánkům s občerstvením. Dle propozic jsme si měli moci vybrat z možností: klobása, polévka, nebo koláče. Moc nadějně jsem své možnosti proto neviděl. Stánek s klobásami a koláči jsem vynechal rovnou, zato stánek s polévkou vypadal nadějněji. Už z dálky byly vidět misky s nakrájenou zeleninou. Při bližším pohledu jsem zjistil, že se jedná o jakousi vietnamskou polévku s masem. Obsluhujících slečen jsem se přesto zeptal, zda náhodou nemají i něco veganského. Slečny nejprve trochu znejistěly, ale hned začaly vymýšlet možnosti, co mně dát. Dostal jsem rýžové nudle s mixem vařené a čerstvé zeleniny a možnost si přidat - které jsem využil, protože to bylo výborné :) A ještě se mi moc omlouvaly, že to bylo studené a bez vody (což mi vůbec nevadilo, pálivé papričky tomu stejně dávaly dostatečnou ostrost). Bylo fajn vidět snahu a zájem vymyslet očividně naprosto nečekané jídlo. Jen nabídka rybí omáčky byla vtipná - tu prý můžu, že není vůbec vařená. Načež ji druhá slečna začala opravovat, že ryba opravdu veganská není :)

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu VyKing.

Velká Cena Monaka

Cílová. *

37. Velká Cena Monaka je závod pořádaný v rámci série závodů o cenu Monaka. Závod se běží v okolí Slatiňan se startem a cílem poblíž restaurace Monako (ne opravdu jsem kvůli tomuto závodu nejel do státu Monako :) ). Po asi roce se jednalo o první kratší závod, který jsem běžel - 10 km. A tempo mě opět trochu zaskočilo.

Na start se nás postavilo okolo 140 a já startoval asi ve třetí řadě. Hned po odstartování se běželo pěkně z ostra. Předbíhalo se na každém možném úseku, a hrozně moc lidí se snažilo nabrat trochu času při sebemenším seběhu. Držel jsem se zhruba uprostřed, těsně za Pavlem. Trochu přidávat jsem začal až v dlouhém stoupání na asi čtvrtém kilometru. Od té doby jsem běžel v podstatě co to šlo. Ale bylo mi jasné, že takto krátké závody asi nejsou pro mě. Sice jsem pár závodníků předběhl, ale stálo mě to dost sil. Prostě takhle rychlé tempo moc často neběhám, tak je to znát. Na druhou stranu je to dobrá změna a zpestření tréninku. Do cíle jsem doběhl celkově 16. v čase 41:14. Na to, že trasa byla na mé poměry dost kopcovitá (podle garminu převýšení okolo 160 metrů), celkem spokojenost. 

Nemuselo by být špatné příští rok si v rámci tréninků zkusit odběhnout celou sérii těchto závodů. Na rozdíl od Kunětické devítky se totiž běhají převážně v neděli, což je přece jen více dostupné. Uvidíme.

Saar Challenge 2016

Plný sil na 30 kilometru. *

Léto strávené v Anglii jsem po návratu do ČR chtěl završit maratonem. Nicméně pro mě vhodný, který by se mi líbil (u Slatiňan) byl pouhý týden po mém návratu do ČR. To bylo dost na rychlo a nebyl jsem si jistý, zda bych stihl dostatečně zregenerovat po náročném každodenním běhání. Volba proto padla na Saar Challenge a jeho half variantu - 39 km (další nabízené trasy byly 21 kilometrový short a 64 kilometrový long). Half sice nebyl celý maraton, ale zato v hezčí lokalitě (okolí Devíti skal) a hlavně byl pořádaný dva týdny po mém návratu, což mi vyhovovalo více ...

Start half varianty byl klasicky v 11 hodin, ale já na místo dorazil s hodinovým předstihem, abych viděl start hlavní kategorie na 64 km. Bylo neuvěřitelné vidět ty odvážlivce vyrážet na tak dlouhou trať. Po jejich startu jsem se chvíli rozklusával a hodinka utekla opravdu rychle a už tu byl náš start.

Vyrazilo se poměrně poklidným tempem, já spíše v zadní řadě, ale brzy jsem se dostal na konec vedoucí skupinky. V této pozici jsem se bezpečně držel asi do 20. kilometru. Závod probíhal příjemně hlavně díky relativně pohodovému tempu. Nebyl jsem si ale jistý, jak moc sil budu mít v závěru závodu, a tak jsem se raději držel skupinky. Na jednom rozcestníku mě trochu zarazil ukazatel na Devět skal se vzdáleností snad 16 kilometrů. Když jsem si představil, jak dlouho trvá ujít 16 kilometrů, a že to vlastně není ani půlka toho, co dneska poběžím... Každopádně trasa ubíhala pěkně, počasí bylo super a příroda okolo nádherná. Malý problém nastal před Devíti skalami, kde se mi v prudkém stoupání zapletly kolena a trochu jsem si proto zalezl po zemi rukama. Naštěstí se mi nic nestalo a mohl jsem běžet dál. Tou dobou se naše pole trochu roztrhalo a já odhadoval, že jsem tak na 5. místě. Hned za první kontrolou na Devíti skalách následoval pořádný sešup dolů, kdy hlavně v první části moc běžet nešlo. To mě trochu zklamalo. Ale rozhodně lepší než kluk, který se musel v tomto kopci vracet, protože kontrolu přeběhl bez označení. Další část už byla po asfaltu až do Křižánek. To byl úsek, který jsem mohl běžet na plno. Následovala první občerstvovačka, kde jsem si kromě vody dal i kousek musli tyčinky a hned jsem vyrazil dál. Těsně za mnou běžel další závodník, tak jsem se snažil, aby mě nepředběhl. Před rozcestím u nebožtíka jsem trochu zrychlil a závodníkovi jsem tak utekl. Trochu jsem se bál, abych nepřeběhl další kontrolu, ale bylo to bez problémů. V kopci před Svratkou jsem doběhl Pavla a následující asi tři kilometry jsme běželi spolu. Při seběhu do Svratky to chvílemi vypadalo, že mi uteče, ale ve stoupáních jsem měl zase navrch já. Za Svratkou jsme se proto oddělili s Pavlovými slovy ať mu v cíli pohlídám pivo. Říkal jsem si "to určitě, stejně mě za chvíli doběhne". Ale cítil jsem se fajn a začal jsem proto přidávat. Nijak jsem neřešil, kolik lidí je přede mnou, prostě jsem jen běžel, co to šlo. A šlo to dobře. Za chvíli jsem byl na poslední kontrole a druhé občerstvovačce, kde jsem se opět na chvíli zastavil - opět na vodu a nějakou tyčinku. Zeptal jsem se, jestli neví, kolikátý jsem a odpovědí mi bylo, že druhý. Waw. Možnost skončit druhý mi přišla neuvěřitelná. Rychle jsem proto vyrazil dál na posledních 9 kilometrů.

I přes to, že jsem běžel na mé poměry dost rychle, a že jsem začal předbíhat účastníky půl maratonu (kteří startovali o hodinu později a poslední část trasy měli společnou), jsem stále čekal, kdy mě doběhne Pavel a ostatní. Stále jsem nemohl věřit tomu, že bych mohl být druhý. Následovalo příjemné klesání v lese před Hlinskem a já už věděl, že do cíle je to jen pár posledních kilometrů. Sil jsem měl stále dost a jsem si jistý, že podobné tempo bych klidně udržel i ty další tři kilometry, co mi chyběly do maratonu.

První místo v kategorii. *

Do cíle jsem doběhl v čase 3:22:26 a trochu zmátl pořadatele, když se mě ptal, z které vzdálenosti běžím. Poté jsem se dozvěděl, že budu na bedně na celkovém druhém místě. Nádherný pocit. S vítězem jsme si potřásli rukou a chvíli si povídali. Že prý kdyby to bylo o trochu delší, určitě bych ho doběhl - chybělo mi na něj nějakých 5 minut. Čekal jsem, kdy doběhne Pavel, abych mu mohl také pogratulovat. Ale Pavel nikde. Nechápal jsem to. Kde je a kde jsou ostatní? Po nějakých 15 minutách konečně doběhl další závodník. Takový náskok jsem nečekal. Přišlo mi to jako věčnost. S Pavlem jsme si později popovídali a on se rozhodl strávit čekání na vyhlášení v bazénu - výborný nápad, škoda, že jsem sebou neměl plavky. Já se mezitím byl projít po Hlinsku, abych pořádně rozchodil nohy. Nijak zvlášť jsem je ale necítil, ani únavu, prostě pohodový závod. Když to porovnám v jakém stavu dobíhali někteří závodníci, cítil jsem se skvěle.

Stylová dřevěná medaile.

Asi hodinu po doběhnutí, když už jsem začínal mít chuť k jídlu, jsem se stavil pro oběd. Tentokrát z naší Pardubické firmy - Pohanka. Klasicky jsem se zeptal, zda je jídlo vegetariánské (v té době jsem ještě jedl jako vegetarián) a odpovědí mi bylo, že dokonce veganské (byl to indický dhal). Byl jsem nadšený, bylo to opravdu moc dobré. 

Následující čekání bylo celkem dlouhé, s Lukášem jsme si říkali, že příští rok musíme běžet plnou variantu, abychom pak nemuseli tak dlouho čekat :) Rád bych a určitě se o to pokusím, pokud to půjde. Čekání ale stálo za to. Vyhlašování bylo po kategoriích a já tak dostal medaily s prvním místem. Krásný závod v úžasné přírodě, tak za rok snad na long verzi!

* Obrázky převzaty z oficiální galerie závodu. 

Lancaster 2016

Stone Circle poblíž Keswick.

Léto 2016 jsem opět strávil v Lancasteru, kde jsem na Lancaster University pokračoval ve výzkumu implementace Softwarově Definovaných Sítí v oblasti Internet of Things. Tentokrát jsem našel skvělé ubytování v centru Lancasteru ve vzdálenosti asi 7 kilometrů od Univerzity. To představovalo hezkou výzvu. Mohl jsem jezdit autobusem, ale každý den platit 2,5 libry se mi nechtělo. Pěšky to nepřipadalo v úvahu, a tak mi "nezbylo nic jiného" než běhat. Pořídil jsem si proto běžecký batoh (12 litrový Salomon Agile Set), první den si převezl autobusem věci na převlečení, na osprchování a nějaké to jídlo a od dalšího dne už jsem začal běhat. A vydržel to až do posledního dne. Každý den 2x7km. Asi druhý týden jsem měl největší krizi, kdy jsem ke konci týdne měl co dělat vydržet, ale pak se to srovnalo. Jen o víkendech jsem toho moc nenaběhal - radši jsem chodil na delší tůry (30km+).

A jaké to vlastně bylo? Několik postřehů z běhání:

• 12 litrový batoh se ukázal jako skvělá volba - akorát se do něj vešla snídaně, oběd, nějaké základní věci na převlečení a další nezbytnosti (peněženka, brýle, telefon, klíče). 
• Občas byl problém s krabičkou od másla, ve které jsem měl snídani, a která, když se špatně umístila dřela do zad - často jsem tak měl jedno místo rozedřené do krve. 
• Důležité věci v batohu (telefon) jsem si radši balil do uzavíratelných sáčků - batoh jsem sice naimpregnoval, ale jistota je jistota. 
• Dnů kdy jsem zmokl úplně na kůži nebylo zase tolik :) O to víc jsem si pak vážil dnů, kdy bylo hezky. 
• Ušetřil jsem hrozně moc času a dost peněz. 
• Obědy jsem musel řešit tak, aby byly co nejlehčí, nezabrali moc místa a relativně rychle po nich slehlo (abych mohl běžet zpátky). 
• Denně jsem spálil okolo 700 - 800 kalorií, takže jsem si dělal pořádné snídaně a obří večeře.  
• Později jsem přišel na to, že mně zřejmě chybí chůze, která by pomohla s regenerací. Snažil jsem se proto na Univerzitě víc chodit (pro čaj až do třetího patra a podobně). A po doběhu domů jsem obvykle ještě asi 5 minut chodil aby se nohy trochu uvolnily. 

Cestou na Univerzitu

Cestou na Univerzitu

Cestou na Univerzitu

O víkendech jsem pak byl rád, že si mohu odpočinout a většinou už jsem zařazoval jen jeden běh a jeden pěší výlet. Nohy si relativně zvykly až ke konci mého pobytu, kdy už jsem byl schopný si o víkendu zaběhnout i 30 km.

A kolik jsem toho tedy vlastně naběhal? Celkem jsem v Lancasteru strávil 62 dnů, během kterých jsem:

• Byl 93 krát běhat  
• Celkově uběhl 736 km 
• Běháním strávil skoro 63 hodin 
• Nastoupal 5 814 metrů 
• Běhal průměrnou rychlostí 11,2 km/hodinu 
• Spálil přes 38 000 kalorií (i když většinou jsem běhal bez hrudního pásu, tak nevím jak moc přesné toto číslo je) 

#Hiking 

Výhled z Helvellyn. 

Jinak co se týče mých výletů, mám jich zaznamenaných 10, s celkovou ušlou vzdáleností 270 kilometrů, za 61 hodin, s průměrnou rychlostí 4,4 km/hodinu. A kam jsem vlastně vyrážel? Hlavně do překrásné oblasti Lake District. Vylezl jsem třetí nejvyšší horu Anglie - Helvellyn, prošel si pořádný kousek z trasy západní-východní pobřeží (Coast to Coast Walk) - konkrétně z Keswicku do Grasmere, a vylezl na Blencathru.

Kromě Lake District jsem se také podíval do oblasti Arnside a Silverdale, kde jsem si maximálně užil lesy. Ty mi v Anglii hrozně chybí a vždycky vzpomínám na krásnou českou přírodu. A překrásné a magické skály (hlavně Fairy Steps) mi připomněly mé oblíbené Toulovcovi maštale. Dále jsem se byl podívat na Malham Cove, kde byla natáčená scéna ze sedmého Harryho Pottera (kde Harry s Hermionou stanují na skalnatém vrcholu). Při té příležitosti jsem si zalezl na nedalekém Gordale Scar, což je taková průrva mezi skálami.

Coast to Coast Walk.

A nemálo jsem toho také nachodil v okolí Lancasteru. Prošel jsem většinu z trasy podél kanálu mezi Prestonem a Lancasterem. A také jsem se samozřejmě byl opět podívat na mém oblíbeném Clougha Pike, i když oproti Lake District to byla jen taková menší vycházka na dopoledne. Přesto jsem při ní stihl zmoknout :) Z Clougha Pike pochází i úvodní fotka tohoto blogu.

Sharp edge cestou na Blencathra.

Lezení na Gordale Scar.

Fairy steps.

Malham Cove.

Místo natáčení z Harryho Pottera.

Pohled na Lake District z Blencathra.

Celkově letní Anglie byla oproti zimě maximální užívačka. Většina místních včetně studentů si stěžovala na počasí, že prý moc pršelo. Nevím, mně to přišlo hodně v pohodě, hlavně v porovnání s mou předchozí zkušeností - Lancaster 2015.

Závěr 

Trénink v podobě každodenního běhání se zátěží (batohem) v kombinaci s delšími výlety se ukázal jako maximálně efektivní - viz můj výsledek v závodě Saar Challenge 2016. Navíc jsem bydlel ve skvělém ubytování s příjemnými lidmi a měl možnost procestovat velkou část severozápadní Anglie. Na Univerzitě jsem sice měl trochu volnější režim, protože většina zaměstnanců si postupně vybírala dovolenou, ale díky tomu jsem se mohl více soustředit na napsání mé minimální dizertační práce. Prostě příjemně strávené léto.

Lancaster 2015

Clougha Pike v lednu

Od září roku 2015 jsem následující čtyři měsíce strávil v Lancasteru, kde jsem pracoval na Univerzitě jako "visiting researcher" v oblasti výzkumu Softwarově Definovaných Sítí a možnostech jejich uplatnění v bezpečnostní problematice Smart Grid sítí. Byla to jedinečná příležitost rozšířit si obzory a hlavně možnost prakticky si vyzkoušet (na jinak v ČR nedostupném hardware) toto dynamické odvětví, které se mělo stát tématem mé disertační práce.

V Lancasteru jsem si našel ubytování v místní rodině - v době mého pobytu však tvořené pouze paní domácí (děti byly na studijních pobytech mimo Velkou Británii). Bydlel jsem v krásné a klidné čtvrti Hala Hill, přesně na půl cesty mezi kampusem a centrem města. Na Univerzitu a zpět jsem proto každý den chodil pěšky - byla to hezká asi 40 minutová procházka. Za celé 4 měsíce jsem autobus musel využít méně než 10x (když počasí opravdu nedovolovalo jinak). Samozřejmě, častokrát jsem zmoknul, občas mrznul, nebo musel jít po tmě, ale to nebyl větší problém. Aby mně cesta více ubíhala, začal jsem poslouchat audioknížky a později různé podcasty o běhání (Ginger Runner Live). Mou oblíbenou audioknihou se stala tématická "The long walk" od Stephena Kinga - při podobném chození doporučuji :) 

Můj typický režim vypadal následovně - ráno brzy vstávání, běh, snídaně a teprve poté do školy (takže jsem dorazil cca mezi 9 - 10, což je pro angličany ještě velice brzký příchod do práce). Rutinu jsem měnil v závislosti na počasí - když byla šance, že odpoledne bude lépe, běhat jsem šel až po škole. Nebo jsem některý den běhání vynechal. V tu dobu jsem ještě neběhal každý den, tak to šlo :) Každopádně v týdnu jsem se tolik nepředřel a delší a zajímavější výběhy jsem si proto nechával až na volné víkendy. Při nich jsem měl možnost navštívit následující úžasná místa v okolí Lancasteru:

• Clougha Pike - ikonický vrcholek nad Lancasterem s výhledem na celou zátoku (když počasí přeje). 
• Grit Fell - o maličko vyšší kopec pár kilometrů za Clougha Pike, nicméně hodně plochý. 
• Abbeystead - zajímavá vesnička. 
• Glasson Dock - vesnice s přístavištěm, ke kterému vede z Lancasteru cyklostezka podél řeky Lune. 
• The Lune Aqueduct - most nad řekou Lune, ve kterém teče kanál. 
• Caton Moore Farm - farma větrných elektráren. 
• Williamson Park - krásný park nad Lancasterem s ikonickým Ashton memorial. 
• A mnohá další ... 

Clougha Pike	Grit Fell	Cestou k Abbeystead
Glasson Dock	The Lune Aqueduct	Caton Moore Farm
The Ashton Memorial	Lancaster	Lancaster a Lake District

Za dobu tohoto pobytu se mé běhání hrozně zlepšilo a dopracoval jsem se k frekvenci běhání zhruba 6x týdně při celkovém průměrném náběhu 50km za týden. Velký podíl na tom kromě vegetariánské stravy mělo určitě chození velkých vzdáleností, které dost pomohlo s regenerací. To mi v dnešním životě trochu chybí.

#Vegetarián 

Přínos vegetariánské stravy byl nezpochybnitelný. Prakticky okamžitě po mém příjezdu mně hodinky začaly ukazovat podstatně lepší hodnoty fitness zdatnosti (vo2max) a krásně jsem cítil, že mohu běhat víc a víc aniž bych byl příliš unavený. Také jsem dokázal uběhnout několik dalších 30 kilometrových vzdáleností, tentokrát i bez nutnosti při běhu něco sníst. Naprosto neuvěřitelný pro mě pak byl fakt, že jsem za celou dobu neměl nejmenší problém s jakoukoliv nemocí, nebo nachlazením. To byl opravdu vzhledem k podmínkám důkaz nade vše! Jen pro představu jaká je zima v typickém anglickém domě - topení se zapíná pouze párkrát během dne (ale i pokud jsem seděl těsně u zaplého topení, teplo mi rozhodně nebylo - mnohem rychleji totiž utíkalo nezateplenými stěnami a jednoduchými okny), teplota v mém pokoji během noci klesala pod 13 stupňů, sprchovat jsem se kvůli vlhkosti musel s otevřeným oknem v nevytápěné koupelně, v kuchyni netekla teplá voda a klidně i několikrát denně jsem musel otírat okna v mém pokoji, kde se jinak srážela vlhkost v opravdu velkém množství - a i přes to byla v pokoji cítit plíseň. Do toho opravdu extrémní počasí, kdy jsme během mých posledních 3 měsíců (září bylo ještě příjemné) zažili 5 pojmenovaných bouřek, včetně jedné, kdy v celém Lancasteru přestala jít elektrická energie na několik dní a studenti Univerzity museli být evakuováni. A v tom jsem samozřejmě nepřestával chodit pěšky na Univerzitu, zpět a podobnou vzdálenost do města, když jsem potřeboval na nákup. Občas to šlo s deštníkem, ale většinou kvůli velkému větru ne.

Zaplavená trafo stanice

Lancaster bez elektřiny

Rozvodněná řeka Lune

Zajímavostí pro mě bylo, že po mém prvním návratu na Vánoce a pak druhém definitivním návratu v únoru jsem vždy do týdne onemocněl. A to i přes to, že doma jsem měl teplo, teplou vodu, těsnící okna, prostě veškerý komfort. To vše po návratu na klasické stravování. Prostě vegetariánství se maximálně osvědčilo.

#Hiking

I přes špatné počasí se mi podařilo vyrazit na několik povedených výletů. Hned první byl asi nejlepší - můj nový kolega mě hned po prvním týdnu vzal do Lake District na výstup na šestou nejvyšší horu Anglie - Skiddaw. Počasí bylo úžasné, ale jak mě místní lidé upozorňovali - bude to nejhezčí počasí, které tu do konce roku zažiji. Smál jsem se, že to snad ne, bohužel měli pravdu.  Dál jsem vyrazil do Ingletonu, na stezku po místních vodopádech, kterou jsem ale prodloužil o dlouhý výstup na Whernside. Další výlety už byly pouze v blízkém okolí Lancasteru.

Cestou na Skiddaw.

Ingleborough.

Ribblehead viaduct z Whernside.

Běhání 2015

Finish první Kunětické devítky.

Rok 2015 byl v mém běhání přelomový. Začal jsem být schopný běhat zajímavé vzdálenosti, což mi dalo možnosti proběhnout si krásné tratě v různých přírodních lokacích. Ať už se jednalo o ranní běhy po horských stezkách v Rakousku, dlouhé výběhy v okolí Železných hor, nebo prosté objevování nových míst v okolí Pardubic. Navíc jsem si zaběhl svůj první závod v životě - Pardubický vinařský půlmaratón.

Pardubický vinařský půlmaratón 

Můj první závod v životě. Před ním jsem si vzdálenost půl maratonu zaběhl asi 4x, takže jsem věděl, že v závodě bych neměl mít problém. Proto jsem si ho mohl maximálně užít. Neměl jsem stanovený žádný konkrétní cíl, v jakém čase bych chtěl doběhnout. Jen jsem na základě mých běhů tušil, že to bude někde okolo 1:45. Nikam jsem se proto nehnal, a raději využil každé příležitosti plácnout si s přihlížejícími lidmi, nebo poděkovat za povzbuzující slova. Atmosféra byla úžasná a závod jsem bez problémů dokončil v rozumném čase 1:39:18. 

Rakousko 

Běhání v Rakousku.

Na dovolené v Rakouském Bad Mitterndorf jsem měl možnost vždy ráno před tím, než jsme vyrazili na výlet si jít zaběhat. Bohužel počasí bylo mizerné, vždy pršelo a jednou jsem zmokl opravdu hrozně. Přesto těch několik kilometrů v okolí vesničky Bad Mitterndorf stálo za to. Na pomezí lesa totiž vedla krásná pěšinka, která by s přehledem šla označit za cyklostezku - ale s přírodním povrchem. Podobné ranní výběhy mám moc rád - ještě před tím, než se ostatní probudí. Trochu mi to připomínalo dovolenou v Krkonoších, kdy jsem běhal podobné běhy v okolí Velké Úpy, včetně části trasy horských nosičů.

Mých prvních 30 kilometrů 

Z naší chaty v Raškovicích jsem si zaběhl moje první 30 kilometrové běhy - poprvé v okolí Železných hor a o pár týdnů později trasu na zámek Žleby, odkud jsem měl domluvený odvoz. Zatímco běhy do vzdálenosti kolem 25 kilometrů se pro mě staly celkem rutinní záležitostí, 30 kilometrů byla úplně jiná výzva. Posledních zhruba pět kilometrů bylo řádově náročnější, než do té doby uběhnutá vzdálenost, ale ten pocit překonání sám sebe stál za trochu té bolesti. Navíc trasy, kterými jsem běhal byly nádherné.

Kunětická devítka

Kromě půlmaratonu jsem si také dvakrát zaběhl 9 kilometrové závody v okolí Kunětické hory. První mě opravdu zaskočil - bylo neuvěřitelné vedro a tempo závodu bylo divoké. Šel jsem do toho naplno, i když jsem po náročném dni byl trochu (víc) dehydratovaný. Výsledkem bylo, že zhruba od půlky závodu jsem se soustředil jen na to neomdlít a doběhnout. Moje průměrná tepová frekvence v celém závodu proto byla těžko uvěřitelných 190 tepů / minutu. Byť o více než o polovinu kratší závod oproti půlmaratonu, byl pro mě rozhodně mnohem náročnější. Pro pobavení přikládám odkaz na záznam ze závodu. 

Okolí Pardubic

S tím, jak jsem běhal stále častěji jsem začal objevovat nová místa v okolí Pardubic. Kunětická hora už nebylo hlavní lákadlo, mnohem více jsem si oblíbil například běhy do Mnětic přes Nemošickou stráň, či opuštěný vojenský prostor, kde jsem po ránu několikrát zahlédl jeleny. 

Pardubický vinařský půlmaratón

Cestou na Žleby

Nad Strádovským peklem

Železné hory

Překvapení v lese

Rabštejn

Kunětická devítka

Lancaster 2015 

Zbytek roku jsem strávil v Lancasteru. Běhy v tomto období jsou popsány ve stejnojmenném příspěvku - Lancaster 2015.